Lichtenštejnsko
Lichtenštejnsko,[pozn. 3] plným názvem Lichtenštejnské knížectví,[pozn. 4] je dvojnásobně vnitrozemský mikrostát v Alpách ve střední Evropě. Na severu a východě sousedí s Rakouskem, na jihu a západě se Švýcarskem. Západní část země podél řeky Rýn tvoří údolní nížina, zatímco východní část je převážně hornatá. Podnebí je kontinentální, mírněné teplými fény. Lichtenštejnsko se dělí na 11 obcí, na ploše 160 km² žije přibližně 41 000 obyvatel,[3] je tak čtvrtou nejmenší i čtvrtou nejméně lidnatou zemí Evropy, šestou nejmenší zemí na světě a sedmou nejméně lidnatou zemí světa. Jeho hlavní obcí je Vaduz a největším sídlem Schaan. Dvě třetiny obyvatel jsou Lichtenštejnci, největšími menšinami jsou Švýcaři a Rakušané. Úředním jazykem je němčina, většina obyvatel hovoří jejím alemanským dialektem. Přibližně 70 % obyvatel se hlásí ke katolické církvi a 8 % k protestantským církvím.
Území dnešního Lichtenštejnska bylo v období antické římské nadvlády součástí provincie Raetia. Hranice Lichtenštejnska se nezměnily od roku 1434, kdy řeka Rýn vymezila hranici mezi Svatou říší římskou a švýcarskými kantony. Vlastní knížectví vzniklo v roce 1719, následně bylo až do roku 1806 říšským územím Svaté říše římské. Poté se stalo členem Rýnského spolku, od roku 1815 bylo členem Německého spolku, který uznával svrchovanost svých členských států. Vzhledem k úzkým hospodářským a dynastickým vazbám na habsburskou monarchii bylo Lichtenštejnsko až do roku 1919 silně orientováno na Rakousko.
Od roku 1923 má země prostřednictvím celní smlouvy úzké správní a hospodářské vazby se sousedním Švýcarskem. V té době byl také zaveden švýcarský frank jako lichtenštejnská měna. Tyto kroky přispěly k hospodářské stabilizaci země, výrazný ekonomický růst však nastal až po druhé světové válce. Od konce 70. let bylo Lichtenštejnsko často označováno za daňový ráj, což vyvrcholilo daňovou aférou v roce 2008. V návaznosti na to se Lichtenštejnsko zavázalo k důsledné strategii „čistých peněz“ a posílilo regulační opatření.[6] V roce 2003 byly ústavním referendem panovníkovi uděleny a v roce 2012 potvrzeny větší pravomoci, například vetovat zákony.[7]
Lichtenštejnsko je polokonstituční monarchií, v jejímž čele stojí lichtenštejnský kníže z rodu Lichtenštejnů. Významnou roli hraje také zastupitelská a přímá demokracie.[8] Patří k nejrozvinutějším zemím světa, má jeden z nejvyšších hrubých domácích produktů na osobu na světě podle parity kupní síly[9] a je jednou z mála zemí bez dluhů.[10] Země má silný finanční sektor a zároveň jeden z nejvyšších podílů průmyslu na světě – asi 40 % ekonomické produkce země. V indexu lidského rozvoje zaujímá Lichtenštejnsko 17. místo. Jako hornatá alpská země je turistickým cílem pro zimní sporty. Má celní a měnovou unii se Švýcarskem. Lichtenštejnsko je členem Organizace spojených národů, Evropského sdružení volného obchodu, Rady Evropy a Světové obchodní organizace. Není členským státem Evropské unie, ale je zapojeno do schengenského prostoru i Evropského hospodářského prostoru.
Název
[editovat | editovat zdroj]Vedle Saúdské Arábie je Lichtenštejnsko jediným státem na světě, který nese jméno své panovnické dynastie, v tomto případě rodu Lichtenštejnů, jehož příslušníci od založení knížectví v roce 1719 zastávají úřad hlavy státu. Název šlechtického rodu se zpravidla odvozuje od výrazu „lichten“ („světlý kámen“ či „světlá skála“), označujícího vápencový útvar v Dolním Rakousku, na němž byl ve 12. století vybudován rodový hrad Liechtenstein.[11]
Název státu, v němčině psaný jako Liechtenstein, se ve standardní spisovné němčině vyslovuje s krátkým i.[12] V lichtenštejnských dialektech se však skupina písmen ie vyslovuje jako dvojhláska, přibližně jako „Liacht“. To byla pravděpodobně i původní výslovnost šlechtického jména.[13] Německé slovo „licht“, původně psané také jako „lieht“ nebo „liecht“ a vyslovované s dvojhláskou, prošlo v období rané novohornoněmčiny monoftongizací, a proto se již dlouho píše a vyslovuje jako „licht“; tímto procesem však hornoněmecké dialekty neprošly. Psaní „liecht“ bylo běžné až do 17. století, poté však postupně vymizelo.[14] Ve šlechtickém jméně a názvu státu Lichtenštejnsko se však starší pravopisná podoba zachovala, neboť je knížecí rodina používala jako rozlišovací znak od jiných šlechtických rodů.[13][15] V češtině se název státu píše a vyslovuje s krátkým i a s koncovkou -štejnsko.[16]
Přídomek „knížectví“ rovněž sahá až k založení státu. Rod Lichtenštejnů potřeboval území podléhající přímo císaři, aby mohl být přijat do knížecí rady Svaté říše římské. Toho dosáhl koupí panství Schellenberg a sousedního hrabství Vaduz, které společně tvoří od roku 1719 Lichtenštejnské knížectví.[17][18] Po zániku Svaté říše římské v roce 1806 si stát označení knížectví ponechal a hlava státu nese ústavou zakotvený titul kníže.[18]
Dějiny
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Raná historie
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší stopy lidského osídlení na území dnešního Lichtenštejnska pocházejí ze středního paleolitu.[19] Neolitické zemědělské osady se objevily kolem roku 5300 př. n. l., z neolitu (4 500 př. n. l.) pochází také nález kulovité misky rossenské kultury na kopci nad městem Balzers. Archeologické nálezy z doby železné dokládají přítomnost halštatské a později laténské kultury, kterou rozvíjeli keltští Helvéciové.[20]
V roce 58 př. n. l., po bitvě u Bibracte, si oblast podrobil římský vojevůdce Julius Caesar. Roku 15 př. n. l. ji Tiberius (později druhý římský císař) a jeho bratr Drusus začlenili do Římské říše, stala se součástí římské provincie Raetia. Římané postavili a udržovali silnici, která vedla přes toto území. Jednou z památek na římskou éru je skupina římských vil, zejména v Nendelnu.[21] Někteří historici ztotožňují sídlo Magia, vyznačené na Peutingerově mapě římských cest, s dnešním Balzersem nebo Schaanem.[22]
Kolem roku 450 se v oblasti usadil germánský kmen Alamanů.[23] Lichtenštejnsko se nacházelo na východním okraji jeho státu, zvaného Alamanie. V 6. století se celá oblast, po vítězství Chlodvíka I. nad Alamany u Tolbiacu v roce 504, stala součástí Franské říše.[24]Zůstala pod franskou nadvládou, dokud Verdunská smlouva v roce 843 tuto říši nerozdělila. Území Lichtenštejnska pak spadalo do Východofranské říše. Kolem přelomu tisíciletí se stalo též součástí Svaté říše římské.[25] Až do roku 1100 byla převládajícím jazykem v oblasti rétorománština, ale poté se prosadila němčina.[26]
.jpg)
V roce 1200 byla panství na alpské náhorní plošině ovládána Savojskými, Zähringy, Habsburky a Kyburgy. Ostatní oblasti ovládala přímo Svatá říše římská, pro niž byla důležitá především kontrola nad horskými průsmyky. Když v roce 1264 vymřela dynastie Kyburgů, rozšířili Habsburkové pod vedením Rudolfa I. (císař Svaté říše římské od roku 1273) své území o východní alpskou náhorní plošinu, která zahrnovala i území Lichtenštejnska. V roce 1300 se v zemi usadilo etnikum Walserů.[27] Jejich dialekt, tzv. alamanská němčina, se uchoval v některých horských oblastech. V roce 1396 se oblast Vaduzu, tedy jih dnešního knížectví, stala majetkem římského císaře.[28] Jednotlivá hrabství spravovaly různé rody (hrabata z Monfortu, svobodní páni z Brandis, páni z Hohenemsu). Oblast byla opakovaně dějištěm válek a rabování, například během staré curyšské války (1444–1446)[29] nebo švábské války (1499–1500).[30]
Lichtenštejnové
[editovat | editovat zdroj]V roce 1699 do dějin země poprvé zasáhl rod Lichtenštejnů. Ti mají kořeny v Rakousku, svůj název odvozují od hradu Lichtenštejna v Dolních Rakousích, na okraji Vídeňského lesa, poprvé písemně zmíněného roku 1136.[11]
Lichtenštejnové posléze získali rozsáhlé pozemky zejména na Moravě, v Dolním Rakousku, ve Slezsku a ve Štýrsku, ale většinu z nich měli propůjčené od feudálních pánů, povětšinou Habsburků. Nemohli proto zasedat v Říšském sněmu Svaté říše římské a jejich vliv na říšskou politiku byl navzdory jejich bohatství malý. Rod proto usiloval o získání území (i drobného) podřízeného přímo císaři, které by mu umožnilo zastoupení v říšských institucích. V roce 1699 se konečně naskytla příležitost a Jan Adam I. z Lichtenštejna koupil od pánů z Hohenemsu panství Schellenberg (dnes „Dolní země“, Unterland) a v roce 1712 i hrabství Vaduz (dnes „Horní země“, Oberland). Dne 23. ledna 1719 císař Svaté říše římské Karel VI. prohlásil obě hrabství za sloučená a povýšil nově vytvořené území na knížectví pod názvem Lichtenštejnsko, které se ihned stalo jedním z plnoprávných států Svaté říše římské. Vyhlášení knížectví roku 1719 je považováno za vznik moderního lichtenštejnského státu.[17][18]
Od rozpadu středověké Svaté říše římské národa německého roku 1806 šlo o suverénní stát v Rýnském spolku, od roku 1815 bylo Lichtenštejnsko nezávislým státem v rámci Německého spolku.[18] Proces sjednocení Německa v 19. století se Lichtenštejnska nedotkl, neboť s jeho územím nehraničí. Kulturně, hospodářsky i politicky se Lichtenštejnsko orientovalo na sousední Rakouské císařství, a to až do jeho zániku koncem první světové války. Vytvoření celní unie s Rakouskem v roce 1852[31] přineslo první významnější hospodářský rozmach v dosud značně chudé zemi. Přesto ještě v roce 1868 byla kvůli úsporám zrušena armáda.[32]
Při prodeji Aljašky v roce 1867 ruský car Alexandr II. údajně nejprve učinil nabídku lichtenštejnskému knížeti Janovi II. Ten ji však odmítl, proto se car obrátil na USA.[33][34]
Dvacáté a dvacáté první století
[editovat | editovat zdroj]Ekonomická devastace způsobená první světovou válkou (v níž Lichtenštejnsko zůstalo neutrální) donutila knížectví se odpoutat od rozpadlého a zchudlého Rakouska a přeorientovat se na stabilní Švýcarsko.[35][36] Roku 1923 vznikla se Švýcarskem celní unie a o rok později Lichtenštejnsko začalo užívat švýcarský frank jako měnu.[37][38] Hranici mezi Rakouskem a Lichtenštejnskem hlídá od té doby až do dnešních časů švýcarská pohraniční stráž.[39]
I po roce 1918 Lichtenštejnové žili především ve Vídni a na svých moravských panstvích. V roce 1929 nastoupil na trůn 75letý princ František I. z Lichtenštejna. Jeho sňatek s vídeňskou Židovkou Elsou von Gutmannovou (její otec byl židovský obchodník z Moravy) vzbudil nevoli v pronacistickém křídle hlavní politické síly v zemi, Vlastenecké unie, ale knížecí pár vše ustál, mj. i díky tomu, že František I. a Elsa byli prvním lichtenštejnským panovnickým párem, který vyhledával aktivní kontakt s lichtenštejnskými obyvateli a zemi pravidelně navštěvovali.[40][41][42] Elsa se stala navíc symbolem charity, její nadace Nadace knížete Franze a kněžny Elsy pro mládež Lichtenštejnska (Fürst-Franz-und-Fürstin-Elsa-Stiftung für die Jugend Liechtensteins) funguje dodnes.[43]
Anšlus Rakouska přiměl knížete Františka Josefa II., aby se stal prvním lichtenštejnským panovníkem, který bude sídlit v Lichtenštejnsku. Od té doby je tato tradice udržována, knížecí rodina sídlí na hradě ve Vaduzu.[44] Během druhé světové války zůstalo Lichtenštejnsko oficiálně neutrální a hledalo pomoc zejména v sousedním, stejně tak neutrálním, Švýcarsku.[45] Vazby na Německo byly nicméně evidentní rovněž. V roce 2005 vyšlo například najevo, že židovští vězni z nacistického koncentračního tábora ze Strasshofu pracovali na pozemcích v Rakousku, které vlastnil lichtenštejnský knížecí dům.[46] Po konci války Československo a Polsko vyvlastnily veškerý majetek lichtenštejnské dynastie, který označily za německý (viz kapitola Vztahy s Českou republikou). Diplomatické vztahy mezi Českem a Lichtenštejnskem byly kvůli tomuto sporu navázány až roku 2009.[47]
