Maxmilián Evžen Rakouský
| Maximilián Evžen Habsbursko-Lotrinský | |
|---|---|
 Maximilián Evžen v roce 1917 | |
| Rodné jméno | Maxmilián Evžen Ludvík Bedřich Filip Ignác Josef Maria Habsbursko-Lotrinský |
| Narození | 13. dubna 1895 Vídeň, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. ledna 1952 (ve věku 56 let) Nice, Francie |
| Místo pohřbení | kolegiátní kostel sv. Petra v Salcburku |
| Občanství | Rakousko-Uhersko |
| Povolání | právník, aristokrat a politik |
| Titul | rakouský arcivévoda |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna Karlův vojenský kříž velkokříž Císařského řádu Leopoldova Královský uherský řád sv. Štěpána |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
| Choť | Františka z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu |
| Děti | Ferdinand Habsbursko-Lotrinský[1] Jindřich Karel Maria Habsbursko-Lotrinský[1] |
| Rodiče | Ota František Josef Rakouský a Marie Josefa Saská |
| Rod | Habsbursko-Lotrinští |
| Příbuzní | Karel I. (bratr) Sofie Františka Habsbursko-Lotrinská[1], Elisabeth Rakouská[1] a Maxmilián Rakouský[1] (vnoučata) |
| Funkce | člen Panské sněmovny (1917–1918) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Maxmilián Evžen Rakouský (německy Maximilian Eugen Ludwig Friedrich Philipp Ignatius Joseph Maria; 13. dubna 1895, Vídeň – 19. ledna 1952, Nice) byl rakouský arcivévoda a bratr císaře Karla I. Jako důstojník c. k. armády se zúčastnil bojů za první světové války, po rozpadu monarchie v roce 1918 žil trvale v exilu v několika evropských zemích, zemřel ve Francii.
Život
[editovat | editovat zdroj].jpg)
.jpg)
Jeho rodiči byli arcivévoda Otto (1865–1906) a Marie Josefa Saská (1867–1944). Byl mladším bratrem a jediným sourozencem císaře Karla I.[2]
Studoval na prestižním Skotském gymnáziu, kde složil maturitní zkoušku v roce 1913, a poté nastoupil ke studiu práv na vídeňské univerzitě, která dokončil až po první světové válce a od roku 1919 užíval titul doktora práv. Za první světové války vstoupil do armády jako praporčík a zúčastnil se bojů na italské frontě. Jako císařův mladší bratr rychle postupoval v hodnostech (poručík 1915, nadporučík 1916, rytmistr 1917). V únoru 1917 byl vyslán s ceremoniální diplomatickou misí do Berlína, kde byl pověřen oznámit císaři Vilémovi II. nástup svého staršího bratra na trůn. Po uzavření sňatku měl k dispozici jako své sídlo palác Belveder. V závěru války se zúčastnil dalších bojů v Itálii, po lehkém zranění trpěl částečnou nedoslýchavostí a dosáhl hodnosti majora u 1. dělostřeleckého pluku.
Teprve po rozpadu monarchie promoval na vídeňské univerzitě jako doktor práv, v roce 1919 byl ale tzv. Habsburským zákonem zbaven všech práv, titulů a majetku. Odešel do exilu ve Švýcarsku, kde mu byl umožněn pobyt s podmínkou, že nebude zasahovat do politických záležitostí. V roce 1922 se zúčastnil na Madeiře pohřbu svého staršího bratra Karla, později žil v Bavorsku. V roce 1933 byl rodině povolen pobyt v Rakousku, závěr života strávil nakonec ve Francii. Zemřel v hotelu v Nice 19. ledna 1952 ve věku 56 let. Pohřben byl původně v Altshausenu ve Württembersku. Od 4. dubna 2019 je pohřben v kolegiátním kostele sv. Petra v Salcburku.[3]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1917 se oženil s princeznou Františkou z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (1897–1989),[4] dcerou císařského nejvyššího hofmistra a bývalého rakouského premiéra prince Konrada z Hohenlohe (1863–1918).[5][6] Arcivévoda Max a princezna Františka se zasnoubili v červenci 1917[7] a sňatek se konal 29. listopadu 1917 na zámku Laxenburg. Svatební obřad celebroval vídeňský arcibiskup kardinál Friedrich Gustav Piffl, k dispozici mu byli přiděleni jako pomocní celebranti ženichův strýc princ Maxmilián Saský a nevěstin strýc princ Filip Konstantin Hohenlohe, benediktinský mnich a doktor teologie. Jako svatební hosté byli na prvním místě ženichův starší bratr císař Karel s manželkou Zitou a ženichova matka arcivévodkyně Marie Josefa. Z dalších panovníků se svatby zúčastnili bulharský car Ferdinand I. a saský král Fridrich August III. s mladším bratrem Janem Jiřím.[8][9] Arcivévodkyně Františka byla při příležitosti sňatku jmenována dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodili dva synové, kteří v době Třetí říše užívali jméno hrabě z Kyburgu.
