Přeskočit na obsah

Lesotho

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lesothské království
Mmuso wa Lesotho
Kingdom of Lesotho
vlajka Lesotha
Vlajka		 znak Lesotha
Znak
Hymna
Lesōthō Fatše La Bo Ntat'a Rōna
Motto
Khotso, Pula, Nala
(Mír, déšť, prosperita.)
Geografie

Poloha Lesotha
Poloha Lesotha

Hlavní městoMaseru
Rozloha30 355 km² (141. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bodThabana Ntlenyana (3482 m n. m.)
Časové pásmo+2
Poloha29°33′ j. š., 28°15′ v. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel2 363 325[1] (145. na světě, 2025)
Hustota zalidnění78 obyv./km² (138. na světě)
HDI▲ 0,550 (střední) (167. na světě, 2023)
Jazyksesothština, angličtina, xhoština, phuthijština, znakový jazyk
Národnostní
složení		99 % Sothové
Náboženství97 % křesťanství
Státní útvar
Státní zřízeníunitární konstituční monarchie
Vznik4. října 1966 (nezávislost na Velké Británii)
KrálLetsie III.
Předseda vládySam Matekane
Měnalesothský loti a jihoafrický rand (LSL a ZAR)
HDP/obyv. (PPP)3 234[2] USD (168. na světě, 2023)
Giniho koeficient44,9 (2017)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1426 LSO LS
MPZLS
Telefonní předvolba+266
Národní TLD.ls
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lesotho, plným názvem Lesothské království,[pozn. 1] je vnitrozemský stát v jižní Africe. Je zcela obklopen Jihoafrickou republikou a je největší ze tří suverénních enkláv na světě. Jeho území je převážně hornaté, nachází se zde i nejvyšší hora jižní Afriky. Podnebí je mírné s teplými léty a chladnými až velmi chladnými zimami. Země se dělí do 10 okresů a na ploše 30 000 km² v ní žije 2,4 milionu obyvatel,[1] což z něj činí druhou nejmenší i druhou nejméně lidnatou zemi jižní Afriky. Hlavním a největším městem je Maseru. Obyvatelstvo je etnicky velmi homogenní a drtivou většinu tvoří Sothové. Úředními jazyky jsou sesothština, angličtina, xhoština, phuthijština a znakový jazyk.[3] Drtivá většina obyvatel vyznává křesťanství, přičemž část obyvatel kombinuje křesťanskou víru s tradičními africkými náboženstvími.

Území dnešního Lesotha se jako politický celek začalo formovat na počátku 19. století pod vedením náčelníka a pozdějšího krále Mošešeho I., který sjednotil skupiny Basothů (Sothů) a vytvořil jejich stát. Jeho vznik souvisel s obdobím Mfecane, charakterizovaným válkami a rozsáhlými přesuny obyvatelstva v jižní Africe. Od 30. let 19. století se Basothové dostávali do stále většího konfliktu s búrskými osadníky postupujícími z Kapské kolonie. Po několika válkách s Oranžským svobodným státem a v obavě před další územní expanzí požádal Mošeše I. v roce 1868 Velkou Británii o ochranu. Území se stalo britským protektorátem a v roce 1884 britskou korunní kolonií pod názvem Basutoland. V letech 1871–1884 byl Basutoland součástí Kapské kolonie, poté přešel zpět pod přímou správu britské koruny. Na rozdíl od Kapské kolonie nebyl začleněn do Jihoafrické unie.

Basutoland získal nezávislost na Spojeném království 4.  října 1966 jako Lesothské království a Mošeše II. se stal králem. První dvě desetiletí nezávislosti byla poznamenána převahou Národní strany Basothů a autoritářskou vládou premiéra Leabua Jonathana. V roce 1986 došlo k vojenskému převratu a moc převzala vojenská vláda, která obnovila Mošešeho II. v jeho politické roli. V roce 1990 byl Mošeše II. sesazen a jeho syn nastoupil na trůn jako Letsie III. Mošeše II. následně odešel do exilu. Demokratická vláda byla obnovena v roce 1993, avšak politická nestabilita pokračovala. V roce 1998 vedly spory kolem výsledků voleb k rozsáhlým nepokojům a vojenské intervenci Jihoafrické republiky a Botswany v rámci Jihoafrického rozvojového společenství. V roce 1996 zemřel Mošeše II. při automobilové nehodě a na trůn se znovu vrátil Letsie III., který je králem i v současnosti.

Lesotho je unitární parlamentní konstituční monarchií s králem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament. Lesotho patří mezi země s nižšími středními příjmy a jeho ekonomika je úzce propojena s Jihoafrickou republikou; významnou roli má textilní průmysl, těžba diamantů, zemědělství, dodávky vody do Jihoafrické republiky a převody peněz od migrantů z ciziny. Významná část obyvatel se věnuje samozásobitelskému zemědělství a chudoba zůstává rozšířeným problémem. V indexu lidského rozvoje zaujímá 167. místo.[4] Významná je i výstavba přehrad a vodních elektráren, které slouží k výrobě elektřiny a dodávkám vody do Jihoafrické republiky. Země je členem Organizace spojených národů, Africké unie, Commonwealthu, Jihoafrického rozvojového společenství a Jihoafrické celní unie.[5]

Název

[editovat | editovat zdroj]

Název Lesotho pochází ze sesothštiny a znamená „země Basotho“, popřípadě „země lidí, kteří mluví sesothsky“.[6][7] Basotho je označení obyvatel země, jehož jednotné číslo zní Mosotho; jejich jazyk se označuje jako sesotho.[6]

Dějiny

[editovat | editovat zdroj]

Oblast dnešního Lesotha byla původně osídlena lovci a sběrači, později označovanými jako Křováci. Od 3. do 11. století do regionu postupně pronikaly bantusky mluvící skupiny, mezi něž patřili také předkové dnešních Sothů.