Po skončení druhé světové války čelilo Lichtenštejnsko významným hospodářským problémům. Lichtenštejnská dynastie se uchýlila i k prodeji rodinných uměleckých pokladů, včetně portrétu Ginevra de' Benci od Leonarda da Vinciho, který v roce 1967 koupila Národní galerie ve Washingtonu za pět milionů amerických dolarů.[48] Na konci 70. let Lichtenštejnsko vsadilo na strategii daňového ráje a razantně snížilo daň z příjmů právnických osob.[49] Nízké daňové sazby přispěly k rozvoji finančního sektoru a k výraznému růstu prosperity země, zároveň však vyvolaly kritiku ze strany některých evropských států.[50] Významnou součástí ekonomiky se stal rovněž hazardní průmysl, díky čemuž si země vysloužila též přízvisko „Las Vegas v Alpách“. V roce 2023 občané v referendu odmítli hazardní hry v zemi zakázat (73 % hlasů). Představitelé vlády tehdy argumentovali významným podílem hazardního průmyslu na veřejných příjmech.[51] Po zpřísnění regulace hazardu v roce 2025 však popularita místních kasin začala upadat a většina jich ještě téhož roku zanikla.[52]
V roce 1984 bylo, jako v poslední zemi v Evropě, zavedeno volební právo žen.[53][54] V roce 1992, po schválení referendem, Lichtenštejnsko vstoupilo do Evropského hospodářského prostoru.[55]
Lichtenštejnský kníže disponuje v evropském kontextu monarchů (nepočítaje papeže) mimořádně rozsáhlými ústavními pravomocemi, zejména možností vetovat zákony. Tuto pravomoc získal v ústavním referendu roku 2003 poté, co pohrozil, že bez posílení svých pravomocí rezignuje a celá panovnická rodina odejde do Rakouska.[56] Později, v referendu roku 2012, občané odmítli toto právo knížeti vzít.[57][58] Výjimečným je rovněž jeho osobní bohatství, v roce 2025 byl lichtenštejnský kníže šestým nejbohatším monarchou na světě s odhadovaným majetkem 8,4 miliardy amerických dolarů.[59]
V srpnu 2004 jmenoval kníže Hans Adam II. svého syna, dědičného prince Aloise z Lichtenštejna, svým zástupcem a pověřil ho výkonem svrchovaných práv náležejících knížeti. Alois se stal knížecím regentem. Knížecí titul však na jeho syna přejde až po smrti Hanse Adama II.[60][61]
V roce 2008 vypukla v Německu aféra s odhalením mnoha daňových úniků. Ukázalo se, že řada z nich probíhala právě přes Lichtenštejnsko. Některé kroky Německa, snažícího se o odhalení systému podvodů, nakonec vedly k velké diplomatické roztržce mezi oběma státy.[62][63] Roku 2011 Lichtenštejnci v referendu odmítli povolit potraty.[64]
Státní symboly
[editovat | editovat zdroj]Vlajka
[editovat | editovat zdroj]Lichtenštejnská vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5 se dvěma vodorovnými pruhy, modrým a červeným. V levém horním rohu je umístěná žlutá knížecí koruna.[65][66]
Znak
[editovat | editovat zdroj]Lichtenštejnský státní znak je znakem panovnického domu. Jeho užívání je vyhrazeno pro členy knížecího domu a státních orgánů, soukromé osoby mohou užívat státní znak, je-li to ve státním zájmu. Štít znaku je složen ze znaků různých oblastí Evropy, ve kterých knížecí rod v historii figuroval.[66]
Hymna
[editovat | editovat zdroj]Lichtenštejnská hymna je píseň Oben am jungen Rhein (Nad mladým Rýnem). Její melodie je shodná s britskou státní hymnou God Save the King. Text vytvořil Jakob Josef Jauch.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Lichtenštejnsko je vnitrozemská země a mikrostát ve střední Evropě v údolí horního Rýna v Alpách. Na severu a východě sousedí s rakouskou spolkovou zemí Vorarlbersko (délka hranice 37 km), na jihu se švýcarským kantonem Graubünden a na západě se švýcarským kantonem St. Gallen (celková délka hranice 41 km). Země má přibližně trojúhelníkový tvar, od severu k jihu měří 24 km a od západu k východu v nejširším místě 12 km.[67] S rozlohou pouhých 160 km² je Lichtenštejnsko čtvrtým nejmenším suverénním státem Evropy (po Vatikánu, Monaku a San Marinu) a dále šestým nejmenším suverénním státem na světě. Leží na 47° 10′ severní šířky a 9° 30′ východní délky.[67]
Z geomorfologického hlediska se Lichtenštejnsko skládá ze dvou částí: na západě se rozkládá hustě osídlená rovina podél Rýna, zatímco na východě leží vysoké hory. Nejvyšším bodem země je Grauspitz (2 599 m n. m.) na jihovýchodě země, nejnižší bod je u řeky Rýna (430 m n. m.). Celá jeho západní hranice se Švýcarskem kopíruje tok Rýna, zatímco jižní a východní hranici tvoří vysokohorské pohoří Rätikon. Hranice s Rakouskem vede z větší části po horském hřbetu. Lichtenštejnsko je spolu s Uzbekistánem jediným z dvojnásobně vnitrozemských států, tedy vnitrozemským státem, zcela obklopeným jinými vnitrozemskými státy. Z celkové rozlohy země tvoří 11 % zastavěná plocha, 32 % zemědělská půda, 42 % lesní plochy a 14 % neproduktivní plochy.[67] Podnebí je kontinentální, mírněné teplými fény.[68]
Geologie
[editovat | editovat zdroj]Lichtenštejnsko leží na západním okraji pohoří Rätikon, a tedy na geologickém západním okraji Východních Alp.[69] Země zaujímá ústřední postavení v přechodové zóně mezi Východními a Západními Alpami.[70]
Geologická struktura Lichtenštejnska je tvořena třemi regionálně odlišnými mořskými prostory, které vznikly jak v různých časových obdobích, tak v různých faciích. Sedimentární horniny vytvářejí v podobě příkrovů třídílnou geologickou stavbu knížectví: ve spodní části se nacházejí západoalpské, helvetské vápencové Alpy. Horniny pocházejí z období jury a křídy. Sedimentace probíhala v mělkém moři, které se postupně prohlubovalo. Kromě vápenců tak vznikly také pískovce a slíny.[71]
Ve středu země, východně od Rýna, který tvoří západní hranici Lichtenštejnska, se nachází mohutný vrstevnatý komplex složený z různých flyšových hornin. Ty jsou zařazovány do penninika. Vznik mořských usazenin je datován do svrchní křídy a starších třetihor. Jejich složení tvoří střídavé vrstvy jílovce, pískovce, slínu a vápencového pískovce. Jižní flyšová zóna byla překryta sedimentární masou.[71]
Během posledních 2,5 milionu let čtvrtohor prohloubily Rýnský ledovec a Illský ledovec místní údolí. Oblast následně zaplavilo pravěké Bodamské jezero, které na svém dně uložilo jemné sedimenty. Ty dnes pokrývají velkou část zdejšího povrchu. Až do počátku mladších čtvrtohor zde docházelo k častým rozsáhlým sesuvům půdy.[72]
Pohoří
[editovat | editovat zdroj]
Přibližně polovinu území Lichtenštejnska tvoří hory.[73] Lichtenštejnsko leží zcela v pohoří Rätikon a patří tak k Východním Alpám. Nejvyšším bodem Lichtenštejnska je Vordere Grauspitz (Vordergrauspitz) s nadmořskou výškou 2 599 m, zatímco nejnižším bodem je koryto Rýna, když opouští zemi na severu, s nadmořskou výškou 430 m n. m.[67]
Celkem se v Lichtenštejnsku nachází 32 hor s výškou nejméně 2 000 m. Falknishorn je s výškou 2 452 m n. m. pátou nejvyšší horou Lichtenštejnska a představuje nejjižnější bod země. Trojmezím Lichtenštejnska, Graubündenu a Vorarlberska je Naafkopf (2 570 m n. m.).[67]
Kromě vrcholů alpského hřebene, které patří k Severním vápencovým Alpám, vyčnívají z Rýnského údolí dvě izolované hory, a to hraniční hory Fläscherberg (1 135 m n. m.) na jihu a Eschnerberg (698 m n. m.) na severu, které patří k helvetské desce, resp. flyšové zóně Alp.[74] Okolí Eschnerbergu představuje významnou osídlenou oblast v lichtenštejnském podhůří.[75]
Vodstvo
[editovat | editovat zdroj]
Nejvýznamnější a největší vodní tok v Lichtenštejnsku je Rýn. Na délce přibližně 27 km tvoří přirozenou hranici se Švýcarskem a má velký význam pro zásobování Lichtenštejnska vodou. Kromě toho je Rýn důležitou rekreační oblastí pro místní obyvatelstvo. Samina je s délkou 10 km (na území Lichtenštejnska) druhou nejdelší řekou knížectví. Tato divoká řeka pramení v Triesenbergu a v Rakousku (u Feldkirchu) se vlévá do řeky Ill.[76]
Jediným přirozeným jezerem v Lichtenštejnsku je Gampriner Seelein, které vzniklo teprve v roce 1927 v důsledku záplav Rýna a mohutné eroze. Kromě toho existují další uměle vytvořené vodní plochy, které slouží převážně k výrobě elektřiny. Jedním z nich je přehrada Steg, největší vodní plocha v Lichtenštejnsku.[77]
V roce 1943 byl vybudován vnitrozemský kanál vedoucí paralelně s Rýnem, který začíná na jižním konci země a ústí do Rýna na severním konci.[78]
Podnebí
[editovat | editovat zdroj]
Podnebí země je navzdory horské poloze relativně mírné, kontinentální. Je silně ovlivněno působením fénu (teplého, suchého sestupného větru), díky čemuž se prodlužuje vegetační období na jaře a na podzim a ani v zimě nejsou díky silnému fénu výjimkou teploty kolem 15 °C.[79][68] Před atlantickým a polárním chladným vzduchem chrání přední švýcarské a vorarlberské horské řetězce, čímž vzniká typická vnitroalpská ochranná poloha. Knížectví tak disponuje ovocnářstvím se sennými loukami a dlouhou vinařskou tradicí.[80] Kvůli malé rozloze Lichtenštejnska nejsou klimatické rozdíly zásadní, velký význam má naopak vertikální členění do různých nadmořských výšek, což vede k podstatným klimatickým rozdílům.
Průměrná roční teplota je 10,6 °C (ve Vaduzu), nejteplejší měsíce jsou červen, červenec a srpen.[81] V zimě teplota zřídka klesá pod minus 15 °C a horské svahy a hřebeny jsou ideální pro zimní sporty, zatímco v létě se průměrné teploty pohybují mezi 20 a 28 °C. Měření ročních srážkových úhrnů ukazují v průměru kolem 900 až 1 200 mm (maximum srážek spadne ve Vaduzu v červnu, červenci a srpnu),[81] zatímco ve vyšších alpských polohách dosahují často až 1 900 mm. Průměrná doba slunečního svitu činí přibližně 1 600 hodin ročně.[67]
| Vaduz (1991–2020) – podnebí | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Období | leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec | rok |
| Průměrné měsíční maximum [°C] | 5,0 | 6,8 | 11,8 | 16,0 | 20,1 | 23,2 | 24,9 | 24,3 | 20,0 | 15,7 | 9,5 | 5,5 | 15,2 |
| Průměrná teplota [°C] | 1,4 | 2,7 | 6,8 | 10,7 | 14,7 | 17,9 | 19,4 | 19,1 | 15,0 | 11,1 | 5,7 | 2,2 | 10,6 |
| Průměrné měsíční minimum [°C] | −2,0 | −1,1 | 2,3 | 5,6 | 9,7 | 13,0 | 14,6 | 14,6 | 10,8 | 6,9 | 2,2 | −1,1 | 6,3 |
| Průměrné srážky [mm] | 41 | 34 | 54 | 57 | 90 | 116 | 130 | 144 | 96 | 68 | 56 | 54 | 940 |
| Sněžení [cm] | 14,2 | 14,4 | 6,4 | 0,4 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 4,7 | 11,9 | 52,0 |
| Dní se srážkami | 7,4 | 6,6 | 9,0 | 8,9 | 11,8 | 12,9 | 13,2 | 13,3 | 10,1 | 8,7 | 8,7 | 8,7 | 119,3 |
| Dní se sněžením | 3,9 | 3,9 | 2,1 | 0,2 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 0,0 | 1,4 | 3,3 | 14,8 |
| Relativní vlhkost [%] | 75 | 69 | 66 | 63 | 67 | 70 | 71 | 74 | 76 | 76 | 77 | 77 | 72 |
| Slunečných hodin | 72 | 92 | 131 | 156 | 168 | 181 | 197 | 183 | 147 | 114 | 67 | 53 | 1 563 |
| Sluneční svit [%] | 40 | 44 | 47 | 49 | 46 | 48 | 52 | 54 | 52 | 48 | 36 | 34 | 47 |
| Zdroj: [82][83] | |||||||||||||
Životní prostředí
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Alpská krajina, která v Lichtenštejnsku převládá, se vyznačuje stupňovitým rozložením vegetace. V nejnižších oblastech v údolí Rýna převládá antropogenní krajina: orná půda, obytná zástavba, průmyslové areály. O něco výše ležící horské patro pokrývají z velké části jehličnaté lesy – smrčiny a smíšené lesy s příměsí buku.[84] V minulosti aluviální údolí zabíraly rozmanité lužní, bažinaté, rašeliništní, lesní a vodní biotopy. V důsledku odvodňování bažin, výstavby melioračních systémů a regulace řek (včetně Rýna) došlo k výraznému snížení biologické rozmanitosti. V současnosti zůstávají stopy někdejšího přírodního bohatství údolí nedotčené pouze na několika místech, kde jsou chráněny, mimo jiné v mokřadech Ruggeller Riet v severní části knížectví, které představují důležité ptačí stanoviště.[85] Na horských svazích se hojně vyskytují horské louky, které dříve sloužily k pastvě dobytka a jsou označovány jako Alpen.[86] V současnosti představují důležitý zdroj krmiva pro zvířata.
