Přeskočit na obsah

Zámecký park Průhonice

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zámecký park Průhonice
Světové dědictví UNESCO
Zámek Průhonice od Podzámeckého rybníka
Zámek Průhonice od Podzámeckého rybníka
Smluvní státČeskoČesko Česko
Zámecký park Průhonice
Zámecký park Průhonice
Souřadnice49°59′58″ s. š., 14°33′25″ v. d.
Typkulturní dědictví
Kritériumii , iv
Zařazení do seznamu
Zařazení2010 (34. zasedání)
Zámecký park Průhonice – Alpinum
Zámecký park Průhonice u rybníka Bořín

Zámecký park Průhonice u zámku Průhonice je jeden z nejvýznamnějších přírodně-krajinářský parků v Česku. Od roku 2010 je národní kulturní památkou. Park byl v roce 1992 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.[1][2] Průhonický park a zámek vlastní a spravuje Botanický ústav Akademie věd ČR.

Historie parku

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší památkou průhonického parku a zámku je románský kostel Narození Panny Marie, vysvěcený již v roce 1187.

Začátkem 18. století Průhonické panství zakoupil alsasko-lotrinský rod Desfours. Václav, reprezentant druhé generace, si v roce 1732 zvolil Průhonice za sídlo své mladé rodiny. Za jeho vlastnictví nastal rozkvět panství, součástí kterého byla i zahrada se skleníky a oranžérií, v níž se pěstovalo celkem 139 velkých i menších citroníků a pomerančovníků. Václav nechal založit též panský ovocný sad, ve kterém se pěstovalo 1000 vysokokmenů a 600 polokmenů a zákrsků jádrového ovoce. Ovocný sad byl obehnán kamennou zdí, která je částečně zachována až do současnosti.[3]

Josef Vojtěch Desfours miloval rušný společenský život, pořádal na svém panství bankety, zábavy, hry, parforsní hony a pod. Pro tyto záliby využíval nejen zámek, ale i celé přírodní okolí, které v 1.části, zejména na vyvýšeném ostrohu nad Botičem, upravoval. Tyto zásahy do stávajících porostů dokládá Josefské mapování z let 1780–83. Na nejvyšším místě ostrohu nechal vystavět gloriet. Na gloriet byl pěkný pohled zejména z jižní strany, z údolí, takže na jižní straně glorietu byla vystavěná nika na výšku celého glorietu a analogicky lze předpokládat, že v ní byla umístěná socha Apollóna, nebo Venuše, což by odpovídalo dobové módě.[3]

V roce 1800 zakoupil panství Jan Nepomuk Nostitz-Rieneck a zvolil si je za sídlo své rodiny. Zahradní a parkové úpravy té doby zcela korespondují s dobovým vývojem, kdy nástupní prostor byl ještě částečně geometrizován, kdežto území za zámkem, kolem Podzámeckého rybníka, již mělo dle zmapované cestní sítě charakter anglické parkové úpravy.[3]

V roce 1830 nechal Jan Nepomuk na ostrohu nad Botičem vystavět nový gloriet, rovněž v klasicistní podobě. Čtverhranný objekt měl na rovné střeše vyhlídkovou terasu se zábradlím. Poměrně rozsáhlé úpravy areálu dovršil jeho syn Albert úpravou uvolněných, prosluněných ploch podél Botiče parkovou úpravu v tzv. anglickém slohu.[3]

Jedním z nejvýznamnějších majitelů zámku a panství Průhonice byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. S mimořádným estetickým citem zde vytvořil park, který představuje vrcholné dílo českého přírodně-krajinářského slohu.

Arnošt Emanuel hrabě Silva Tarouca zadal v roce 1889–1894 přestavbu Průhonického zámku architektovi Jiřímu Stibralovi, který ji provedl v tehdy novém stylu české novorenesance.

Současná historie zámku a zámeckého parku začala již v roce 1885, kdy se hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca sňatkem s Marii Nostitz-Rieneck vyženil průhonické panství. Přírodně krajinářskou přestavbu původního romantického parku, v té době značně zpustlého parku, zahájil hrabě na podzim roku 1886. Popudem byl konflikt s lesní správou panství při kácení starých dubů. [4]

Hraběte očarovalo členité a malebné údolí potoka Botiče. Postupně se mu podařilo přikoupit další pozemky a zvětšit původní rozlohu parku na stávajících téměř 250 ha. Rozšířením ploch rybníků, vybudováním jezů a přepadů vytvořil i zdařilé vodní dílo.

S neobyčejným citem byl prováděn výběr a výsadba rostlin, pečlivě byly vybírány průhledy na zámek, bylo zbudováno rozsáhlé alpinum. Park zároveň představuje významnou sbírku rostlin a kromě hodnoty estetické má i vysokou hodnotu vědeckou.