Území dnešního Lesotha se jako politický celek začalo formovat na počátku 19. století pod vedením náčelníka a pozdějšího krále Mošešeho I., který sjednotil různé skupiny Sothů a vytvořil jejich stát. Jeho vznik souvisel s obdobím Mfecane, charakterizovaným rozsáhlými válkami a přesuny obyvatelstva v jižní Africe. Od 30. let 19. století se Basothové dostávali do stále většího konfliktu s búrskými osadníky postupujícími z Kapské kolonie.

Mošeše postupně vybudoval dobře vyzbrojenou jízdní sílu a v roce 1833 pozval do země misionáře z Pařížské evangelické misijní společnosti, kteří se významně podíleli na vzdělávání, rozvoji písemné podoby sesothštiny a později také na diplomatických kontaktech. V roce 1852 porazili Basothové britské vojsko v bitvě u Berey.

Po několika válkách s Oranžským svobodným státem a v obavě před další územní expanzí požádal Mošeše I. v roce 1868 Velkou Británii o ochranu a území se stalo britským protektorátem. V roce 1871 byl Basutoland připojen ke Kapské kolonii, ale v roce 1884 se po válce s koloniální správou vrátil pod přímou správu britské koruny. Na rozdíl od Kapské kolonie nebyl v roce 1910 začleněn do Jihoafrické unie.

Basutoland získal nezávislost na Spojeném království 4. října 1966 jako Lesothské království a Mošeše II. se stal králem. První dvě desetiletí nezávislosti byla poznamenána převahou Národní strany Basothů a autoritářskou vládou premiéra Leabua Jonathana.

V roce 1986 došlo k vojenskému převratu a moc převzala vojenská vláda, která obnovila Mošešeho II. jako krále. V roce 1990 byl Mošeše II. sesazen a jeho syn nastoupil na trůn jako Letsie III. Mošeše II. následně odešel do exilu. Demokratická vláda byla obnovena v roce 1993, avšak politická nestabilita pokračovala. V roce 1998 vedly spory kolem výsledků voleb k rozsáhlým nepokojům a vojenské intervenci Jihoafrické republiky a Botswany v rámci Jihoafrického rozvojového společenství. V roce 1996 zemřel Mošeše II. při automobilové nehodě a na trůn se znovu vrátil Letsie III., který je králem i v současnosti.

Státní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Vlajka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Lesothská vlajka.

Lesothská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy: modrým, bílým a zeleným o poměru šířek 3:4:3. Uprostřed bílého pruhu je černý, stylizovaný sothovský klobouk „mokorotlo” o výšce 92 % šířky bílého pruhu.[8]

Znak

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Lesotha.

Lesothský státní znak je tvořen hnědým basutským válečným štítem s tmavě modrým krokodýlem, podložený basutskými domorodými zbraněmi: kosmým kopím a šikmou palicí. Mezi těmito zbraněmi je náčelnická hůl, zdobená pštrosím peřím (vše v hnědé barvě). Štít je strážen dvěma basutskými koni v přirozených barvách, stojícími na částečně kamenitém pažitu, v jehož zadní části je modrá silueta pohoří Thaba-Boisu (česky Noční hory). Přes přední část pažitu leží hnědá, bíle podšitá stuha s bílým mottem v jazyce sesotho KHOTSO PULA NALA (česky Mír, déšť, prosperita).

Geografie

[editovat | editovat zdroj]
Topografická mapa státu
Lyžařské středisko Afriski v pohoří Maloti

Lesotho je vnitrozemská země v jižní Africe. Je zcela obklopena Jihoafrickou republikou (délka hranice 909 km) a je největší ze tří suverénních enkláv na světě (před San Marinem a Vatikánem). Země má přibližně obdélníkový tvar, od jihozápadu k severovýchodu měří asi 220 km a od severozápadu k jihovýchodu 160 km. S rozlohou 30 355 km² je Lesotho druhým nejmenším státem jižní Afriky (po Svazijsku). Země leží mezi 28–31° j. š. a 27–30° v. d. Jeho území je hornaté a je jediným nezávislým státem na světě, jehož celé území leží výše než 1 000 m nad mořem. Nejnižší bod země, u soutoku řek Makhaleng a Oranžské řeky, leží v nadmořské výšce 1 400 m a je tak nejvýše položeným nejnižším bodem ze všech států světa. Více než 80 % území země leží v nadmořské výšce nad 1 800 m. Lesotho je nejjižnější vnitrozemskou zemí na světě. Podnebí je mírné, s teplými léty a chladnými až velmi chladnými zimami a sněžením.

Lesotho lze zhruba rozdělit do tří geografických oblastí: nížiny, které se táhnou podél jižního břehu řeky Caledon a v údolí řeky Sinku; vysočiny tvořené Dračími horami a pohořím Maloti ve východní a střední části země; a podhůří, které tvoří rozvodí mezi nížinami a horami.[9] V Dračích horách leží i hora Thabana Ntlenyana, která je s nadmořskou výškou 3 482 m zároveň nejvyšším vrcholem země i celé jižní Afriky. V pásmu hor Maloti na severu země se nachází pramen Oranžské řeky, nejdelší řeky Lesotha. Přibližně 8 % území Lesotha tvoří orná půda, která je náchylná k erozi; odhaduje se, že v důsledku eroze se každoročně ztrácí 40 milionů tun půdy.[10]

Řeky protékající zemí představují důležitou součást lesothského hospodářství. Významná část vývozních příjmů země pochází z prodeje vody a značná část její elektřiny je vyráběna ve vodních elektrárnách.[11] Oranžská řeka, v Lesothu známá jako Senqu, pramení v lesothské vysočině a protéká zemí od severovýchodu k jihozápadu, kde překračuje hranici s Jihoafrickou republikou. Řeka Caledon tvoří severozápadní část hranice s Jihoafrickou republikou. Mezi další řeky patří Malibamatšo, Matsoku a Senqunyane.