Zejména v intenzivně využívané krajině údolí alpského Rýna, která je silně ovlivněna lidskou činností, dochází ke ztrátě primárních biotopů a biologické rozmanitosti. Dochází k uniformizaci krajiny s dominancí antropogenně ovlivněných, konkurenceschopných rostlinných společenstev v silně narušené kulturní krajině. V údolní oblasti se na většinou malých plochách vyskytuje velké množství různých rostlinných společenstev. Téměř polovina těchto rostlinných společenstev je degradovaná, jedná se především o ruderální a luční společenstva. Původní rostlinná společenstva se vyskytují již jen ojediněle nebo v chráněných oblastech.[87] I chudé louky se v horských oblastech mění v ladem ležící pozemky a v údolích jsou využívány stále intenzivněji. Navzdory antropogenním změnám ve vyšších polohách přispívá polopřírodní až polointenzivní obhospodařování k zachování biologické rozmanitosti. Hlavní výskyt lesních společenstev se nachází v horském výškovém stupni.[87]
Lichtenštejnsko se navzdory své malé rozloze pyšní velmi vysokou biologickou rozmanitostí, je v něm zaznamenáno 5 384 druhů organizmů, z toho: 70 druhů savců, 139 druhů hnízdících ptáků, 7 druhů plazů, 9 druhů obojživelníků, 26 druhů ryb, 1 390 druhů hmyzu, 121 druhů měkkýšů, 2 druhy korýšů, 1 475 druhů cévnatých rostlin, 440 druhů mechů a 1 705 druhů hub.[88]
U hnízdících ptáků je ze 139 původních druhů 49 druhů, tj. 36,3 %, považováno za ohrožené.[pozn. 5] U plazů patří mezi ohrožené druhy 4 z 6 původních druhů. U obojživelníků je ohroženo 5 z 8 původních druhů. U ryb je ohroženo 16 z 25 druhů, tj. 64 %. U rostlin patří k ohroženým druhům 239 z 1 391 druhů, tj. 17 %.[88] Ve vyšších horských polohách se vyskytují živočichové jako jsou kamzíci, jeleni, kozorožci, orli skalní, tetřevi, svišti a zajíci. V subalpínských lesích lze potkat srnce, lišky a jezevce, ale také vzácnější druhy ptáků, jako jsou strakapoud bělohřbetý nebo výr velký.[90] Velkou rozmanitostí fauny se vyznačuje také mokřadní údolní přírodní rezervace Ruggeller Riet, kde hnízdí mimo jiné čápi bílí.
V Lichtenštejnsku není žádný národní park, ani žádné jiné velkoplošné chráněné území. Celkem je zde zřízeno 10 maloplošných přírodních rezervací, všechny údolní, nedaleko Rýna.[91]
Politika
[editovat | editovat zdroj].jpg)
.jpg)
Unitární Lichtenštejnské knížectví má v rámci Evropy specifický politický systém, který kombinuje prvky absolutní monarchie, zastupitelské demokracie a přímé demokracie. Vládnoucí lichtenštejnský kníže z rodu Lichtenštejnů si zachovává rozsáhlé výkonné a zákonodárné pravomoci a má značný vliv na každodenní politiku a na všechny tři složky státní moci. Souběžně fungují mechanismy zastupitelské a přímé demokracie: volený parlament schvaluje zákony, zatímco občané mohou navrhovat a přijímat zákony a ústavní změny nezávisle na zákonodárném sboru.[92] Kníže je hlavou státu a zastupuje Lichtenštejnsko v mezinárodních vztazích, ačkoli za většinu diplomatických vztahů země nese odpovědnost Švýcarsko.[93] V březnu 2003 ústavní referendum schválilo rozšíření pravomocí knížete a udělilo mu široké právo veta, pravomoc odvolat vládu a možnost vládnout prostřednictvím nouzových nařízení.[94] Vládnoucí kníže Hans Adam II. mimo jiné pohrozil, že pokud v referendu budou omezeny jeho pravomoci, opustí zemi a odejde do exilu do rakouské Vídně.[95] V roce 2012 byly tyto pravomoci v referendu potvrzeny.[7]
Zákonodárná moc náleží jednokomorovému Landtagu, který se skládá z 25 členů volených na maximálně čtyřleté funkční období podle systému poměrného zastoupení. Patnáct členů je voleno z volebního obvodu Oberland (Horní země) a deset z obvodu Unterland (Dolní země).[96] Strany musí získat alespoň 8 % celostátních hlasů, aby získaly křesla v Landtagu, tj. dostatek hlasů pro dvě křesla v 25členném zákonodárném sboru. Landtag navrhuje a schvaluje vládu, kterou formálně jmenuje kníže. Může také vyslovit nedůvěru celé vládě nebo jednotlivým členům. Voleb se mohou účastnit všichni občané starší osmnácti let.[97]
Politický systém Lichtenštejnska byl dlouhou dobu považován za systém se dvěma hlavními politickými stranami (bipartismus), v němž dominovaly strany Pokroková občanská strana (FBP) a Vlastenecká unie (VU). Od voleb v roce 2013, kdy došlo k vzestupu strany Nezávislí (DU) a v Landtagu tak poprvé získaly mandáty čtyři strany, je však považován za systém směřující ke stranickému systému více politických stran.[98] Tento trend pokračoval i ve volbách v roce 2025, kdy Demokraté pro Lichtenštejnsko (DpL) získali v Landtagu šest mandátů, což představovalo nejvyšší zisk mandátů pro stranu, která skončila na třetím místě, v historii Lichtenštejnska.[99]
Vládu tvoří předseda vlády a čtyři vládní radové (členové vlády), kteří jsou jmenováni knížetem na návrh Landtagu a odrážejí rovnováhu stran v Landtagu. Ústava stanoví, že alespoň dva členové vlády musí být vybráni z každého z obou volebních obvodů.[100] Členové vlády nesou kolektivní i individuální odpovědnost vůči Landtagu; ten může požádat knížete o odvolání jednotlivého ministra nebo celé vlády, případně tak může kníže učinit jednostranně.[100] Předsedou vlády se obvykle stává předseda politické strany nebo koalice, která má v Landtagu nejvíce mandátů.[101]
Soudní moc v Lichtenštejnsku náleží obecným soudům (v první instanci Zemskému soudu ve Vaduzu, ve druhé instanci Knížecímu vrchnímu odvolacímu soudu ve Vaduzu a jako soudu poslední instance Knížecímu nejvyššímu soudu), Správnímu soudu a Ústavnímu soudu (Staatsgerichtshof). Ústavní soud rozhoduje o souladu zákonů s ústavou a má pět členů (a pět náhradníků) jmenovaných vládnoucím knížetem.[102]
V lichtenštejnském systému existuje silný prvek přímé demokracie. Nejméně 1 000 občanů může svolat Landtag, a nejméně 1 500 občanů může požádat o referendum o jeho rozpuštění. Rovněž 1 000 občanů může předložit zemskému sněmu návrh na vydání, změnu nebo zrušení zákona. Každý zákon podléhá referendu, pokud o tom rozhodne Landtag nebo pokud to požaduje nejméně 1000 občanů nebo rozhodnutí zastupitelstev minimálně tři obcí.[103][104] K změnám ústavy nebo k uzavření mezinárodních smluv je zapotřebí nejméně 1500 občanů nebo čtyř obcí.[104] Ústavní referendum v březnu 2003 v zásadních aspektech rozšířila práva občanů na přímou demokracii.[105]
Zahraniční vztahy
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem k tomu, že Lichtenštejnsko nedisponuje politickou ani vojenskou mocí, snažilo se v uplynulých 300 letech zachovat svou suverenitu prostřednictvím členství v právních společenstvích. Mezinárodní spolupráce a evropská integrace jsou proto stálými prvky lichtenštejnské zahraniční politiky, jejímž cílem je i nadále chránit suverenitu země, jak je uznána mezinárodním právem. Rozhodující pro domácí legitimitu a udržitelnost této zahraniční politiky byly a jsou silné mechanismy přímé demokracie a rozhodování orientované na občany, které jsou v Lichtenštejnsku zakotveny v Ústavě z roku 1921.[106]
Důležitými historickými etapami v integrační a kooperační politice Lichtenštejnska bylo jeho přistoupení k Rýnskému spolku v roce 1806,[107] k Německému spolku v roce 1815,[108] uzavření bilaterálních celních a měnových dohod s Habsburskou monarchií v roce 1852 a nakonec celní smlouva se Švýcarskem z roku 1923, po které následovala řada dalších důležitých bilaterálních smluv.[109]
Po poválečné hospodářské obnově následovalo v roce 1950 přistoupení k Mezinárodnímu soudnímu dvoru, v roce 1975 podepsalo Lichtenštejnsko spolu s 34 dalšími státy Helsinský závěrečný akt KBSE (dnešní OBSE), v roce 1978 vstoupilo Lichtenštejnsko do Rady Evropy[110] a v roce 1990 bylo přijato do Organizace spojených národů (OSN).[111] V roce 1991 se stalo řádným členem Evropského sdružení volného obchodu a od roku 1995 je knížectví členem Evropského hospodářského prostoru (EHP) a Světové obchodní organizace.[112]
V roce 2008 se Lichtenštejnsko spolu se Švýcarskem připojilo k Dublinským dohodám a obě země vstoupily do Schengenského prostoru. Z hlediska hospodářské a integrační politiky zaujímají vztahy v rámci EHP a Evropské unie, které země není členem, v lichtenštejnské zahraniční politice zvláštní postavení. Lichtenštejnský dědičný kníže se rovněž účastní každoročních setkání hlav států německy mluvících zemí (složených z členů EU i nečlenů EU).[113]
Lichtenštejnsko má přímá diplomatická zastoupení ve Vídni, Bernu, Berlíně, Bruselu, Štrasburku a Washingtonu, D.C., a stálé mise při Organizaci spojených národů v New Yorku a Ženevě.[114] V současné době je v Lichtenštejnsku akreditováno přes 100 diplomatických zastoupení, která však většinou sídlí v Bernu.[115] Velvyslanectví v Bruselu koordinuje kontakty s Evropskou unií, Belgií a Svatým stolcem,[116] zatímco velvyslanectví ve Vídni je akreditováno pro Rakousko a Česko.[117][118]
Vztahy s Českou republikou
[editovat | editovat zdroj]
Specifické jsou vztahy mezi Československem (později Českou republikou) a Lichtenštejnskem, které byly negativně ovlivněny konfiskací veškerého majetku rodu Lichtenštejnů na území českého státu po druhé světové válce. Tento majetek byl bez náhrady vyvlastněn československým státem na základě tzv. Benešových dekretů s odůvodněním, že Lichtenštejnové byli německé národnosti. Proti tomu se Lichtenštejnové ohradili, neboť nebyli německé národnosti, nýbrž měli lichtenštejnské občanství. Navíc nebyla prokázána jejich spolupráce s nacisty a také tehdejší kněžna Elsa byla židovského původu.[119] Restituce po roce 1989 se však na majetek Lichtenštejnů na českém území nevztahovaly, neboť ten byl zabaven ještě před rokem 1948.[120]
Lichtenštejnsko po vzniku České republiky v roce 1993 odložilo její uznání kvůli přetrvávajícím sporům o majetek rodu Lichtenštejnů.[121] K obnovení diplomatických vztahů a uznání nezávislosti ze strany Lichtenštejnska došlo v roce 2009.[122] V roce 2020 podalo Lichtenštejnsko na Českou republiku mezinárodní stížnost u Evropského soudu pro lidská práva. V roce 2021 zřídilo Lichtenštejnsko v Česku honorární konzulát.[123] Rod Lichtenštejnů se o majetek v českých zemích soudí dál, v roce 2022 například prohrál soud o zámky v Lednici a ve Valticích,[124][125][126] další neúspěchy zaznamenal i v letech 2023 a 2024.[127][128]
Bezpečnost, obrana, lidská práva
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Za udržování pořádku v zemi odpovídá Lichtenštejnská národní policie. Skládá se z 87 policistů v terénu a 38 civilních zaměstnanců, celkem tedy 125 pracovníků. Všichni policisté jsou vybaveni ručními zbraněmi. Země má jednu z nejnižších kriminalit na světě. V lichtenštejnském vězení bývá jen velmi málo vězňů, případně žádní, a ti, kteří mají tresty delší než dva roky, jsou převáděni do rakouské jurisdikce.[129] Lichtenštejnská národní policie udržuje trojstrannou smlouvu s Rakouskem a Švýcarskem, která umožňuje úzkou přeshraniční spolupráci mezi policejními silami těchto tří zemí.[130]
Lichtenštejnsko se řídí politikou neutrality a je jednou z mála zemí na světě, které nemají armádu, ačkoli jeho policejní sbor udržuje v rámci své organizace polovojenskou jednotku, Lichtenštejnský knížecí bezpečnostní sbor, která by v případě potřeby mohla plnit některé funkce armády, pokud by někdy došlo k invazi do Lichtenštejnska. Tento sbor poskytuje silnou podporu národní policii a zajišťuje čestnou stráž v královském paláci a při oficiálních akcích. Lichtenštejnsko však může v případě nutnosti znovu zřídit svou armádu.[131]
V roce 1984 se Lichtenštejnsko stalo poslední zemí v Evropě, která přiznala ženám volební právo, a to po třech předchozích referendech, v nichž bylo toto právo v letech 1968, 1971 a 1973 zamítnuto. Referendum o volebním právu žen, jehož se mohli účastnit pouze muži, bylo v roce 1984 schváleno těsnou většinou 51,3 % hlasů.[132]
V roce 2025 vstoupil v platnost zákon o manželství osob stejného pohlaví.[133][134][135] Interrupce v Lichtenštejnsku zůstává ve většině případů nezákonná. Lékaři, rodička nebo jakákoli jiná osoba podílející se na potratu mohou být potrestáni pokutou a odnětím svobody.[136]
Administrativní členění
[editovat | editovat zdroj]Lichtenštejnské knížectví se dělí na 11 obcí (německy: Gemeinden, jednotné číslo Gemeinde), které jsou většinou tvořeny pouze samotným městem nebo vesnicí. Pět z těchto obcí spadá do volebního obvodu Dolní země (Unterland), zatímco zbývajících šest se nachází v Horní zemi (Oberlandu).
