Přeskočit na obsah

Skylla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O dceři krále Nísa pojednává článek Skylla (princezna).
Skylla
Odysseus mezi Skyllou a Charybdou
Odysseus mezi Skyllou a Charybdou
RodičeForkýs, Poseidón a Týfón a Crataeis, Hekaté, Lamia, Echidna a Styx
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Skylla z ostrova Mélos.

Skylla (řecky Σκύλλα, latinsky Scylla) je v řeckých bájích mořská obluda se šesti hlavami a dvanácti nohama. Je pravděpodobně dcerou mořského boha Forkýna a bohyně mořských vln Krataie. V bájích je nebezpečná plavcům, kteří proplouvají Messinskou úžinou u Sicílie, a její nástrahy vždy násobí druhá příšera na protějším břehu, Charybda.

Její původ stejně jako její původní podoba nejsou jisté, některé pověsti ji uvádějí jako velice krásnou dívku, kterou v obludu proměnila manželka boha Poseidóna Amfitríta ze žárlivosti. V jiných pověstech ji zase proměnila kouzelnice Kirké. Některé pověsti ji uvádějí jako dceru Echidny a Týfóna.

Podrobně je popsána v Homérově Odysseie:

„ Tam v skalní sluji Skylla přebývá strašně skřečící, již hlas zanívá jako štěnce novorozeného, obluda však sama jest přehrozná; nikdo zajisté spatře ji nezplésá, ani buh třeba s ní by se utkal. Skylla dvanáct má noh, nestvůrné všecky do jedné, šest pak má šíjí předlouhých, z nichžto na každé ční hlava přehrozná, trojřadné jsou zuby pevné v hlavě její, husté a plné spolu záhuby černé. Ve sluji vyhlubené z polovic nestvůra spočívá a hlavy své ze strašné ven prohlubně nahýbá, kdež ryby stále loví slídíc kol skály po lupě, delfínech, tuleních a kde jmouti lze obludu větší, jichž na tisíce chová velešumná Amfitrie. “
— Homéros: Odysseia, překlad Antonín Škoda[1]

Nejtěžší úsek cesty čekal plavce mezi dravou Skyllou a nenasytnou Charybdis. Odysseus o nich před posádkou raději nemluvil, aby nezkameněli strachem. Přes všechna varování se Skylle postavil na odpor. Se dvěma dlouhými oštěpy přešel na předek lodi, ale to už Skylla natáhla své dlouhé krky a vzala šest plavců, které za chvíli drtila v jeskyni svými velkými zuby. Ostatním ochromeným hrůzou se podařilo v proudech odplout.

Ve Vergiliově Aeneidě se vypráví o cestě ze zničené Tróje takto:

„ Až pak k sicilským břehům tě na cestě zažene vítr a až pelórská průrva se před tebou otvírat začne, levých břehů se drž, pluj nalevo oklikou dlouhou s loďmi, však pravým břehům a moři se pečlivě vyhni.... ač bývaly obě ty země předtím jediná jen; proud može se mezi ně vedral, vlnami přerval je v půli a podél osah a luhů, které oddělil proud, teď protéká úzký jen průliv. Na pravém břehu je Skylla a na levém Charybdis dravá... “
— Vergilius: Aeneis, překlad Otmar Vaňorný[2]

V řeckých mýtech se ze spárů Skylly a Charybdy dostaly pouze dvě lodě: loď Argonautů, ovšem tam byl ku pomoci celý roj bohů a bohyň z Olympu a mořských bohů. Druhým zachráněným byl Odysseus, kterému Skylla vzala při prvním průjezdu šest mužů. Posádce se podařilo odplout, po několika dnech však přišla hrozná bouře a vichřice, loď rozštípl blesk a zachránil se pouze Odysseus, jenž se na lodním kýlu doplavil zase zpět ke Skylle a Charybdě, která navíc začala nasávat vodu. Odysseus se vyšvihl na strom ve skále, a teprve když Charybdis vyvrhla stožár i lodní kýl, sedl na něj a vyvázl.

  1. ↑ HOMÉROS. Odysseia. Praha: Česká akademie cís. Fr. Josefa pro vědy a umění, 1902. S. 191.
  2. ↑ VERGILIUS. Aeneis. Praha: Svoboda, 1970. Dostupné online. S. 98-99. Dostupné online po registraci.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974. 717 s. 
  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 4. vyd. Praha: Brána, 1996. 454 s. ISBN 80-85946-29-7. 
  • GRAVES, Robert. Řecké mýty. 1. vyd. Praha: Levné knihy KMa, 2004. 738 s. ISBN 80-7309-153-4. 
  • HOUTZAGER, Guus. Encyklopedie řecké mytologie. Překlad Hana Válková. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2003. 269 s. ISBN 80-7234-287-8. 
  • LÖWE, Gerhard; STOLL, Heinrich Alexander. ABC antiky (původním názvem: Die Antike in Stichworten). Překlad Dalibor Plichta. 3. vyd. Praha: Železný, 2005. 467 s. ISBN 80-237-3938-7. 
  • FINK, Gerhard. Encyklopedie antické mytologie (původním názvem: Who's who in der antiken Mythologie). Překlad Jiří Horák. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. 365 s. ISBN 80-85885-99-9. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Skylla na Wikimedia Commons