Geologické podloží Lesotha tvoří především horniny Karruské superskupiny, zejména z jílovité břidlice a pískovce.[12] Rašeliniště se nacházejí v lesothských horách, nejrozsáhlejší z nich pak v horské oblasti poblíž východní hranice země.[12]:s.245

Ve vyšších částech Lesothské vysočiny se vyskytují soliflukční usazeniny, bloková pole, blokové proudy a kamenné girlandy. Tyto útvary vznikly v souvislosti s periglaciálními podmínkami, které v této oblasti panovaly během poslední doby ledové.[13][14]

Podnebí

[editovat | editovat zdroj]
Köppenova klasifikace podnebí pro Lesotho

Lesotho má převážně mírné kontinentální horské podnebí, které se v závislosti na nadmořské výšce a poloze liší od teplejšího podnebí nížin po chladné podnebí vysokých hor. Podle Köppenovy klasifikace podnebí se v zemi vyskytují typy Cfb a Cwb. Díky své nadmořské výšce je v Lesothu po celý rok chladněji než v jiných oblastech na stejné zeměpisné šířce. Většina srážek spadne během letních bouřek. V Maseru a okolních nížinách mohou letní teploty dosahovat až 30  °C. Teploty v nížinách mohou klesnout na −7 °C, zatímco v horách mohou ojediněle dosáhnout až −18 °C. Sníh se na horách častěji vyskytuje v období od května do září; na nejvyšších vrcholcích může sněžit celoročně. Srážky v Lesothu jsou proměnlivé, a to jak z hlediska času, tak místa výskytu. Roční úhrn srážek se v závislosti na nadmořské výšce může pohybovat od 500 mm v jedné oblasti až po 1 200 mm v jiné. Nejvíce srážek spadne během letního období, které trvá od října do dubna; v měsících od prosince do února zaznamenává většina území země více než 100 mm srážek měsíčně. Nejnižší měsíční úhrn srážek připadá na červen, kdy ve většině oblastí spadne méně než 15 mm srážek.[10]

Flóra a fauna

[editovat | editovat zdroj]

Krajině Lesotha dominují travnaté savany v nižších oblastech a horské louky na horách.[15][16] Stromy se zde vyskytují jen vzácně; zastupuje je vrba Salix mucronata a divoké olivovníky.[15] Ve vlhčích oblastech rostou různé druhy aloe,[15] včetně Aloe polyphylla, která je pro Lesotho endemická. Části západního Lesotha mají polopouštní charakter a vyznačují se výskytem trav a keřů odolných vůči suchu.

Fauna Lesotha je ve srovnání s některými jinými oblastmi jižní Afriky relativně chudá. Živočichové, kteří tuto oblast kdysi obývali, byli téměř zcela vyhubeni.[15] Ještě v polovině 19. století se zde hojně vyskytovaly zebry, pštrosi, lvi a pakoně.[15] Poslední lev byl zabit v 70. letech 19. století.[15] K místní fauně patří damani, některé druhy antilop, zebry, zajíci a různé druhy ptáků (například orlosup bradatý) či plazů.[15] Ve vodách řek žijí například ryby rodu Labeobarbus a kriticky ohrožený druh Pseudobarbus quathlambae, stejně jako introdukované druhy, například pstruzi a sumci.[15] Na území státu se nachází dva národní parky a jedna přírodní rezervace.[17] Významným je Národní park Sehlabathebe, který je součástí přeshraničního Maloti-Drakensbergského parku zapsaného na seznamu světového dědictví.[16]

Lesotho je známé také svým paleontologickým bohatstvím v podobě cenných zkamenělin, zejména pak druhohorních dinosaurů. Na území Lesotha bylo objeveno několik druhů dinosaurů a množství fosilních stop z období rané jury.[18]

Politika

[editovat | editovat zdroj]
Sam Matekanepředseda vlády
Sam Matekane
předseda vlády

Lesotho je unitární parlamentní konstituční monarchií.[19] Hlavou státu je král, který zastává „převážně ceremoniální funkci“. Předseda vlády stojí v čele vlády a disponuje výkonnou mocí.[20] Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament tvořený Národním shromážděním a Senátem.

Současné Národní shromáždění má celkem 120 členů, kteří jsou voleni na pět let. Celkem 80 členů je voleno v jednomandátových volebních obvodech systémem relativní většiny. Zbývajících 40 členů je voleno na základě poměrného zastoupení a celostátních stranických kandidátních listin. Horní komoru, Senát, tvoří 33 osob, z nichž 22 osob jsou hlavní náčelníci (principal chiefs), jejichž členství je dědičné a 11 dalších senátorů jmenuje král na radu Státní rady.[21]

Ministerstvo obrany

Soudní moc je nezávislá na výkonné a zákonodárné moci. Ústava zakotvuje nezávislý soudní systém, který zahrnuje Vrchní soud, Odvolací soud, soudy nižší instance (magistrátní soudy) a tradiční soudy působící především na venkově. Ústava zaručuje určité občanské svobody, včetně svobody slova, sdružování, tisku, pokojného shromažďování a vyznání.

Lesothské obranné síly mají na starosti udržování vnitřní bezpečnosti a obranu Lesotha.[22] Lesothská policejní služba (LMPS) má na starosti udržování veřejného pořádku.[23] Její nejvyšší velitel je označován jako komisař. Policejní služba zajišťuje uniformovanou policejní službu, vyšetřování trestných činů a dopravní policii. Existují specializované jednotky zabývající se kyberkriminalitou, imigrací, ochranou volně žijících živočichů a terorismem. Policejní služba existuje, s několika změnami názvu, nepřetržitě od roku 1872.