| Znak | Obec | Obyvatelstvo
(2022) |
Hustota
obyvatelstva |
Rozloha[137]
v km² |
Místní části | Volební obvod |
|---|---|---|---|---|---|---|
 |
Ruggell | 2 474 | 335 | 7,4 | Ruggell | Dolní země |
 |
Schellenberg | 1 113 | 313 | 3,6 | Schellenberg | Dolní země |
 |
Gamprin | 1 728 | 279 | 6,2 | Gamprin, Bendern | Dolní země |
 |
Eschen | 4 573 | 441 | 10,4 | Eschen, Nendeln | Dolní země |
 |
Mauren | 4 513 | 602 | 7,5 | Mauren, Schaanwald | Dolní země |
 |
Schaan | 6 049 | 225 | 26,9 | Schaan | Horní země |
 |
Planken | 480 | 90 | 5,3 | Planken | Horní země |
 |
Vaduz | 5 771 | 333 | 17,3 | Vaduz | Horní země |
 |
Triesenberg | 2 632 | 89 | 29,7 | Triesenberg, Masescha, Silum, Gaflei, Steg, Malbun | Horní země |
 |
Triesen | 5 423 | 205 | 26,5 | Triesen | Horní země |
 |
Balzers | 4 688 | 238 | 19,7 | Balzers, Mäls | Horní země |
 |
Lichtenštejnské knížectví | 39 444 | 246 | 160,5 |
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]
Ekonomicky patří Lichtenštejnsko k nejrozvinutějším zemím světa. Má jeden z nejvyšších hrubých domácích produktů na obyvatele podle parity kupní síly i jeden z nejvyšších nominálních hrubých národních produktů na obyvatele a patří k nemnoha zemím bez veřejného dluhu. Nominální hrubý národní produkt Lichtenštejnska činí 9,4 miliardy USD,[5] tj. 228 000 USD na obyvatele (2024, první nebo druhé místo na světě). Země má silný finanční sektor a zároveň má jeden z nejvyšších podílů průmyslu na světě – asi 40 % ekonomické produkce země. Ekonomika je založena na průmyslu a na službách (zejména na finančních službách, cestovním ruchu a informačních technologiích).
Lichtenštejnsko je členem celní unie se Švýcarskem a jako národní měnu používá švýcarský frank. V roce 2024 země dovážela přibližně 83 % své energie.[138]
Inflace se pohybuje okolo 1–3 % ročně a nezaměstnanost kolem 1,5 % (za roky 2022–2024).[139] Na hrubém domácím produktu se podílí služby (59 %), průmysl a výroba zboží (40 %) a zemědělství (0,2 %) (k roku 2024).[139] K prosinci 2024 zaměstnává lichtenštejnské hospodářství 43 441 osob, z toho je 24 943 osob neboli 57,4 %, které za prací do Lichtenštejnska dojíždějí ze zahraničí, především z Rakouska a Švýcarska.[140] Z celkového počtu zaměstnaných pracuje ve službách 66 % osob, v průmyslu a výrobě zboží 33 % a 0,6 % v zemědělství.[140]
Primární sektor
[editovat | editovat zdroj]Na konci roku 2024 bylo v primárním sektoru, tedy zemědělství, lesnictví a rybolovu zaměstnáno 261 osob, což představovalo 0,6 % všech zaměstnaných.[140] K roku 2023 fungovalo v Lichtenštejnsku 97 registrovaných zemědělských podniků, které obhospodařovaly cca 3 600 ha zemědělské půdy, což odpovídalo průměrné velikosti podniku 37 ha (z toho 77 větších podniků obhospodařujících zemědělskou půdu o rozloze 20 ha a více). Celkem 42 certifikovaných zemědělských podniků (43 %) hospodařilo v souladu s pravidly ekologického zemědělství a obhospodařovaly přitom zemědělskou půdu o rozloze 1 583 ha (asi 44 % rozlohy půdy). Zemědělská půda je tvořena z 63 % (2 260 ha) trvalými travními porosty, z 36 % (1 300 ha) ornou půdou, z 0,4 % (13 ha) trvalými plodinami a z 0,4 % (16 ha) ostatní zemědělskou půdou. Orná půda se v roce 2023 skládala z 237 ha ploch osetých obilninami, 93 ha okopanin, 12 ha luštěnin, 16 ha olejnin a 944 ha ostatní orné půdy.[141] Nejvíce se pěstují pšenice, ječmen, kukuřice a brambory.[142]
Většina zemědělských podniků se specializuje na chov zvířat; v roce 2023 bylo v Lichtenštejnsku asi 6 200 kusů skotu, z toho 2 200 dojnic, 260 koní a oslů, 4 200 ovcí, 290 koz, 1 500 prasat a přibližně 19 000 kusů užitkových slepic.[141]
Údolí Rýna se severojižní orientací má díky vlivu fénu mírné klima, které umožňuje rozvoj vinařství a pěstování kvalitních vín.[143] Více než 100 vinařů, kteří se vinařství věnují jako vedlejšímu povolání, vyprodukuje na 25 hektarech vinic ročně přibližně 1 000 hektolitrů vína. Největší část vinic je tradičně ve vlastnictví knížecí rodiny.[144] Mezi nejpěstovanější odrůdy patří rulandské modré a Müller Thurgau.[143]
Lichtenštejnsko má lesní plochu o rozloze 7 312 ha (45,5 % rozlohy země) s průměrnou zásobou dřeva 356 m³ na hektar. V lesích se ročně vytěží přibližně 28 000 m³ dřeva (čísla za rok 2022).[145]
Sekundární sektor
[editovat | editovat zdroj]
V roce 2024 bylo v Lichtenštejnsku zaměstnáno 33 % osob v průmyslu a řemeslech.[140] Ve srovnání s okolními středoevropskými státy (Rakousko 25 %, Německo 23 %, Švýcarsko 20 % a Lucembursko 18 %) je tento podíl velmi vysoký.[140] Lichtenštejnský průmysl je vzhledem k malému domácímu trhu silně orientován na export. V roce 2021 byly do celého světa vyvezeny produkty v hodnotě přibližně 3,5 mld. švýcarských franků. V této částce nejsou zahrnuty značné vývozy do Švýcarska, protože na základě celní dohody nejsou shromažďovány žádné oficiální statistické údaje o obchodu se Švýcarskem.[146]
Hlavní průmyslová odvětví jsou: elektronika, kovovýroba, stomatologické výrobky, keramika, farmaceutický průmysl, potravinářství, přesné přístroje a optické přístroje.[142] Mnoho podniků má další pobočky v zahraničí. Mezi významné průmyslové podniky pocházející z Lichtenštejnska patří Neutrik, Hilti AG, thyssenkrupp, Hoval AG, Hilcona AG, skupina Ospelt, Ivoclar Vivadent AG nebo OC Oerlikon Balzers. Téměř veškeré mléko v zemi zpracovává společnost Milchhof AG.
Zásobování Lichtenštejnska energií je z velké části závislé na dovozu ze zahraničí. V roce 2025 bylo celkem 32 % elektřiny místního původu (z toho je téměř veškerá elektřina z obnovitelných zdrojů: 19 % elektřina z vodních elektráren a 12 % elektřina z fotovoltaických elektráren). Místní vodní elektrárny jsou Lawena a Samina. Z dovážené elektřiny pochází 67 % z obnovitelných zdrojů (hlavně z vodních elektráren 49 % a fotovoltaických elektráren 12 %) a zbytek 33 % z neobnovitelných zdrojů (skoro výhradně jaderné elektrárny). Při přepočtu na celkovou spotřebu pocházelo v roce 2025 přibližně 22 % elektřiny spotřebované v Lichtenštejnsku z jaderné energie.[147]
Celková spotřeba energie v roce 2024 činila 1 110 GWh, roční spotřeba na obyvatele celkem 27,1 MWh.[138] Podíl dodávek energie z domácích zdrojů na celkových dodávkách energie vzrostl v roce 2024 ze 14,8 % na 16,7 %. Elektřina představovala v roce 2024 s podílem 37 % nejdůležitější zdroj energie, následovaná zemním plynem/bioplynem (19 %), dálkovým vytápěním z komunálního odpadu (13 %), naftou (10 %), lehkým topným olejem (9 %) a benzínem (7 %). Ostatní zdroje energie, jako je dřevo (palivové dřevo a dřevěné pelety), zkapalněný plyn a solární kolektory, dosáhly celkového podílu 6 %.[138] Výroba energie z domácích zdrojů činila 185 GWh.[138]
Zvláštní roli v lichtenštejnské ekonomice hraje výroba poštovních známek. Dnes tvoří již jen půl procenta příjmů státního rozpočtu, ale ještě v roce 1983 činil jejich podíl 12 % a v minulosti dosahoval až 40 %.[148]
Terciární sektor
[editovat | editovat zdroj]
Z ekonomicky aktivních osob pracujících v Lichtenštejnsku bylo v roce 2024 66 % zaměstnáno ve službách.[140] Velká část ekonomicky aktivních osob přitom pracuje ve veřejné správě, ve školství, ve zdravotnictví a v oblasti finančních služeb. Na rozdíl od většiny vyspělých zemí nelze v Lichtenštejnsku pozorovat „terciarizaci“ (společnost založenou na službách): I když podíl zaměstnanosti v odvětví průmyslu a výroby zboží má tendenci klesat, v roce 2024 činil v ročním průměru stále velmi vysokých 33 % (viz výše).