- 1. Ferdinand z Kyburgu (6. prosince 1918 – 6. srpna 2004) ∞ 1956 hraběnka Helena z Törring-Jettenbachu (* 1937), dcera řecké princezny Alžběty, vnučky krále Jiřího I.
- 2. Jindřich z Kyburgu (7. ledna 1925 – 20. března 2014) ∞ 1961 hraběnka Ludmilla z Galenu (* 1939)
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Od narození do roku 1918 užíval jako člen císařské rodiny titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). Jako příslušník rodu Habsburků získal automaticky Řád zlatého rouna (1915)[10] a velkokříž Řádu sv. Štěpána (1917). Během první světové války obdržel několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku a od spojeneckých panovníků.[11] K datu 12. května 1917 byl jmenován členem Panské sněmovny.[12]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]
Řád zlatého rouna (1915)
velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1917)
velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1918)
Vojenský záslužný kříž III. třídy- Vojenská záslužná medaile
Karlův vojenský kříž
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]
rytíř Řádu černé orlice (Německo)
velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
Železný kříž II. třídy (Německo)
Železný kříž I. třídy (Německo)
Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
Železný půlměsíc (Osmanská říše)
Medaile za zásluhy (Osmanská říše)
rytíř Řádu routové koruny (Sasko)
velkokříž Řádu sv. Cyrila a Metoděje (Bulharsko)
Královský řád za vojenské zásluhy (Bulharsko)
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 3 4 5 Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Rodokmen Habsburků dostupné online
- ↑ NACHRICHTEN, Salzburger. Habsburger-Erzherzog ruht jetzt in der Krypta von St. Peter. Salzburger Nachrichten [online]. 2019-04-17 [cit. 2024-08-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Rodokmen rodu Hohenlohe dostupné online
- ↑ Sport&Salon, 2. prosince 1917; Vídeň, 1917; s. 1, 4 dostupné online
- ↑ Princ Konrad Hohenlohe na webu Rakouského parlamentu dostupné online
- ↑ Wiener Salonblatt, 21. července 1917; Vídeň, 1917; s. 1–2 dostupné online
- ↑ Das interessante Blatt, 6. prosince 1917; Vídeň, 1917; s. 7 dostupné online
- ↑ Wiener Salonblatt, 1. prosince 1917; Vídeň, 1917; s. 6 dostupné online
- ↑ Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 1 dostupné online
- ↑ Biografie arcivévody Maxmiliána Evžena na webu Rakouského parlamentu dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.
- ČECHURA, Jaroslav; MIKULEC, Jiří; STELLNER, František. Lexikon českých panovnických dynastií. Praha: AKROPOLIS, 1996. 232 s. ISBN 80-85770-30-X.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maxmilián Evžen Rakouský na Wikimedia Commons - (anglicky) Pohřbení v Altshausenu
- Habsbursko-lotrinská dynastie
- Arcivévodové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Členové Panské sněmovny
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Karlova vojenského kříže
- Rytíři Řádu černé orlice
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Železného kříže
- Nositelé Řádu Medžidie
- Nositelé Železného půlměsíce
- Nositelé Královského řádu svatých Cyrila a Metoděje
- Nositelé Královského řádu za vojenské zásluhy
- Absolventi Vídeňské univerzity
- Narození v roce 1895
- Narození 13. dubna
- Narození ve Vídni
- Úmrtí v roce 1952
- Úmrtí 19. ledna
- Úmrtí v Nice
- Pohřbení v Salcburku