Mapa Lesotha s vyznačenými okresy

Lesothské království je členem mnoha regionálních hospodářských organizací, včetně Jihoafrického rozvojového společenství a Jihoafrické celní unie. Lesotho je rovněž členem Organizace spojených národů, Africké unie, Hnutí nezúčastněných zemí, Commonwealthu a mnoha dalších mezinárodních organizací. V Maseru působí diplomatická zastoupení několika států a Delegace Evropská unie.

Administrativní členění

[editovat | editovat zdroj]

Království Lesotho je rozděleno do deseti okresů, z nichž každý je veden okresním správcem. Každý okres má správní středisko, které se označuje jako „camptown“. Okresy se dále dělí na 80 volebních obvodů, které tvoří 129 místních obecních rad. Většina okresů je pojmenována podle svých správních středisek. Hlotse, správní středisko okresu Leribe, je také známé jako Leribe. Naopak okres Berea se někdy nazývá Teyateyaneng podle svého správního střediska.[24]

Číslo Okres Správní středisko Odhad obyvatelstva
(2024)[25]		 Rozloha
(km²)		 Hustota zalidnění
(obyv./km²)		 Volební obvody[26]
(celkem 80)
1 Berea Teyateyaneng 272 871 2 222 123 11
2 Butha-Buthe Butha-Buthe 124 884 1 767 71 5
3 Leribe Hlotse 375 914 2 828 133 13
4 Mafeteng Mafeteng 164 470 2 119 78 8
5 Maseru Maseru 595 631 4 279 139 18
6 Mohale's Hoek Mohale's Hoek 154 653 3 530 44 8
7 Mokhotlong Mokhotlong 102 475 4 075 25 4
8 Qacha's Nek Qacha's Nek 78 593 2 349 33 3
9 Quthing Moyeni 107 236 2 916 37 5
10 Thaba-Tseka Thaba-Tseka 139 700 4 270 33 5

Ekonomika

[editovat | editovat zdroj]

Lesotho patří mezi země s nižšími středními příjmy. Jeho ekonomika je úzce propojena s Jihoafrickou republikou a je založena na textilním průmyslu, těžbě diamantů, zemědělství, dodávkách vody do Jihoafrické republiky a převodech peněz od migrantů z ciziny.[27][28] Významná část obyvatel se věnuje samozásobitelskému zemědělství; dalšími významnými oblastmi zaměstnanosti jsou textilní průmysl, těžba v Jihoafrické republice a veřejná správa. Téměř 50 % obyvatel si vydělává na živobytí neformálním pěstováním plodin nebo chovem zvířat.[29] Přes 40 % obyvatel žije v chudobě.[30] V indexu lidského rozvoje zaujímá 167. místo.

Přehrada Katse na řece Malibamatšo

Zemědělská půda tvoří 75 % rozlohy země, lesy 1 % a ostatní plochy 24 %. Jen 8 % území státu však tvoří orná půda, zatímco zbytek zemědělské půdy připadá na pastviny (odhad za rok 2022).[31] K obdělávání se tudíž hodí jen malá část půdy, především nížiny na západě. Nejvíce se pěstují brambory (130 tisíc tun), kukuřice (60 tisíc tun), zelenina (30 tisíc tun), dále ovoce, čirok, obilí a fazole (čísla za rok 2024).[32] Chovají se ovce, kozy, skot, osli a koně.[32] Z hlediska exportu zemědělských výrobků tvoří největší finanční objem vlna (40 mil. USD) a mouka (15 mil. USD), dále zvířecí srst, obilné přípravky a pivo (čísla za rok 2024).[33]

Mezi přírodní zdroje Lesotha patří voda a diamanty.[27] Voda je využívána v rámci dlouholetého projektu Lesotho Highlands Water Project, zahájeného v roce 1986 a v hodnotě několika miliard dolarů.[34] V rámci něj zde bylo postaveno mnoho velkých přehrad, cílem je zachytávání, akumulace a přeprava vody z povodí Oranžské řeky do jihoafrické provincie Svobodný stát a do širšího okolí Johannesburgu. Projekt rovněž umožnil významně zvýšit výrobu elektřiny v Lesothu a přináší zemi příjmy z prodeje vody a elektřiny do Jihoafrické republiky.[35]

Diamanty se těží v dolech Letšeng, Mothae, Liqhobong a Kao, jejichž celková roční produkce přesahuje 1 milion karátů[36] v hodnotě více než 200 milionů USD. [37] Diamanty tvoří přibližně třetinu vývozu (asi 400 milionů amerických dolarů za rok 2024).[38]

Mezi největší vývozní položky patří textilní oděvy (41 % vývozu), diamanty (31 %) a voda (14 %).[38] Hlavním vývozním trhem je Jihoafrická republika, následovaná Belgií a Spojenými státy.[38]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Historie počtu obyvatel
RokObyv.±% p.a.
1850180 549—    
1900249 213+0,65 %
1950579 554+1,7 %
1960736 507+2,43 %
19701 019 273+3,3 %
19801 406 530+3,27 %
19901 809 698+2,55 %
20002 003 919+1,02 %
20101 996 256−0,04 %
20202 235 727+1,14 %
20252 363 325+1,12 %
Zdroj: Our World in Data[39][1]