Lichtenštejnské banky jsou jako součást sektoru finančních služeb důležitou složkou lichtenštejnského hospodářství. Specializují se především na správu majetku zahraničních soukromých klientů a institucionálních investorů a v tomto ohledu jsou silně závislé na správcovských službách. V roce 2024 zaznamenalo 10 bankovních institucí v Lichtenštejnsku celkový čistý příliv nových prostředků ve výši 3,7 mld. švýcarských franků (CHF) a k 31. prosinci 2024 spravovaly klientská aktiva v hodnotě 217 mld. CHF. Počet zaměstnanců v bankovnictví v Lichtenštejnsku vzrostl v roce 2024 o 116 osob na 2 985 zaměstnanců.[149]
Cestovní ruch
[editovat | editovat zdroj]Cestovní ruch tvoří významnou část lichtenštejnské ekonomiky.[150] V roce 2025 zaznamenala lichtenštejnská ubytovací zařízení (hotely, prázdninové apartmány, mládežnické ubytovny, ubytovny a kempy) celkem 122 000 příjezdů hostů a 219 000 přenocování, z toho 76 % v hotelech, 8 % v kempech a 8 % v mládežnických ubytovnách.[151]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Silniční síť v Lichtenštejnsku tvoří přibližně 130 km státních silnic, přibližně 500 km obecních silnic,[152] 350 km cyklostezek[153] a 9,5 km železnic.[152] Společnost Liechtenstein Bus, provozující veřejnou autobusovou dopravu, je dceřinou společností švýcarské sítě Postauto, je však provozována samostatně a navazuje na švýcarskou autobusovou a železniční síť v Buchsu, respektive v Sargansu.[154] Držitelé jízdenky Swiss Travel Pass (pouze osoby, které nemají trvalé bydliště ve Švýcarsku ani v Lichtenštejnsku) mohou v lichtenštejnských autobusech cestovat zdarma.[155]
Jediná železniční trať v knížectví, která svou délkou 9,5 km na lichtenštejnském území spojuje Rakousko a Švýcarsko, je spravována Rakouskými spolkovými drahami (ÖBB) jako součást trati mezi Feldkirchem v Rakousku a Buchsem ve Švýcarsku. Na území Lichtenštejnska jsou čtyři železniční zastávky: Schaan-Vaduz, Forst Hilti, Nendeln a Schaanwald, obsluhované osobními vlaky mezi Feldkirchem a Buchsem Rakouskými spolkovými drahami.[156] I když po trase jezdí také dálkové denní a noční vlaky (Railjet, Nightjet, EuroCity), v Lichtenštejnsku tyto spoje nezastavují.[157]
Lichtenštejnsko je jednou z mála zemí bez letiště.[158] Nejbližším velkým letištěm je Letiště Curych ve Švýcarsku (130 km po silnici). Nejbližším regionálním letištěm je letiště St. Gallen – Altenrhein (50 km). Letiště Friedrichshafen, vzdálené 85 km, také poskytuje přístup do Lichtenštejnska. Heliport Balzers je k dispozici pro charterové lety vrtulníkem.[159]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Obyv. | ±% p.a. |
|---|---|---|
| 1901 | 7 500 | — |
| 1940 | 10 900 | +0,96 % |
| 1950 | 13 600 | +2,24 % |
| 1960 | 16 628 | +2,03 % |
| 1970 | 21 350 | +2,53 % |
| 1980 | 25 215 | +1,68 % |
| 1990 | 29 032 | +1,42 % |
| 2000 | 32 863 | +1,25 % |
| 2010 | 36 149 | +0,96 % |
| 2020 | 39 055 | +0,78 % |
| 2025 | 41 237 | +1,09 % |
| Zdroj: Liechtensteinische Landesverwaltung[160][161][162][163][3] | ||
Podle oficiálních statistik žilo k 31. 12. 2025 v Lichtenštejnsku 41 237 obyvatel,[3] což z něj činí čtvrtý nejméně lidnatý nezávislý stát Evropy (po Vatikánu, San Marinu a Monaku) a sedmý nejméně lidnatý stát na světě. S hustotou zalidnění kolem 260 obyvatel na km² je devátým nejhustěji zalidněným státem v Evropě. Počet obyvatel se od roku 1960 zvýšil přibližně dvaapůlkrát, s průměrným ročním přírůstkem 1,4 %. Necelé dvě třetiny obyvatel jsou Lichtenštejnci, největšími menšinami jsou s 9,5 % Švýcaři a s 5,8 % Rakušané.[164] Drtivá většina obyvatel používá němčinu, přičemž necelé tři čtvrtiny obyvatel mluví některým z jejích alemanských dialektů.[165] Ke katolické církvi se hlásí 70 % obyvatel a 8 % jsou protestanté.[165]
Ženy tvoří 50,5 % celkové populace a muži 49,5 % (2025).[164] Střední délka života je 83,0 let (muži 80,7, ženy 85,8), medián věku je 44,2 roku (k roku 2024). Podíl obyvatel mladších 15 let činil 15 %, osob ve věku 15 až 64 let bylo 64 % a osob starších 65 let 21 % (k roku 2024). Úhrnná plodnost je 1,69 dítěte na jednu ženu (2024). K roku 2023 žilo 15 % obyvatel ve městských oblastech, s ročním nárůstem 1,15 %.[142]
Etnické skupiny
[editovat | editovat zdroj]Ke konci roku 2024 tvořili lichtenštejnští občané přibližně dvě třetiny obyvatel (64,9 %), z nichž asi 70 % mělo občanství od narození a 30 % jej získalo naturalizací. Téměř 60 % zahraničního obyvatelstva pocházelo z ostatních německy mluvících zemí. Ze zahraničních obyvatel pocházelo 27,0 % ze Švýcarska (9,5 % celkové populace), 16,6 % (5,8 % všech obyvatel) z Rakouska a 13,5 % (4,8 % všech obyvatel) z Německa. Následovalo 8,4 % cizinců (2,9 % všech obyvatel) z Itálie a 4,6 % (1,6 % všech obyvatel) z Portugalska. Celkem 3,9 % cizinců (1,4 % všech obyvatel) pocházelo z Ukrajiny a 3,4 % z Turecka a 23 % z jiných států.[166] Stálé obyvatelstvo Lichtenštejnska tvoří příslušníci 126 národností.[167]
Jazyk
[editovat | editovat zdroj]Úředním jazykem a jazykem médií je standardní němčina, jako hlavní jazyk ji používá 92 % obyvatel. Standardní němčina používaná v Lichtenštejnsku je ovlivněna především švýcarskou spisovnou němčinou, ale zejména z historických důvodů vykazuje také silné vlivy rakouské němčiny a navíc má některé místní zvláštnosti.[168] Například v Lichtenštejnsku se, stejně jako ve Švýcarsku, místo ß píše dvojité s.
Celkem 73 % obyvatel Lichtenštejnska mluví doma alemanským dialektem němčiny (čísla za rok 2020), který se od spisovné němčiny výrazně liší, ale úzce souvisí s dialekty používanými v sousedních regionech, jako je Švýcarsko a rakouské Vorarlbersko.[165] V Triesenbergu a Plankenu se mluví valištinou, která patří mezi alemanštinu, konkrétně mezi tzv. nejvyšší alemanštinu. Většina obyvatel bez obtíží ovládá také švýcarskou variantu spisovné němčiny.
Náboženství
[editovat | editovat zdroj]
Podle lichtenštejnské ústavy je katolicismus oficiálním státním náboženstvím.[169] Lichtenštejnsko poskytuje ochranu vyznavačům všech náboženství a „náboženské zájmy obyvatel“ považuje za jednu z priorit vlády.[169] Ve školách v Lichtenštejnsku je, i když jsou povoleny výjimky, zákonem vyžadována náboženská výchova v katolicismu nebo protestantismu (ať už luteránském, kalvinistickém, nebo obou).[170] Vláda poskytuje náboženským organizacím osvobození od daní.[170] Podle Pew Research Center je v Lichtenštejnsku nízká míra sociálních konfliktů způsobených náboženskými nepřátelstvími, stejně jako vládní omezení praktikování náboženství.[171]
Podle sčítání lidu z roku 2020 se ke křesťanství hlásilo 79,4 % obyvatel. Celkem 69,6 % všech obyvatel jsou římští katolíci a patří do arcidiecéze vaduzské. Protestanti tvoří 8,1 % obyvatel[165]a jsou organizovaní především v Evangelické církvi v Lichtenštejnsku (sjednocující luterskou a reformovanou tradici), Evangelické luteránské církvi v Lichtenštejnsku a Svobodné evangelické církvi Schaan (bezkonfesní). Další část křesťanů tvoří pravoslavní věřící sdružení zejména v Křesťansko-pravoslavné církvi.[172] Největším nekřesťanským náboženstvím je islám, k němuž se hlásí 6,0 % obyvatel.[165] V zemi žije také malá židovská komunita čítající přibližně 30 osob, která využívá synagogu ve Švýcarsku.[173] K žádnému náboženskému vyznání se nehlásí 9,6 % obyvatel.[165]
Zdraví
[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem ke své malé rozloze je Lichtenštejnsko v oblasti zdravotnictví odkázáno na spolupráci se svými sousedy. V nemocnicích sousedního Švýcarska, zejména ve městě Grabs otevřené v roce 1907, jsou léčeni i lichtenštejnští pacienti. Na počátku 20. let 20. století byla ve Vaduzském občanském domě zřízena nemocniční a porodnická oddělení, která se v roce 1981 přestěhovala do nové budovy. V roce 2000 změnila nemocnice ve Vaduzu svůj název na Lichtenštejnská státní nemocnice. Záchrannou službu zajišťuje od roku 1971 Lichtenštejnský Červený kříž (Liechtensteinisches Rotes Kreuz), založený v roce 1945.[174]
Zdravotnictví je financováno převážně z nemocenského a úrazového pojištění a ze státních prostředků. Od roku 1972 platí povinné zdravotní pojištění pro všechny osoby s trvalým pobytem v zemi. Náklady na zdravotnictví neustále rostou, a to i přes revize zákona o zdravotním pojištění.[175]
Školství
[editovat | editovat zdroj]
V Lichtenštejnsku platí devítiletá povinná školní docházka. Dělí se na první stupeň (Primarschule, 5 let) a druhý stupeň (Sekundarstufe, minimálně 4 roky), přičemž předtím lze na dobrovolné bázi navštěvovat předškolní zařízení (mateřskou školu). Učební plán Lile vychází ze švýcarského kurikula Lehrplan 21 používaného v německy mluvících kantonech.[176] Střední vzdělání je rozděleno do tří různých úrovní, do nichž jsou žáci zařazováni podle svých schopností. Studium na školách typu Oberschule a Realschule trvá čtyři roky, zatímco na gymnáziu lze po sedmi letech získat maturitu. Míra gramotnosti dospělé populace činí 100 %.[142]
Dvě třetiny absolventů lichtenštejnských škol absolvují střední odbornou školu. Vzhledem ke společnému hospodářskému prostoru odpovídá odborné vzdělávání systému ve Švýcarsku. Názvy povolání v Lichtenštejnsku se shodují s těmi ve Švýcarsku. Většina mladých lidí žijících v Lichtenštejnsku absolvuje odborné učňovské vzdělávání v tuzemsku, zatímco 13 % ve Švýcarsku. Naopak 26 % učňovských míst v Lichtenštejnsku je obsazeno učni s bydlištěm ve Švýcarsku a 1 % učni z Rakouska.[177] Střední odbornou školu navštěvuje většina studentů v sousedním švýcarském kantonu St. Gallen. Volitelná střední odborná škola (Berufsmittelschule) následně umožňuje studium na vysoké škole.
V Lichtenštejnsku jsou čtyři vysoké školy, z toho dvě univerzity. Lichtenštejnská univerzita (Die Universität Liechtenstein) je státní vysoká škola se zaměřením na architekturu a územní rozvoj a na ekonomické vědy. Soukromá univerzita v Lichtenštejnském knížectví (Private Universität im Fürstentum Liechtenstein) je státem uznávaná a má mezinárodní akreditaci; nabízí akreditované doktorské studijní programy pro pracující v oborech lékařských věd a právních věd. Dalším soukromým vysokoškolským zařízením je Mezinárodní akademie filozofie (Internationale Akademie für Philosophie).[178] Lichtenštejnský institut (Liechtenstein-Institut) v Bendernu (části obce Gamprin) je vědecká výzkumná instituce s veřejnou knihovnou. Země je dále jedním ze zakladatelů Mezikantonální vysoké školy speciální pedagogiky (Interkantonale Hochschule für Heilpädagogik) v Curychu.[179]
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem ke své malé rozloze je Lichtenštejnsko silně ovlivněno vnějšími kulturními vlivy, zejména z jižních oblastí německy mluvící Evropy: Bádenska-Württemberska, Bavorska, Švýcarska a zejména pak Tyrolska a Vorarlberska. Kulturní život země je charakteristický propojením místních tradic a silných mezinárodních vlivů.
