Přeskočit na obsah

Jindřich Ferdinand Toskánský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich Ferdinand Toskánský
Arcivévoda Jindřich Ferdinand kolem roku 1920
Arcivévoda Jindřich Ferdinand kolem roku 1920
Rodné jménoJindřich Ferdinand Salvátor Marie Josef Leopold Karel Ludvík Pius Albert Rupert Kateřina z Ricci Habsbursko-Lotrinský
Narození13. února 1878
Salcburk
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. května 1969 (ve věku 91 let)
Salcburk
Rakousko Rakousko
ObčanstvíRakousko
Povolánímalíř a politik
OceněníŘád zlatého rouna
Politická stranaNárodně socialistická německá dělnická strana
ChoťKarolína Ludescherová
DětiJindřich
Ottmar
Veronika
RodičeFerdinand IV. Toskánský
Alice Bourbonsko-Parmská
RodHabsbursko-Lotrinští
PříbuzníLuisa Antonie Toskánská, Leopold Ferdinand Salvátor Rakousko-Toskánský, Josef Ferdinand Toskánský, Petr Ferdinand Rakousko-Toskánský, Germana Marie Toskánská, Anežka Marie Toskánská, Marie Antonie Toskánská[1] a Anna Marie Toskánská (sourozenci)
Ulrich Habsburg-Lothringen[2], Helvig Helle Gräfin von Habsburg-Lothringen[2] a Christoph Heinrich Graf von Habsburg-Lothringen[2] (vnoučata)
Funkcečlen Panské sněmovny (1897–1918)
ZnakZnak
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Ferdinand Salvátor Toskánský (německy: Heinrich Ferdinand Salvator Maria Joseph Leopold Karl Ludwig Pius Albert Rupert Katharina von Ricci von Österreich-Toscana; 13. února 1878 Salcburk – 21. května 1969 tamtéž) byl rakouský arcivévoda a toskánský princ z toskánské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie.

Byl čtvrtým synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a parmské princezny Alice. Měl deset sourozenců, se kterými vyrůstal v rakouském Salcburku.

Zámek Flederbach u Salcburku

Jako většina arcivévodů byl vojákem. V roce 1906 dosáhl hodnosti rytmistra, po osmi letech ze zdravotních důvodů z armády odešel. Po zrušení monarchie se Jindřich, jako většina jeho sourozenců, zřekl svých nároků a uznal tzv. Habsburský zákon. Nepřišel tak o svůj majetek a nadále žil se svou rodinou na zámku Flederbach u Salcburku.[3][4]

Po anšlusu Rakouska v roce 1938 vstoupil do NSDAP.[5]

Morganatický sňatek

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1919 uzavřel nerovnorodý sňatek s Karolínou Ludescherovou (1883–1981), který nebyl císařem oficiálně uznán. Manželům se ještě před svatbou narodily tři děti:

  • 1. Jindřich (17. srpna 1908 Mnichov – 13. června 1968 Mürzzuschlag)
  • 2. Ottmar (7. srpna 1910 Mnichov – 5. února 1988 Salcburk)
    • (19. prosince 1944 Salcburk) Helene Moser (3. července 1920 Altenmarkt im Pongau – 27. října 1994 Salcburk)
  • 3. Veronika (15. března 1912 Mnichov – 29. června 2001 Salcburk), svobodná a bezdětná

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Leopold II.
 
 
Ferdinand III. Toskánský
 
 
 
 
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
Leopold II. Toskánský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Luisa Marie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
Ferdinand IV. Toskánský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
Marie Antonie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Parmská
 
'Jindřich Ferdinand Salvátor'
 
 
 
 
 
Ludvík I. Etrurský
 
 
Karel II. Parmský
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Španělská
 
 
Karel III. Parmský
 
 
 
 
 
 
Viktor Emanuel I.
 
 
Marie Tereza Savojská
 
 
 
 
 
 
Marie Tereza Rakouská-Este
 
 
Alice Bourbonsko-Parmská
 
 
 
 
 
 
Karel X. Francouzský
 
 
Karel Ferdinand Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie Savojská
 
 
Luisa Marie Terezie z Artois
 
 
 
 
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Marie Karolína Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Klementina Habsbursko-Lotrinská
 
  1. ↑ Dostupné online.
  2. 1 2 3 Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ HOLPUCH.CZ. Toskánský Jindřich Ferdinand • Muzeum a galerie Hranice [online]. [cit. 2025-11-07]. Dostupné online.
  4. ↑ ZEZULČÍK, PhDr Jaroslav. Zámek Kunín. www.zamek-kunin.cz [online]. [cit. 2025-11-07]. Dostupné online.
  5. ↑ http://niqolas.de/weltlauf/adel.pdf

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]