Podle odhadu Světové banky žilo v Lesothu v roce 2025 celkem 2 363 325 obyvatel,[1] což z ní činí druhou nejméně lidnatou zemi jižní Afriky (po Svazijsku). Počet obyvatel se od roku 1960 zvýšil více než trojnásobně, přičemž průměrné roční tempo růstu činilo 1,8 %. Hustota zalidnění činí přibližně 78 obyvatel na km². Ženy tvoří 50,5 % celkové populace a muži 49,5 %.[31] Střední délka života je pouhých 57,8 roku (muži 55, ženy 60,4),[40] což patří k nejnižším hodnotám na světě. Podíl obyvatel mladších 15 let činil 32 %, osob ve věku 15 až 64 let 62,7 % a osob starších 65 let 5,4 % (2024).[31] Medián věku dosahoval v roce 2024 celkem 23,9 roku.[31]

Úhrnná plodnost je 2,85 dítěte na jednu ženu (2024).[31] V roce 2023 žilo 30 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 2,8 %.[31] Míra gramotnosti obyvatel dosahuje přibližně 86 % (2018).[31] Obyvatelstvo je etnicky velmi homogenní. Podle odhadů tvoří Sothové 99 % obyvatelstva. Úředními jazyky jsou sesothština, angličtina, xhoština, phuthijština a znakový jazyk.[3] Většina obyvatel vyznává křesťanství, přičemž část obyvatel kombinuje křesťanskou víru s tradičními africkými náboženstvími.

Etnické skupiny a jazyky

[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo Lesotha tvoří převážně Sothové, jejichž jazykem je sesothština, jeden z bantuských jazyků: odhadem 99 % obyvatel se identifikuje jako Sothové. V tomto ohledu patří Lesotho k menšině afrických zemí, které jsou národními státy s jedinou dominantní kulturní a etnickou skupinou a jazykem.[41]Asi 1 % obyvatelstva tvoří Evropané, Asiaté a Xhosové.[42] Úředními jazyky jsou po reformě ústavy z roku 2025 sesothština, angličtina, xhoština, phuthijština a znakový jazyk.

Náboženství

[editovat | editovat zdroj]

Lesotho je převážně křesťanskou zemí. Podle průzkumu Afrobarometer z roku 2024 se ke křesťanství hlásilo 97 % dospělých obyvatel. Největší náboženskou skupinu tvořili římští katolíci (39 %), následovali kalvinisté (20 %), příznivci letničního hnutí (10 %), anglikáni (8 %), členové nezávislých křesťanských církví (8 %) a Zion Christian Church (Sijónská křesťanská církev, 5 %). Tradičním či etnickým náboženstvím se hlásilo 1 % respondentů a 2 % uvedla, že nemají žádné náboženské vyznání.[43]

Ústava Lesotha zaručuje svobodu svědomí, myšlení a náboženského vyznání včetně práva změnit náboženství nebo víru a své náboženství veřejně projevovat a šířit. Vedle křesťanství jsou v zemi zastoupeni zejména vyznavači islámu, hinduismu a tradičních afrických náboženství. Část křesťanů zároveň praktikuje některé tradiční náboženské rituály,[44] , případně tato náboženství směšují v synkretismu.[45]

Zdraví

[editovat | editovat zdroj]

Výdaje země na zdravotnictví činí přibližně 12 až 13 % hrubého domácího produktu.[46] V roce 2024 působilo v Lesothu 1,8 lékaře na 10 000 obyvatel (pro srovnání v Česku 42 na 10 000).[47] Země patří mezi státy se střední úrovní lidského rozvoje; podle klasifikace Organizace spojených národů z roku 2025 ji patří 167. místo ze 193 v seznamu států podle indexu lidského rozvoje), střední délka života je pouhých 57,8 roku (muži 55, ženy 60,4),[40] což patří k nejnižším hodnotám na světě.[31] Kojenecká úmrtnost se pohybuje kolem 46 úmrtí na 1 000 narození.[31]

V roce 2024 byla prevalence HIV u dospělé populace v Lesothu 17,1 %, což byla třetí nejvyšší míra na světě, po Svazijsku a Jihoafrické republice.[48] Země má čtvrtý nejvyšší výskyt tuberkulózy na světě (k roku 2024).[49]

Gramotnost, školství

[editovat | editovat zdroj]
Třída základní školy

Podle odhadů je gramotných 86 % populace starších 15 let, 80 % mužů a 92 % žen starších 15 let (odhad k poslednímu známému roku 2018).[31] Lesotho má ve srovnání s většinou afrických zemí relativně vysokou míru gramotnosti.[31] Gramotnost žen (92 %) převyšuje gramotnost mužů (80 %) o 12 procentních bodů.[31]

Průměrné dítě v Lesothu stráví 11 let svého života školní docházkou.[31] Školní docházka je povinná pouze ve věku od 6 do 13 let.[50] Vzdělávací systém Lesotha je rozdělen na formální a neformální sféru.[51]Lesotho má formální vzdělávací strukturu 3 - 7 - 3 - 2 (roků).[52] Tříleté předškolní vzdělávání je určeno dětem před nástupem na základní školu.[52] Základní škola se skládá ze sedmi tříd (1–7) a po jejím dokončení žáci obdrží osvědčení o absolvování základní školy, které jim umožňuje postoupit na střední školy. [52] Střední škola se dělí na dvě části, známé jako nižší a vyšší stupeň. Nižší stupeň trvá tři roky (8.–10. ročník) a po jeho dokončení žáci obdrží osvědčení Junior Certificate a postupují do dvouletého vyššího stupně, tedy do 11. a 12. ročníku.[52][53] Ve středním vzdělávání existuje genderová nerovnost, kdy střední školu navštěvuje více dívek než chlapců. Tato nerovnost je nejvýraznější v bohatších oblastech.[53]

Města

[editovat | editovat zdroj]

Níže následuje seznam nejlidnatějších sídel v Lesothu podle posledního sčítání v roce 2016.[54]