Zvyky
[editovat | editovat zdroj]I lichtenštejnské tradice, které jsou součástí středoevropské kulturní krajiny, mají mnoho společného se zvyky sousedních zemí. Tradice koledníků na svátek Tří králů je doložena již z roku 1667 a udržela se dodnes. Karneval začíná Špinavým čtvrtkem (poslední čtvrtek před začátkem velikonoční postní doby), maškarní plesy se konají po svátku Tří králů. Děti si černí obličeje („Ruassla“), karnevalové průvody doprovázejí kapely stylu Guggenmusik,[pozn. 6] vycházejí karnevalové noviny. V neděli po Popeleční středě se slaví Funkensonntag.[180] O Velikonocích jsou nejdůležitějšími dekoracemi obarvené a zdobené velikonoční kraslice a velikonoční zajíčci.[181]
Státní svátek 15. srpna (Staatsfeiertag Liechtenstein) se slaví velkým ohňostrojem, ohni na kopcích a pochodem s pochodněmi na hoře Fürstensteig. Na konci alpského léta přivádějí pastevci při sestupu z alpských pastvin květinami ozdobené krávy zpět do vesnic. V Oberlandu jsou ty nejplodnější z nich ozdobeny dřevěným srdíčkem na čele. Dne 11. listopadu se oslavuje začátek karnevalu vystoupeními Guggenmusik. Některé spolky každoročně pořádají slavnosti s tancem a zábavou. Přitom se často uvádějí divadelní hry v místním dialektu.[180]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]
Nejstaršími architektonickými památkami v Lichtenštejnsku jsou zbytky římských vil v Nendelnu a Schaanwaldu a římských kasáren v Schaanu.[182] V období vrcholného a pozdního středověku vzniklo několik hradů, mezi nimiž vyniká hrad Vaduz.[183] Mnohé románské a gotické kostely byly v 19. a na počátku 20. století nahrazeny novostavbami v klasicistním a historizujícím stylu. Vedle jednotlivých reprezentativních správních budov, jako je Verweserhaus nebo barokní Gamanderhof v Schaanu, určovaly do poloviny 19. století podobu sídel především tradiční selské usedlosti v údolí Rýna.[182] Kaple Maria zum Trost na Duxu v Schaanu se dochovala v barokním stylu v plném rozsahu.[184] Toto skromné architektonické dědictví odpovídá ekonomickým podmínkám dříve chudé země bez měst.[182]
Jasnost klasicismu a s ní spojená úspornost stavebního stylu vyhovovaly omezeným finančním možnostem obcí. V Triesenu vznikl farní kostel sv. Galluse a v Maurenu farní kostel sv. Petra a Pavla.[185] Ve stylu historismu byly od poloviny 19. do počátku 20. století postaveny farní kostely ve Vaduzu (dnes katedrála svatého Florina), v Schaanu, Eschenu, Ruggellu a Balzersu, stejně jako budova vlády ve Vaduzu.[186] Mezi moderní stavby patří výstavní budova Engländerbau a školní centrum Mühleholz ve Vaduzu, stejně jako farní kostel Schellenberg, které jsou všechny pod památkovou ochranou. K postmoderní architektuře patří budova Centrum Bank a budova Landtagu, obě ve Vaduzu.[187]
Divadlo, hudba, literatura
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Divadelní a hudební činnost zajišťují především různé spolky. Mezi nejvýznamnější patří Operetní scéna Balzers, Operetní scéna Vaduz, Liechtenstein Musical Company a Operní spolek Vaduz.[188] Všechny čtyři zmíněné spolky uvádějí zpravidla každé dva roky novou inscenaci. Od roku 1983 funguje orchestr Big Band Liechtenstein.[189]
Z Lichtenštejnska pocházel Josef Gabriel Rheinberger, jeden z nejvýznamnějších skladatelů romantismu.[190]
.jpg)
Nejvýznamnější divadelní scénou v Lichtenštejnsku je Divadlo na Kirchplatzu (Theater am Kirchplatz) v Schaanu. Ve Vaduzu od roku 2003 působí malé divadlo Schlösslekeller, které nabízí rozmanitý program zahrnující kabaret, divadelní představení a komediální vystoupení.[191]
V roce 2010 byla v knížectví založena Mezinárodní hudební akademie, kterou navštěvují i studenti z jiných zemí.[192] PEN klub Lichtenštejnsko, založený v roce 1978, je národní pobočkou mezinárodního sdružení spisovatelů PEN klubu. Klub uděluje ceny a stipendia a pořádá autorská čtení.[193]
Muzea
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Lichtenštejnské muzeum umění (Das Kunstmuseum Liechtenstein) je státní muzeum moderního a současného umění ve Vaduzu. Budova, kterou navrhli architekti Meinrad Morger, Heinrich Degelo a Christian Kerez, byla dokončena v roce 2000.[194] Sbírka muzea zahrnuje mezinárodní moderní a současné umění z období od 19. století až po současnost. Kromě toho se zde pravidelně konají speciální výstavy s díly ze sbírek knížete z Lichtenštejnska.[195]
Velký význam má také Lichtenštejnské národní muzeum (Liechtensteinisches Landesmuseum), které bylo v roce 2003 po rozsáhlé renovaci znovu otevřeno a představuje historii, krajinu a přírodní vědy Lichtenštejnska.[196]
Mezi další muzea patří Poštovní muzeum (Postmuseum)[197] a různá místní muzea, mezi nimiž je například Gasometer, kulturní centrum obce Triesen.[198]
Média
[editovat | editovat zdroj]V zemi existují dva konvenční televizní kanály. Soukromý kanál 1FLTV vznikl v roce 2008 a usiloval o členství v Evropské vysílací unii, čehož však nedosáhl a od tohoto záměru již upustil. Kanál Landeskanal („Národní kanál“) provozuje vládní Úřad pro informace a komunikaci a vysílá záznamy z jednání vlády, publicistické pořady a kulturní události.[199] Oba kanály jsou k dispozici u místních kabelových operátorů, spolu se všemi hlavními kanály z ostatních německy mluvících zemí.[200]
Radio Liechtenstein bylo od svého založení v roce 2004 jedinou domácí rozhlasovou stanicí v zemi. Stanice sídlila v Schaanu a provozoval ji veřejnoprávní vysílatel Liechtensteinischer Rundfunk (LRF). V dubnu 2025 ukončilo vysílání poté, co bylo v referendu schváleno, že vláda musí stanici privatizovat, ale do stanoveného termínu se nepodařilo dosáhnout politické dohody.[201][202][203] Tři FM programy švýcarské SRF jsou stále vysílány z lichtenštejnského vysílače Sender Erbi nad Vaduzem. V Lichtenštejnsku vychází pouze jeden tištěný deník: Liechtensteiner Vaterland.[204][205][206]
.jpg)
Kuchyně
[editovat | editovat zdroj]Lichtenštejnská kuchyně byla výrazně ovlivněna okolními zeměmi a kombinuje prvky švýcarské, rakouské, německé i francouzské kuchyně.[207][208][209] Sýry a polévky jsou důležitou součástí kuchyně a díky rozsáhlému mlékárenskému průmyslu jsou v zemi běžné další mléčné výrobky.[210] Mezi obvyklou zeleninu patří listová zelenina, brambory a zelí, zatímco mezi nejčastěji konzumované druhy masa patří hovězí, kuřecí a vepřové. Je běžné podávat jídla třikrát denně a jídla bývají často formální.[210]
Mezi typické lichtenštejnské pokrmy patří Käsknöpfle, Ribel, Kratzete a Rösti. Käsknöpfle, v Rakousku známé jako Käsespätzle, jsou sýrové špecle, místní těstoviny sypané osmaženou cibulkou a sýrem. Ribel je pokrm připravovaný z kukuřičné mouky, vody a mléka, podávaný s mlékem, kávou s mlékem, cukrem nebo kyselým sýrem. Ribel se připravuje z rýnské kukuřice Ribelmais, tradiční místní odrůdy.[211] Kratzete nebo Tatsch se připravuje z těsta zahřátého na pánvi[212] a podává se s kompotem nebo jablečným pyré. Rösti jsou opečené bramborové placičky.[213]
Sport
[editovat | editovat zdroj]
Kvůli své alpské poloze je v zemi populární lyžování. V 70. a 80. letech 20. století patřilo Lichtenštejnsko mezi nejúspěšnější země ve sjezdovém lyžování. Mezi slavné sjezdařské osobnosti Lichtenštejnska patří sourozenci Andreas Wenzel a Hanni Wenzelová, ta získala ve sjezdovém lyžování dvě zlaté olympijské medaile.[214] Medaile ze zimních olympijských her mají i sjezdaři Willi Frommelt, Paul Frommelt a Ursula Konzett a na hrách v Pchjongčchangu roku 2018 sbírku rozšířila, po třicetiletém čekání na medaile, sjezdařka Tina Weiratherová.[215] K roku 2026 získalo deset olympijských medailí, všechny ve sjezdovém lyžování, což je nejvyšší počet medailí na hlavu na světě.[216] Lichtenštejnsko se též pravidelně účastní letních olympijských her, avšak bez medailových zisků.[217]
Vedle zimních sportů je jedním z nejoblíbenějších sportů fotbal. Lichtenštejnské fotbalové kluby se účastní soutěží Švýcarského fotbalového svazu. Lichtenštejnský pohár organizují Lichtenštejnci sami, takže se každý rok může jeden lichtenštejnský tým, vítěz poháru, zúčastnit kvalifikace do Evropské ligy. Nejčastějším účastníkem evropských pohárů je FC Vaduz, který Lichtenštejnskému poháru dlouhodobě dominuje a který pravidelně působí v nejvyšších dvou úrovních švýcarského ligového systému a několikrát nastoupil i ve Švýcarské Super League.[218]
Další disciplínou, která se u Lichtenštejnců těší neobvyklé oblibě, je motoristický sport; v letech 1973 a 1974 startoval ve Formuli 1 pod lichtenštejnskou vlajkou německo-kolumbijský závodník amerického původu Rikky von Opel[219] a Manfred Schurti se jako tovární jezdec automobilky Porsche zúčastnil devíti ročníků 24 hodin Le Mans, přičemž jeho nejlepším umístěním bylo celkové čtvrté místo v roce 1976.[220][221] V současné době zemi na mezinárodní úrovni ve vytrvalostních závodech reprezentují Fabienne Wohlwendová a Matthias Kaiser.[222][223]
Mezi další sporty, ve kterých byli lichtenštejnští sportovci úspěšní, patří tenis – Stephanie Vogtová a Kathinka von Deichmannová dosáhly na ženském okruhu různých úspěchů – a také plavání; Julia Hasslerová i Christoph Meier reprezentovali zemi na Letních olympijských hrách 2016, přičemž první z nich byla vlajkonoškou národního týmu.[224][225] K dalším populárním sportům patří atletika, judo a sportovní střelba. Mezi největší sportovní akce v zemi se řadí zářijový překážkový závod LieMudRun v Ruggellu a Lichtenštejnský alpský maraton.[226][227] V judu a sportovní střelbě Lichtenštejnsko pravidelně vysílá své reprezentanty na olympijské hry.[228]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Oficiální motto sice neexistuje, avšak státní heslo „Für Gott, Fürst und Vaterland“ („Za Boha, knížete a vlast“) je de facto za takové považováno a používá ho například místní tisk,[1] nebo se používá při oslavách státního svátku.
- ↑ Ve skutečnosti není Vaduz hlavním městem, ale hlavní obcí, protože nemá městská práva.
- ↑ německy
Liechtenstein, alemansky Liachtaschta - ↑ německy Fürstentum Liechtenstein, alemansky Förschtatum Liachtaschta
- ↑ Pro výpočet procenta ohrožení se berou v úvahu původní druhy, které jsou v Lichtenštejnsku považovány za vyhynulé (EW, EX), kriticky ohrožené (CR), ohrožené (EN), zranitelné (VU) nebo téměř ohrožené (NT).[88] Doplňkově, kvůli velmi malé rozloze země, byla zavedena a zohledněna i kategorie R (velmi vzácné) pro druhy, které sice nejsou přímo ohroženy, ale vzhledem k jejich velmi malému areálu rozšíření by měly být alespoň dále sledovány.[89]
- ↑ Guggenmusik je karnevalová pochodová hudba a kapela. Jedná se o silně rytmickou hudbu charakteristického stylu, hranou na žesťové nástroje, píšťaly a bubny. Ačkoli melodie zůstávají jasně rozpoznatelné, jsou někdy záměrně hrány „falešně“.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Liechtenstein na anglické Wikipedii a Liechtenstein na německé Wikipedii.
- ↑ Für Gott, Fürst und Vaterland [online]. 2019-09-08 [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Raum, Umwelt und Energie Archivováno 12. 10. 2011 na Wayback Machine. Landesverwaltung Liechtenstein. Retrieved 2 October 2011.
- 1 2 3 4 Bevölkerungsstand - Liechtensteinische Landesverwaltung Statistikportal. www.statistikportal.li [online]. [cit. 2026-06-11]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Human Development Report 2023/2024 [online]. United Nations Development Programme, 2025-05-06 [cit. 2025-05-06]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 Liechtenstein [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2025-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-10-25. (anglicky)
- ↑ Zumwinkel-Affäre – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-11]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 OSBORN, Andrew. European prince wins new powers [online]. 2003-03-17 [cit. 2024-03-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MARXER, Wilfried; PÁLLINGER, Zoltán Tibor. System contexts and system effects of direct democracy - direct democracy in Liechtenstein and Switzerland compared. Příprava vydání Zoltán Tibor Pállinger, Bruno Kaufmann, Wilfried Marxer, Theo Schiller. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften Dostupné online. ISBN 978-3-531-15512-8, ISBN 978-3-531-90579-2. doi:10.1007/978-3-531-90579-2_1. S. 12–29. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-531-90579-2_1.
- ↑ CIA – The World Factbook – Country Comparison :: GDP – per capita (PPP) Archivováno 24. 4. 2013 na Wayback Machine. Cia.gov. Retrieved 24 December 2011.
- ↑ The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2017-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-17. (anglicky)
- 1 2 Liechtenstein (Burg und Herrschaft) – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Liechtenstein ▶ Rechtschreibung, Bedeutung, Definition, Herkunft | Duden. www.duden.de [online]. [cit. 2026-06-16]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 PFEIFER, Gustav. Liechtenstein-Karneid, Liechtenstein-Nikolsburg und Lichtenstein. Adler. Zeitschrift für Genealogie und Heraldik. Oktober/Dezember 1997, roč. 19, čís. 4, s. 105–117. Dostupné online. (německy)
- ↑ Wörterbuchnetz. woerterbuchnetz.de [online]. [cit. 2026-06-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BLKÖ:Liechtenstein, das Fürstenhaus, Genealogie – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2026-06-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Internetová jazyková příručka – Lichtenštejnsko. prirucka.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2026-06-16]. Dostupné online.
- 1 2 Hohenems, Jakob Hannibal III. von – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-16]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 3 4 MEIER, Günther. Wie das Fürstentum Liechtenstein entstanden ist [online]. Zürich: Schweizerisches Nationalmuseum, 2024-08- 20 [cit. 2026-06-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ History. swissworld.org. Retrieved 27 June 2009
- ↑ Gutenberg (Burg, Burghügel) – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Römische Villen. historisches-lexikon.li [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Magia. historisches-lexikon.li [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Römerzeit – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Frankenreich – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ WEBFACTORY, swissinfo/SRI. Alamans to the Holy Roman Empire: general overview - Switzerland - Information. www.swissworld.org [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-31. (anglicky)
- ↑ Sprache – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ KLIEGER, P. Christiaan. The Microstates of Europe: Designer Nations in a Post-Modern World. [s.l.]: Lexington Books 236 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7391-7427-2. (anglicky) Google-Books-ID: CrfwGa4aCwYC.
- ↑ ECCARDT, Thomas. Secrets of the Seven Smallest States of Europe. [s.l.]: Hippocrene Books, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-7818-1032-6. S. 176.
- ↑ Alter Zürichkrieg – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Schwabenkrieg – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ History — Your Site Title. Your Site Title [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Militär – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ LANGER, Matthias. Das Liechtensteinische Steuerrecht: Grundlagen und Regelungen Inklusive Besteuerung Von Blockchain- und FinTech-Unternehmen. Wiesbaden: Springer Vieweg. in Springer Fachmedien Wiesbaden GmbH 468 s. ISBN 978-3-658-27091-9. S. 1–18. (německy)
- ↑ Русская Америка на продажу: как и почему Россия продала Аляску США за бесценок?. ИноСМИ.Ru. 2019-10-21. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-24. (rusky)
- ↑ Le Conseil fédéral confirme le souhait de la Principauté de représenter ses intérêts à l'étranger et propose la création d'une commission mixte pour élaborer les modalités des futures relations bilatérales. dodis.ch [online]. 1919-11-07 [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Die liechtensteinische Gesandtschaft unterbreitet dem Politischen Departement die Grundlagen, auf welchen sich der Fürst die Vertretung des Fürstentums im Ausland wünscht.. dodis.ch [online]. 1920-03-10 [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Zollanschlussvertrag – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ WTO | Trade policy review - Switzerland and Liechtenstein 2000. www.wto.org [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online.
- ↑ Schaanwald (LI) and Tisis (AT) border crossing [online]. 2026-02-08 [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prince Franz of the 'Postage Stamp State' Retires. St. Louis Post-Dispatch. 1 May 1938. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 April 2020. (anglicky)
- ↑ NAZIS IN CABINET IN LIECHTENSTEIN; Prince Franz Joseph, the New Ruler, Names Them Though Pledging Independence HITLER MOVEMENT GAINS Its Growing Strength Was One Reason for Abdication of Franz 1, Old Sovereign. The New York Times. 1 April 1938. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 May 2023. (anglicky)
- ↑ WANGER, Harald. Liechtenstein, Franz Josef II [online]. 31 December 2011 [cit. 2023-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 July 2023. (německy)
- ↑ Stipendien – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Article clipped from Kenosha News. Kenosha News. 1938-07-26, s. 1. Dostupné online [cit. 2026-06-26].
- ↑ Liechtenstein's Prince Franz Josef II, 83. Los Angeles Times [online]. 1989-11-15 [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nazi crimes taint Liechtenstein. news.bbc.co.uk. 2005-04-14. Dostupné online [cit. 2021-05-29]. (anglicky)
- ↑ Lichtenštejnsko a ČR navázaly diplomatické styky. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-09-08 [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ "New Girl in Town": Washington Gets a Leonardo. Boundary Stones: WETA's Washington DC History Blog [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GLOS, George E. The Analysis of a Tax Haven: The Liechtenstein Anstalt. The International Lawyer. 1984, roč. 18, čís. 4, s. 929–955. Dostupné online [cit. 2023-04-04]. ISSN 0020-7810. (anglicky)
- ↑ MERKI, Christoph Maria. Wirtschaftswunder Liechtenstein. digilib.phil.muni.cz. 2020. Dostupné online [cit. 2023-04-08]. (německy)
- ↑ ŠUMNÝ, Jiří. „Las Vegas v Alpách“ pokračuje. Odpůrci v referendu neuspěli. Seznamzpravy.cz [online]. Seznam.cz, 2023-01-29 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Alpské Las Vegas skomírá, většina kasin skončila. Seznam Zprávy [online]. 2025-09-01 [cit. 2025-09-01]. Dostupné online.
- ↑ AP. AROUND THE WORLD; Liechtenstein Women Win Right to Vote. The New York Times. 1984-07-02. Dostupné online [cit. 2026-06-26]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ GESLEY, Jenny. On This Day in 1984: Women’s Suffrage in Liechtenstein | In Custodia Legis. The Library of Congress [online]. 2021-07-01 [cit. 2026-06-26]. Dostupné online.
- ↑ DARDANELLI, Paolo; MAZZOLENI, Oscar. Switzerland–EU Relations: Lessons for the UK after Brexit?. Příprava vydání Paolo Dardanelli, Oscar Mazzoleni. 1. vyd. Abingdon, Oxon ; New York, NY : Routledge, 2021. | Series: Dealing with Europe: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-003-03871-9. doi:10.4324/9781003038719-2. (anglicky) DOI: 10.4324/9781003038719.
- ↑ Liechtenstein prince wins powers. BBC. 2003-03-16. Dostupné online [cit. 2023-04-04]. (anglicky)
- ↑ Lichtenštejnci v referendu odmítli zrušení práva veta knížete. Lidovky.cz [online]. 2012-07-01 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
- ↑ CORBETT, Jack; VEENENDAAL, Wouter; UGYEL, Lhawang. Why monarchy persists in small states: the cases of Tonga, Bhutan and Liechtenstein. Democratization. 2017-06-07, roč. 24, čís. 4, s. 689–706. Dostupné online [cit. 2023-04-08]. ISSN 1351-0347. doi:10.1080/13510347.2016.1212019. (anglicky)
- ↑ D.LITT, Despina Wilson. The World’s Richest Royals in 2025: Who Tops the Global Wealth List [online]. 2025-09-22 [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IFM - Rechtliches. www.ifm.li [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online.
- ↑ Liechtenstein, Alois von (*1968) – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Lichtenštejnsko odsoudilo německý útok na jeho banky. ČT24 [online]. Česká televize, 2008-02-19 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online.
- ↑ WSJE: Německo vůči Lichtenštejnsku vede "daňový blitzkrieg". www.patria.cz [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online.
- ↑ Lichtenštejnsko odmítlo liberalizovat potraty. ČT24 [online]. Česká televize, 2011-09-18 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Liechtenstein. www.crwflags.com [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 vexilologie.cz [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 5 6 Jahrbuch - Liechtensteinische Landesverwaltung Statistikportal. www.statistikportal.li [online]. [cit. 2026-06-11]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 Zahlen und Fakten zum Klima in Liechtenstein [online]. Vaduz: Amt für Umwelt, 2025-02-25 [cit. 2020-08-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Geologie, Gebirge, Berge, Gipfel, Alpen – Fürstentum Liechtenstein. www.liechtenstein.li [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-25. (německy)
- ↑ ALLEMANN, Franz. Geologie des Fürstentums Liechtenstein (Südwestlicher Teil) unter besonderer Berücksichtigung des Flyschproblems. Schaan: Hitly, 1957. 244 s. S. 11. (německy)
- 1 2 Geologie – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Moores, E.M.; Fairbridge, Rhodes W. Encyclopedia of European & Asian Regional Geology. [s.l.]: Springer, 1997. S. 506.
- ↑ Geologie, Gebirge, Berge, Gipfel, Alpen – Fürstentum Liechtenstein. www.liechtenstein.li [online]. [cit. 2026-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-25. (německy)
- ↑ Liechtenstein. alpen-info.at [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-21. (německy)
- ↑ Eschnerberg – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Samina (Bergbach) – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ - Fischereiverein Liechtenstein. www.fischen.li [online]. ICS Management [cit. 2026-06-11]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Gewässer – Revitalisierungsprojekte in Liechtenstein, Liechtensteiner Binnenkanal (LBK) [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Föhn sorgt für extreme Temperaturunterschiede in Liechtenstein (Abo). Vaterland online [online]. 2026-01-23 [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Jahrbuch - Liechtensteinische Landesverwaltung Statistikportal. www.statistikportal.li [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 Klimanormwerte Vaduz Normperiode 1991−2020 [online]. Klimanormwerte Vaduz Normperiode 1991−2020: MeteoSchweiz, 2024 [cit. 2026-06-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Climate Normals Vaduz (Reference period 1991−2020) [online]. Swiss Federal Office of Meteorology and Climatology, MeteoSwiss, 13 January 2022 [cit. 2022-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 August 2022. (anglicky)
- ↑ Climate Normals Vaduz (Reference period 1981−2010) [online]. Swiss Federal Office of Meteorology and Climatology, MeteoSwiss, 13 January 2022 [cit. 2022-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 July 2022. (anglicky)
- ↑ Wald und Holz - Liechtensteinische Landesverwaltung. www.llv.li [online]. [cit. 2026-06-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ruggeller Riet – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Alpen - Liechtensteinische Landesverwaltung. www.llv.li [online]. [cit. 2026-06-14]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 MÜHLBAUER, Stefan. Synopse der Pflanzengesellschaften des Fürstentums Liechtenstein [online]. Wien: Institut für Botanik Department für integrative Biologie und Biodiversitätsforschung Universität für Bodenkultur, 2008 [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 3 Umweltstatistik 2020 [online]. Vaduz: Amt für Statistik, 2020 [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BROGGI, Mario F.; WALDBURGER, Edith; STAUB, Rudolf. Rote Liste der gefährdeten und seltenen Gefässpflanzen des Fürstentums Liechtenstein. 1. vyd. Vaduz: Amtlicher Lehrmittelverlag, 2006. Dostupné online. ISBN 3-9521855-8-2. S. 54. (německy)
- ↑ Animal experiences in Liechtenstein. Official tourism website of the Principality of Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Schutzgebiete und -Objekte - Wald, Natur, Landschaft, Klima - Freizeit, Umwelt & Tierhaltung - Privatpersonen - Liechtensteinische Landesverwaltung. www.llv.li [online]. [cit. 2026-06-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ MARXER, Wilfried; PÁLLINGER, Zoltán Tibor. Direct Democracy in Europe. [s.l.]: VS Verlag für Sozialwissenschaften., 2007. ISBN 978-3-531-90579-2. doi:10.1007/978-3-531-90579-2_1. Kapitola System contexts and system effects of direct democracy-direct democracy in Liechtenstein and Switzerland compared, s. 12–29. (anglicky)
- ↑ Liechtenstein country profile. news.bbc.co.uk. 2011-11-09. Dostupné online [cit. 2026-06-15]. (anglicky)
- ↑ Rights and obligations of the Reigning Prince [online]. July 2021 [cit. 2026-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VADUZ, Alison Langley; LIECHTENSTEIN. Prince tells voters to hand over power in Liechtenstein. The Guardian. 2003-03-09. Dostupné online [cit. 2026-07-22]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Principality of Liechtenstein website – Parliamentary elections [online]. [cit. 2010-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2004-08-07. (anglicky). Retrieved 11 January 2010.
- ↑ Parliamentary Elections. www.landtag.li [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Parteien – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-07-09]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Landtagswahlen 2025 - Ergebnisse. www.landtagswahlen.li [online]. Information und Kommunikation der Regierung [cit. 2026-07-09]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 Principality of Liechtenstein – Government [online]. [cit. 2010-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-08-07. (anglicky). Retrieved 11 January 2010.
- ↑ Liechtenstein 1921 (rev. 2011) Constitution - Constitute. www.constituteproject.org [online]. [cit. 2026-07-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LV | Lilex - Gesetzesdatenbank des Fürstentums Liechtenstein. www.gesetze.li [online]. [cit. 2026-06-15]. Články 97, 95 a 105. Dostupné online. (německy)
- ↑ LV | Lilex - Gesetzesdatenbank des Fürstentums Liechtenstein. www.gesetze.li [online]. [cit. 2026-06-15]. Články 48 a 64. Dostupné online. (německy)
- 1 2 LV | Lilex - Gesetzesdatenbank des Fürstentums Liechtenstein. www.gesetze.li [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Rights and obligations of the Reigning Prince [online]. July 2021 [cit. 2026-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Verfassung – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ LARA, María; LARA, Laura. Princesas en jeans: Historia, significado y vigencia de la monarquía. [s.l.]: EDAF, 2019-11-12. Dostupné online. ISBN 978-84-414-4000-5. (španělsky)
- ↑ BAS, Philippe Le. Estados de la Confederación Germánica: continuación de la historia general de Alemania. [s.l.]: Imp. del Imparcial, 1843. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Zollanschlussvertrag – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online. (německy)
- ↑ WINKLER, Günther. The Council of Europe: Monitoring Procedures and the Constitutional Autonomy of the Member States, A European law study, based upon documents and commentaries, illustrated by the Council of Europe’s actions against the constitutional reform in Liechtenstein. [s.l.]: Springer Vienna 542 s. Dostupné online. ISBN 978-3-211-10030-1. (anglicky) Google-Books-ID: LaUGswEACAAJ.
- ↑ DUURSMA, Jorri C.; DUURSMA, Jorri Carolina; CRAWFORD, Whewell Professor of International Law and Fellow James; BELL, Professor of Public and Comparative Law and Pro-Vice-Chancellor John. Fragmentation and the International Relations of Micro-states: Self-determination and Statehood. [s.l.]: Cambridge University Press, 1996-10-31. Dostupné online. ISBN 978-0-521-56360-4. (anglicky)
- ↑ La nueva agenda del comercio de la OMC. [s.l.]: Universidad del Rosario, 2000. Dostupné online. ISBN 978-958-9203-70-5. (španělsky)
- ↑ Summit of German-speaking Heads of State in Linz 2019 [online]. 2019-06-05. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Diplomatische Vertretungen - Liechtensteinische Landesverwaltung. www.llv.li [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Diplomatic Corps - Liechtenstein National Administration. www.llv.li [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Auslandsvertretungen – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Lichtenštejnsko – Česko. Porovnání zemí [online]. Vídeň: Velvyslanectví Lichtenštejnského knížectví ve Vídni, 2023-08-02 [cit. 2026-07-22]. S. 21. Dostupné online.
- ↑ Lichtenštejnsko - Velvyslanectví Lichtenštejnského knížectví. mzv.gov.cz [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online.