Pořadí Město Okres Počet obyvatel
1. Maseru Maseru 330 760
2. Teyateyaneng Berea 75 115
3. Maputsoe Leribe 55 541
4. Mohale's Hoek Mohale's Hoek 40 040
5. Mafeteng Mafeteng 39 754
6. Hlotse Leribe 38 558
7. Butha-Buthe Butha-Buthe 35 108
8. Quthing Quthing 27 314
9. Qacha's Nek Qacha's Nek 15 917
10. Thaba-Tseka Thaba-Tseka 15 248

Kultura

[editovat | editovat zdroj]
Chýše v Lesotho
Ženy v tradičních krojích

Kultura Lesotha je úzce spojena s tradicemi Sothů (Basotho), kteří tvoří převážnou část obyvatelstva země. Významnou součástí kulturní identity jsou tradiční oděvy, zejména klobouk mokorotlo a vlněné přikrývky, hudba, tanec a tradiční způsob života. Sothové si v průběhu staletí vytvořili kulturu přizpůsobenou životu v hornaté krajině, která formovala řadu zvláštních rysů jejich každodenního života.

Významnou součástí tradičního způsobu života v Lesothu jsou vesnická společenství. Vesnice jsou do značné míry závislé na zemědělských činnostech a každou spravuje náčelník. Vesnice se skládají z mnoha chýší, kterým se říká rondavely (kulaté chýše), které se staví pro různé účely, jako je obytný prostor, sklad nebo kuchyně. Tyto chýše jsou rozmístěny kolem polí v Lesothu, na nichž se pěstuje kukuřice, pšenice a fazole. Rozdělení polí jednotlivým rodinám ve vesnici organizuje náčelník. Záležitosti, které se týkají celé vesnice, se projednávají na schůzích zvaných pitso.

Mezi tradiční součásti oděvu patří mokorotlo, špičatý klobouk, a vlněné přikrývky, které se v sesothštině nazývají kobo a jsou zdobeny uměleckými vzory. Klobouky mají kuželovitý tvar, jsou upletené z trávy a na vrcholu je drží pohromadě složitý uzel. Tvar klobouku byl inspirován skalou Qiloane nedaleko Thaba Bosiu. Mokorotlo je dnes národním symbolem země a je vyobrazen i na státní vlajce. Dále je vyobrazen na všech poznávacích značkách motorových vozidel v zemi.

Lesotský jezdec na poníku, oděný do tradičního vlněného plédu

Ještě rozšířenější a v každodenním životě častěji k vidění jsou tradiční lesotské plédy, které dodnes nosí velmi mnoho lidí v zemi. Podle tradice získal král Mošeše I. kolem roku 1860 od anglických obchodníků první vlněnou přikrývku a začal ji pravidelně nosit. Její používání se následně rozšířilo mezi Basothy. Předtím se jako oděv používala hlavně zvířecí kůže. Mnoho Sothů nosí tyto plédy v každém ročním období, protože chrání jak před chladem a deštěm, tak před horkem. Plédy se nosí s různými vzory, mezi oblíbené motivy patří kukuřičný klas, symbolizující plodnost, a koruna.

Důležitým zvířetem v lesothské kultuře je poník. Lesotský poník je tradičně významným dopravním prostředkem v horských oblastech země. Poníci byli poprvé dovezeni do Lesotha v 19. století z Kapské kolonie.

V kontrastu k tradiční vesnické kultuře stojí městský život, který je ovlivněn západními vlivy.

Hudba

[editovat | editovat zdroj]

Hudba v Lesothu zahrnuje tradiční zpěvy a hudbu spojenou s obřady i moderní populární žánry. Škála hudby vznikající v Lesothu sahá od zpěvů spojených s určitými tradičními obřady až po popovou hudbu, která působí téměř západním dojmem. Významným žánrem je famo, v němž se uplatňuje zpěv, akordeon a buben, příležitostně i elektrická basová kytara, který spojuje prvky pastýřské hudby s ostinátními melodiemi a rytmy moderní hudby. Akordeon byl do této hudební tradice převzat z búrských komunit v jižní Africe. Skupina Tau ea Matsekha, v překladu „Lev z Matsekhy“, nahrála v roce 1985 s Paulem Simonem jednu skladbu na jeho album Graceland. Mezi tradiční nástroje patří mamokhorong, jednostrunný smyčcový nástroj, [55] a dále bzučivý strunný nástroj lesiba.[56] Mezi tradiční hudební nástroje patří i lekolulo, druh flétny, na kterou hrají pastevci, setolo-tolo, který se poněkud podobá židovské harfě a na který hrají muži ústy, a strunný nástroj thomo, na který hrají ženy.

Kapela Sankomota (dříve Uhuru) byla v Lesothu v letech 1976 až 1993 mimořádně úspěšná. Hrála moderní rockovou hudbu s prvky jazzu a soulu i s africkými vlivy. Skupina byla známá i v Jihoafrické republice. Řada jejích textů byla zpívána v angličtině, xhoštině nebo zulštině. Kapela zaznamenala menší úspěchy také ve Velké Británii a Německu.

Kuchyně

[editovat | editovat zdroj]
Chakalaka

Kuchyně Lesotha v sobě spojuje africké tradice a britské vlivy.[57] V kuchyni se používají brambory, kukuřice, čirok, ryby, rýže a zelenina. Mezi pokrmy z kukuřice patří „mealie pap“, což je kukuřičná kaše. Velmi časté jsou také dušená jídla s arašídy. Najdeme zde i britské dezerty. V kuchyni se často uplatňují omáčky, které jsou obecně méně pikantní než v jiných afrických zemích. Častým pokrmem je řepný salát.[58]

Tradičním pokrmem Lesotha je motoho, kaše z čiroku, která může být před vařením fermentována. Chesanyama se v celém Lesothu běžně prodává samostatně s přílohami, jako je zelí, pap a salát z pečených fazolí.[59] Chakalaka je zeleninový pokrm, typicky kořeněný.[60][61] Z nápojů si lze vybrat čaj a místně vařené pivo. Mezi místní nápoje patří také fermentované zázvorové pivo.