- ↑ Nebyli nacisté ani Němci. Přesto Lichtenštejnům če.... FORUM 24 [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Konfiskace majetku Lichtenštejnů a následné restituční spory - Iurium. www.iurium.cz [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Politici se bojí uznání Lichtenštejnska. Knížectví žádá majetek na Moravě, idnes.cz, 21. 5. 2009, Adam B. Bartoš
- ↑ Lichtenštejnsko uznalo nezávislost Česka, spor o majetek nechá historikům
- ↑ Lichtenštejnsko zřídí v ČR honorární konzulát, povede ho exministr Herman. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2021-05-05 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Soud zamítl žalobu Lichtenštejnů na vydání zámku ve Valticích či Lednici. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-02-11 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Lichtenštejnský kníže žaluje Česko u 26 soudů, jde o zámky i lesy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-12-20 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Lichtenštejnové chtějí zpět majetek, který jim vzaly Benešovy dekrety. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-12-06 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Lichtenštejnové: další prohra. Ústavní soud smetl stížnost rodu ve věci pozemků u Prahy | Česko. Lidovky.cz [online]. 2024-04-09 [cit. 2024-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Ústavní soud nevyhověl stížnosti Lichtenštejnů ve sporu o majetek na Kolínsku, který nyní vlastní stát. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-05-09 [cit. 2024-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Liechtenstein | World Prison Brief [online]. [cit. 2023-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Liechtenstein – facts and figures [online]. [cit. 2010-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-01-07. (anglicky). Office for Foreign Affairs of Liechtenstein.
- ↑ History. Landespolizei des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ „Liechtenstein Women Win Right to Vote“. The New York Times. 2 July 1984. Retrieved 8 July 2011.
- ↑ Liechtenstein: Parlament berät Vorlage zur Eheöffnung [online]. 2024-03-03 [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. (německy)
- ↑ "Ehe für Alle" ab 1. Januar 2025 [online]. [cit. 2024-03-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Vaterland.li: Landtag beschliesst Ehe für alle, May 16, 2024
- ↑ Criminal Code of 24 June 1987 [online]. 2021-01-01 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Statistisches Jahrbuch 2026 [online]. Liechtensteinische Landesverwaltung. Dostupné online. (německy)
- 1 2 3 4 Energy consumption falls. www.llv.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 Liechtenstein in Figures 2026 [online]. Vaduz: Office of Statistics, 2026-01-14 [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 5 6 Beschäftigung - Liechtensteinische Landesverwaltung Statistikportal. www.statistikportal.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 Landwirtschaft - Liechtensteinische Landesverwaltung Statistikportal. www.statistikportal.li [online]. Liechtensteinische Landesverwaltung, 2025-05-23 [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 3 4 Liechtenstein - The World Factbook. www.cia.gov [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-18. (anglicky)
- 1 2 Essen, Trinken, Esskultur, Speisen, Spezialitäten, Trinkkultur – Fürstentum Liechtenstein. www.liechtenstein.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-19. (německy)
- ↑ Weinbau – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Liechtensteinisches Landeswaldinventar [online]. Vaduz: Regierung des Fürstentums Liechtenstein, 2024-11-19 [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Aussenhandelsstatistik 2021. www.llv.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ LKW - Energiequellen & Stromkennzeichnung. www.lkw.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Lichtenštejnsko má odběratelů známek víc než obyvatel. Je to investice. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-08-01 [cit. 2023-04-04]. Dostupné online.
- ↑ Banken - Liechtensteinische Landesverwaltung Statistikportal. www.statistikportal.li [online]. Liechtensteinische Landesverwaltung, 2025-11-06 [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Economy. www.liechtensteinusa.org [online]. Embassy of the Principality of Liechtenstein in Washington [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tourismus - Liechtensteinische Landesverwaltung Statistikportal. www.statistikportal.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online.
- 1 2 Raumkonzept Liechtenstein 2020 [online]. Vaduz: Regierung des Fürstentums - Liechtenstein Ministerium für Infrastruktur, Wirtschaft und Sport., 2020-03-11 [cit. 2026-06-14]. S. 15. Dostupné online. (německy)
- ↑ FROMMELT, Christian. Fahrradnutzung in Liechtenstein [online]. 2022-02-14 [cit. 2026-06-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ The history of PostBus [online]. PostBus [cit. 2023-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ About Swiss Travel Pass [online]. 2025-04-25 [cit. 2025-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Railways in Liechtenstein. www.sinfin.net [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Öffentlicher Verkehr - Verkehrsplanung - Amt für Hochbau und Raumplanung - Landesverwaltung - Liechtensteinische Landesverwaltung. www.llv.li [online]. [cit. 2026-07-22]. Ve zdroji je uvedeno, že železniční trati jezdí regionální vlaky OBB.. Dostupné online. (německy)
- ↑ Malá země, která nemá konkurenci. Poznejte ikony Lichtenštejnska. iDNES.cz [online]. 2022-10-25 [cit. 2026-07-22]. Dostupné online.
- ↑ Heliport Balzers [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Amt für Statistik Liechtenstein [online]. [cit. 2017-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-01-01. (německy)
- ↑ Bevölkerungsstatistik 30. Juni 2017 [online]. [cit. 2018-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-09. (německy)
- ↑ Landesverwaltung Liechtenstein [online]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Liechtenstein Database [online]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 Bevölkerungsstand - Liechtensteinische Landesverwaltung Statistikportal. www.statistikportal.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 3 4 5 6 Bevölkerungsstruktur - Liechtensteinische Landesverwaltung Statistikportal. www.statistikportal.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Bevölkerungsstand per 31. Dezember 2024 [online]. Statistikportal Liechtenstein, 2025-10-31 [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ 211.002 Ständige Bevölkerung bei Jahr, Staatsbürgerschaft, Geschlecht und Wohngemeinde. PX-Web [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ BICKEL, Hans; LANDOLT, Christoph. Duden Schweizerhochdeutsch: Wörterbuch der Standardsprache in der deutschen Schweiz. 2., vollständig überarbeitete und erweiterte Auflage. vyd. Berlin: Dudenverlag 112 s. ISBN 978-3-411-70418-7. (německy)
- 1 2 JEROEN TEMPERMAN. State-Religion Relationships and Human Rights Law: Towards a Right to Religiously Neutral Governance. [s.l.]: BRILL, 2010-05-30. Dostupné online. ISBN 978-90-04-18148-9. S. 44–45. (anglicky)
- 1 2 AILI PIANO. Freedom in the World 2009: The Annual Survey of Political Rights & Civil Liberties. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2009-09-30. Dostupné online. ISBN 978-1-4422-0122-4. S. 426. (anglicky)
- ↑ Global Restrictions on Religion [online]. Pew Research Center [cit. 2017-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-01-17. (anglicky)
- ↑ Aktuell :: Orthodoxie Liechtenstein. orthodoxie.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gesundheitswesen – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Gesundheitswesen – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Liechtensteiner Lehrplan. Liechtensteiner Lehrplan [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ LLV. www.llv.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-14. (německy)
- ↑ ▷Studieren in Liechtenstein: Alle Informationen. unicheck.unicum.de [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Broad based and networked. HfH [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 Bräuche – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Meister Lampe und das Osterei. www.landesmuseum.li [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online. (německy)
- 1 2 3 Architektur – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Gotik – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Barock – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Klassizismus – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Historismus – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Architektur der Moderne – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Musik – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-08-04]. Dostupné online. (německy)
- ↑ 40 Jahre Big Band Liechtenstein feat. James Morrison | Veranstaltungen | TAK Theater Liechtenstein. www.tak.li [online]. [cit. 2026-08-04]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Rheinberger, Josef Gabriel. historisches-lexikon.li [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Schlösslekeller small theater, Vaduz. Official tourism website of the Principality of Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ INFO@MUSIKAKADEMIE.LI, Gemeinnützige Stiftung Musikakademie in Liechtenstein, 2016. Internationale Musikakademie in Liechtenstein | musikakademie.li. Musikakademie [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ PEN-Club Liechtenstein -. www.pen-club.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Archiweb - Kunstmuseum Liechtenstein. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné online.
- ↑ Kunstmuseum Liechtenstein: Sammlung Kunstmuseum Liechtenstein. Kunstmuseum Liechtenstein: Sammlung Kunstmuseum Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ History. www.landesmuseum.li [online]. [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Liechtensteinisches PostMuseum. Ostschweiz [online]. Ostschweiz Tourismus [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Gasometer Triesen: Home. Gasometer Triesen: Home [online]. [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ National Television Channel - Things to know - Information and Communications Unit of the Government - National Administration - Liechtenstein National Administration. www.llv.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Über uns [online]. Schaan: 1FLTV [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Radio L wird am Donnerstag, um 18 Uhr, abgeschaltet. Vaterland online [online]. 2025-04-02 [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Liechtenstein's public radio station ceases broadcasting after voters withdraw funding. AP News [online]. 2025-04-03 [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Keine Fristverlängerung für Radio L: Landessender muss eingestellt werden. presseportal.ch [online]. 2025-04-01 [cit. 2026-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Liechtensteiner Vaterland – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Liechtensteiner Volksblatt: Liechtenstein verliert älteste Tageszeitung. persoenlich.com [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Liechtensteiner Vaterland – Historisches Lexikon. Historisches Lexikon des Fürstentums Liechtenstein [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Food & Beverage : Cuisine of Liechtenstein : Gowealthy.com. www.gowealthy.com [online]. 2011-09-28 [cit. 2018-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ BERKMOES, Ryan Ver. Western Europe. Ediz. Inglese. [s.l.]: Lonely Planet 1157 s. Dostupné online. ISBN 9781741042344. (anglicky) Google-Books-ID: jt98hroM0UUC.
- ↑ JACOB, Jeanne; ASHKENAZI, Michael. The World Cookbook for Students. [s.l.]: Greenwood Press 1312 s. Dostupné online. ISBN 9781573567640. (anglicky) Google-Books-ID: LohMBqO3nBYC.
- 1 2 JACOB, Jeanne; ASHKENAZI, Michael. The World Cookbook for Students. [s.l.]: Greenwood Press 1312 s. Dostupné online. ISBN 978-1-57356-764-0. S. 110–111. (anglicky) Google-Books-ID: LohMBqO3nBYC.
- ↑ Essen, Trinken, Esskultur, Speisen, Spezialitäten, Trinkkultur – Fürstentum Liechtenstein. www.liechtenstein.li [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-19. (německy)
- ↑ Tatsch – Rezept aus Graubünden. Graubünden Ferien [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (německy)
- ↑ RUNDFUNK, Bayerischer. Reibekuchen: Was ist der Unterschied zwischen Rösti, Reiberdatschi, Baggers, Kartoffelpuffern. www.br.de. 2023-12-07. Dostupné online [cit. 2026-06-26]. (německy)
- ↑ Weirather-Wenzel, Hanni (Johanna). historisches-lexikon.li [online]. [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Sjezdařka Weiratherová ukončila ve 30 letech kariéru. Sport.cz [online]. Seznam.cz, 2020-03-25 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online.
- ↑ Per Capita Olympic Medal Table. www.hermandw.be [online]. [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Olympedia – Liechtenstein (LIE). www.olympedia.org [online]. [cit. 2026-06-27]. Dostupné online.
- ↑ So stieg der FC Vaduz wieder in die Brack Super League auf. sfl.ch [online]. Swiss Football League, 2026-05-28 [cit. 2026-06-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ VILČÍK, Radek. Rikky von Opel: Důkaz, že miliony a slavné jméno na úspěch ve formuli 1 nestačí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-10-14 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online.
- ↑ Rikky von Opel " OldRacingCars.com. www.oldracingcars.com. OldRacingCars.com, 2015-01-24. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Manfred Schurti – Austro Classic Online (in German). www.austroclassic.at. Austro Classic, 2013-01-31. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-24. (anglicky)
- ↑ Under the Visor: Fabienne Wohlwend. wseries.com. W Series, 2020-02-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-26. (anglicky)
- ↑ (FL) Matthias Kaiser – Driver Database. www.driverdb.com. Driver Database, 2020-09-04. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Stephanie Vogt beendet ihre Karriere (in German) [online]. Liechtensteiner Vaterland, 2016-08-08. Dostupné online. (německy)
- ↑ The Flagbearers for the Rio 2016 Opening Ceremony [online]. 2016-08-16 [cit. 2016-08-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HTTPS:/WWW.ICS.LI, ICS Management GmbH, Liechtenstein. - Sport, Liechtenstein, Staffel, Bendern, Steg, Malbun, Laufen. www.lgt-alpin-marathon.li [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online.
- ↑ Verein Hindernislauf Liechtenstein. www.gemeinnuetzig.li [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Olympedia – Liechtenstein (LIE). www.olympedia.org [online]. [cit. 2026-07-22]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HORČIČKA, Václav; SUCHÁNEK, Drahomír; ŽUPANIČ, Jan. Dějiny Lichtenštejnska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 234 s. ISBN 978-80-7422-111-8.
- VAŘEKA, Marek. Lichtenštejnsko. Praha: Libri, 2010. 192 s. ISBN 978-80-7277-461-6.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lichtenštejnsko na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Lichtenštejnsko ve Wikislovníku- Oficiální stránky (německy) (anglicky)
- CIA. Liechtenstein - The World Factbook [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2026-01-18. (anglicky)
- Liechtenstein [online]. Encyclopaedia Britannica. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
Autoritní data  |
|
|---|