Sport

[editovat | editovat zdroj]

Nejoblíbenějším sportem v zemi je fotbal. Řada lesothských fotbalistů působí v Jihoafrické republice, která nabízí výrazně větší profesionální fotbalový trh. Největším mezinárodním úspěchem mužské lesothské fotbalové reprezentace, která je od roku 1964 členem mezinárodní federace FIFA, byla v roce 2000 účast ve finále turnaje COSAFA Cup, regionálním turnaji národních týmů jižní Afriky. Mezi další oblíbené sporty patří judo, taekwondo, box, vytrvalostní běh, jezdectví, a netball, sport odvozený od basketbalu.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ sesothsky Naha ea Lesotho, anglicky Kingdom of Lesotho

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Lesotho na anglické Wikipedii a Lesotho na německé Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 Šablona:Citace elektronické databáze
  2. ↑ World Economic Outlook Database, October 2023 Edition. (Lesotho) [online]. International Monetary Fund, 10 October 2023 [cit. 2023-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 October 2023. (anglicky)
  3. 1 2 Lesotho 1993 (rev. 2025) Constitution - Constitute. www.constituteproject.org [online]. [cit. 2026-09-24]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ NATIONS, United. South Africa. Specific country data. [s.l.]: United Nations Development Programme Dostupné online. (anglicky)
  5. ↑ Lesotho. World Bank [online]. [cit. 2026-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
  6. 1 2 MACHOBANE, L. B. B. J. Government and Change in Colonial Lesotho: A Study of Institutions of Government, with Particular Reference to the National Council. Edinburgh: University of Edinburgh, 1987. Dostupné online. Kapitola NOTES ON THE USE OF TERMS.
  7. ↑ Edition 2018 — Lesotho. World Factbook [online]. [cit. 2026-09-22]. Dostupné online. (anglicky)
  8. ↑ Lesothská vlajka na Flags of the World
  9. ↑ Lesotho travel guide [online]. [cit. 2008-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-09. (anglicky)
  10. 1 2 Lesotho Meteorological Services [online]. [cit. 2019-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 July 2015. (anglicky)
  11. ↑ Project Overview [online]. [cit. 2008-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-11. (anglicky)
  12. 1 2 W. M. Adams; A. S. Goudie; A. R. Orme. The Physical Geography of Africa. [s.l.]: Oxford University Press, 1999. ISBN 0-19-823406-6. S. 152.
  13. ↑ Geomorphic and climatic implications of relict openwork block accumulations near Thabana-Ntlenyana, Lesotho. Geografiska Annaler: Series A, Physical Geography. 2004, roč. 86, čís. 3, s. 289–302. doi:10.1111/j.0435-3676.2004.00232.x. S2CID 128774864. (anglicky)
  14. ↑ The cold climate geomorphology of the Eastern Cape Drakensberg: A reevaluation of past climatic conditions during the last glacial cycle in Southern Africa. Geomorphology. 2017, roč. 278, s. 184–194. doi:10.1016/j.geomorph.2016.11.011. Bibcode 2017Geomo.278..184M. (anglicky)
  15. 1 2 3 4 5 6 7 8 Lesotho | Population, Size, Capital, Map, Language, People, & Flag | Britannica. www.britannica.com [online]. 2026-09-13 [cit. 2026-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
  16. 1 2 Lesotho. Warunki naturalne, Encyklopedia PWN: źródło wiarygodnej i rzetelnej wiedzy. encyklopedia.pwn.pl [online]. [cit. 2026-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-11-30. (polsky)
  17. ↑ National Parks [online]. [cit. 2026-09-24]. Dostupné online. (anglicky)
  18. ↑ Miengah Abrahams, Emese M. Bordy & Fabien Knoll (2020). Hidden for one hundred years: a diverse theropod ichnoassemblage and cross-sectional tracks from the historic Early Jurassic Tsikoane ichnosite (Clarens Formation, northern Lesotho, southern Africa). Historical Biology. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2020.1810681
  19. ↑ Cabinet [online]. [cit. 2025-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
  20. ↑ LESOTHO [online]. [cit. 2025-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ NWAFOR, Anthony O. The Lesotho Constitution and Doctrine of Separation of Powers: Reflections on the Judicial Attitude. African Journal of Legal Studies. 2013, roč. 6, čís. 1, s. 58–59. doi:10.1163/17087384-12342020. (anglicky)
  22. ↑ Articles 146 (1) and (2) of the Constitution of Lesotho March 2016/https://web.archive.org/web/20160303182858/http://library2.parliament.go.th/giventake/content_cons/lesotho.pdf Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine..
  23. ↑ Lesotho Mounted Police Service [online]. [cit. 2025-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
  24. ↑ Lesotho Districts [online]. [cit. 2008-04-15]. Dostupné online. (anglicky)
  25. ↑ Lesotho Population Projections Report 2016–2036 [online]. Lesotho Bureau of Statistics [cit. 2026-09-22]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ National Elections Results 2012 [online]. Independent Electoral Commission of Lesotho [cit. 2012-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-01. (anglicky)
  27. 1 2 World bank Lesotho: Country Brief [online]. [cit. 2012-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 March 2014. (anglicky)
  28. ↑ CIA Lesotho Economy 2011 [online]. [cit. 2012-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 February 2012. (anglicky)
  29. ↑ Lesotho - Country Brief. web.worldbank.org [online]. [cit. 2026-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-31.
  30. ↑ World Bank Open Data. World Bank Open Data [online]. [cit. 2026-09-21]. Dostupné online.
  31. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 Lesotho - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-19. (anglicky)
  32. 1 2 FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-09-21]. Dostupné online.
  33. ↑ FAOSTAT. www.fao.org [online]. [cit. 2026-09-21]. Dostupné online.
  34. ↑ Lesotho Highlands Water Project: The Treaty [online]. Lhwp.org.ls, 24 October 1986. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 December 2013. (anglicky)
  35. ↑ LHWP Water Sales [online]. [cit. 2012-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 May 2011. (anglicky)
  36. ↑ MEYER, Ryno. Mining - Lesotho National Development Corporation [online]. 2025-10-11 [cit. 2026-09-24]. Dostupné online. (anglicky)
  37. ↑ SuperJS check. www.theglobaleconomy.com [online]. [cit. 2026-09-24]. Dostupné online.
  38. 1 2 3 Lesotho. The Observatory of Economic Complexity [online]. [cit. 2026-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
  39. ↑ Population, 1849 to 2023 [online]. Our World in Data [cit. 2026-09-22]. Dostupné online. (anglicky)
  40. 1 2 Life expectancy at birth (years). World Bank Gender Data Portal [online]. [cit. 2026-09-24]. Dostupné online. (anglicky)
  41. ↑ BOYD, J. Barron. African Boundary Conflict: An Empirical Study. African Studies Review. 1979-12, roč. 22, čís. 3, s. 1. Dostupné online [cit. 2026-09-24]. doi:10.2307/523892.
  42. ↑ Lesotho - World Directory of Minorities & Indigenous Peoples [online]. [cit. 2023-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2023. (anglicky)
  43. ↑ Basotho take pride in their national identity but say country is heading in the wrong direction. Afrobarometer [online]. 2024-08-21 [cit. 2026-09-24]. Dostupné online.
  44. ↑ 2023 Report on International Religious Freedom: Lesotho. U.S. Department of State [online]. 2024 [cit. 2026-09-24]. Dostupné online.
  45. ↑ HAVELKA, Ondřej. V Dračích horách království Lesotho. In: Východní Afrikou. 1. vyd. Praha: Akbar, 2016. 400 s. ISBN 978-80-906325-0-9. S. 57–66.
  46. ↑ World Bank Open Data. World Bank Open Data [online]. [cit. 2026-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-10-17.
  47. ↑ Global Health Workforce statistics database. www.who.int [online]. [cit. 2026-09-24]. Dostupné online. (anglicky)
  48. ↑ World Bank Open Data. World Bank Open Data [online]. [cit. 2026-09-23]. Dostupné online.
  49. ↑ World Bank Open Data. World Bank Open Data [online]. [cit. 2026-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-08-22.
  50. ↑ Lesotho Education [online]. Gov.ls [cit. 2013-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-23. (anglicky)
  51. ↑ Global Partnership for Education [online]. Dostupné online. (anglicky)
  52. 1 2 3 4 Education Policy and Data Center [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne May 26, 2013. (anglicky)
  53. 1 2 UNICEF DATA - Child Statistics [online]. [cit. 2013-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23. (anglicky)
  54. ↑ 2016 Population and Housing Census. Bureau of Statistics, Lesotho [online]. [cit. 2026-09-24]. Dostupné online. (anglicky)
  55. ↑ The development of Music in South Africa timeline 1600-2004 | South African History Online. sahistory.org.za [online]. [cit. 2026-09-24]. Dostupné online. (anglicky)
  56. ↑ Musical instruments of Lesotho [online]. 2019-01-15 [cit. 2026-09-24]. Dostupné online. (anglicky)
  57. ↑ Lesotho: British influence meets African tradition [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 February 2015. (anglicky)
  58. ↑ Wikiwix Archives. archive.wikiwix.com [online]. [cit. 2026-09-24]. Dostupné online.
  59. ↑ Ethnic Food of Lesotho [online]. [cit. 2018-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 March 2018. (anglicky)
  60. ↑ Foodie Destination: Chakalaka with Pap and Braai (Lesotho). Afro Tourism [online]. 2019-04-12 [cit. 2020-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-20. (anglicky)
  61. ↑ www.internationalcuisine.com [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Lesotho na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Lesotho ve Wikislovníku
  • CIA. The World Factbook - Lesotho [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2026-01-19. (anglicky) 
  • CzechTrade • Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) • Zastupitelský úřad České republiky. Souhrnná teritoriální informace: Lesotho [online]. Businessinfo.cz. Dostupné online. 
  • Lesotho [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky) 
  • Human rights in Lesotho [online]. Amnesty International. Dostupné online. (anglicky) 
  • Oficiální stránky vlády (anglicky)
Členství v mezinárodních organizacích
Africká unie (AU)

Alžírsko • Angola • Benin • Botswana • Burkina Faso • Burundi • Čad • Džibutsko • Egypt • Eritrea • Etiopie • Gabon • Gambie • Ghana • Guinea • Guinea-Bissau • Jihoafrická republika • Jižní Súdán • Kamerun • Kapverdy • Keňa • Komory • Konžská demokratická republika • Konžská republika • Lesotho • Libérie • Libye • Madagaskar • Malawi • Mali • Mauricius • Mauritánie • Maroko • Mosambik • Namibie • Niger • Nigérie • Pobřeží slonoviny • Rovníková Guinea • Rwanda • Senegal • Seychely • Sierra Leone • Somálsko • Středoafrická republika • Súdán • Svatý Tomáš a Princův ostrov • Svazijsko • Tanzanie • Togo • Tunisko • Uganda • Zambie • Západní Sahara • Zimbabwe
Commonwealth (Společenství národů)
Řádné členské země
Přidružené státy
Bývalí členové
Závislá území
Spojené království
Austrálie
Nový Zéland
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lesotho&oldid=26237245“