Úspěšné budování parku bylo přerušeno první světovou válkou 1914–18 a následnou agrární reformou, jež zhoršila majetkové poměry. Proto se hrabě rozhodl (po delším vyjednávání, jež vedl od roku 1924 Jan Jelínek) prodat celé průhonické panství čs. státu a ministerstvo zemědělství zde zřídilo v roce 1927 „Státní pokusné objekty zemědělské“, s Výzkumnými stanicemi pro okrasné zahradnictví, pro ovocnářství a pro zelinářství. Ředitelem byl jmenován Bohumil Kavka, který vytrval v této funkci až do roku 1971, kdy odešel do důchodu. Výzkumná stanice pro okrasné zahradnictví převzala také péči o Průhonický park.[3]

Hrabě Silva Tarouca žil se svou manželkou nadále v průhonickém zámku a působil jako poradce ředitele Kavky až do své smrti v r. 1936.[3]

Hrabě byl zklamán přístupem státu k údržbě a rozvoji alpina. Proto se podílel na vzniku alpina v Bečově nad Teplou (dnešní Bečovská botanická zahrada), kam se za dědice bečovského panství Jindřicha Beaufort-Spontin provdala jeho dcera Marie-Adelheid Silva Tarouca

V roce 1936 byl ze 3 výzkumných stanic ustaven „Výzkumný ústav zahradnický v Průhonicích“, rozšířila se činnost šlechtitelská (mj. u věhlasných rododendronů-pěnišníků a azalek – Bohumil Kavka, Jan Jelínek, později také Jaromír Scholz a další). Bylo prováděno i hodnocení a výběr sortimentů; stoupal počet výzkumných pracovníků a stabilizovala se i péče o park. Při reformě zemědělského výzkumu byl roku 1946 zřízen „Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích“; ovocnářský výzkum byl v roce 1951 přenesen do Holovous u Hořic v Podkrkonoší a zelinářský výzkum do Olomouce, kde vznikly samostatné ústavy. K dalšímu rozšíření výzkumu došlo při převzetí ústavu pod správu Čs. akademie zemědělských věd v roce 1956.[3]

V roce 1962 po 35leté péči byl Průhonický park převeden delimitací z působnosti Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví (dnes Výzkumný ústav pro krajinu) do správy Československé akademie věd jako základ celostátní centrální botanické zahrady (podle vzoru Centrální botanické zahrady v Moskvě). Za vznik zahrady se zasazoval akademik Ivan Málek. Botanická zahrada ČSAV byla ustavena zprvu jako samostatné pracoviště, jež vedl prozatímně Antonín Marian Svoboda a od roku 1963 Pravdomil Svoboda, jako ředitel. V této době zde pracovalo 73 pracovníků, z toho 5 výzkumných. [5]

Od roku 1968 byla Botanická zahrada ČSAV, jejíž součástí byl Průhonický park a zahrada na Chotobuzi (dnešní Průhonická botanická zahrada) začleněna jako oddělení do Botanického ústavu ČSAV. [5][6]

Sbírky Průhonického parku

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 sestavil hrabě „Předávací seznam stromů a keřů v Průhonickém parku“ při převzetí do státní správy, jenž obsahoval celkem 2060 druhů listnatých a 310 druhů jehličnatých dřevin. Seznam uváděl řadu synonym a nejasných jmen, takže počty nejsou přesné.[5]

Mnoho rostlin bylo zničeno či poškozeno krutou zimou 1928–29, s mrazy až −37 °C a hned nato letní vichřice v červenci 1929 vyvrátila na 900 stromů, i velmi mohutných.[5]

Teprve v letech 1937–61 byla vedena podrobnější Matrika výsadeb v parku. Matriku vedl vrchní zahradník František Kraus, jenž v Průhonicích působil již od roku 1929. Jen ojediněle jsou však v ní vedeny odpisy neujatých a nezdařených výsadeb. O úbytcích zpravidla informují jen zprávy o mrazových škodách z periodických tuhých zim (1928/29, 1939/40, 1955/56, 1962/63).[5]

Výsadbový materiál byl odebírán hlavně ze Spolkové zahrady Dendrologické společnosti, kterou vedl již od roku 1909 zkušený zahradník František Zeman. V Průhonicích úzce spolupracoval s generálním tajemníkem Dendrologické společnosti Camillo Schneiderem, který získával cizokrajné rostliny ze zahraničních expedic (např. na Kavkaz, do Číny, do Ameriky). Zčásti byl materiál pěstován i ve vlastních školkách, které pro potřeby parku založil v r. 1930 lesník Kreibich.[5]

V letech 1946–55 se vysazovalo ročně 20–30 tisíc mladých stromků.[5]

Seznam stromů, keřů a peren v Průhonickém parku v průvodci od Kavka (1959) obsahuje 134 druhy jehličnanů, 464 druhy listnatých dřevin a 371 druhů trvalek a skalniček; je to jen asi čtvrtina počtu taxonů uvedených v předávacím protokolu z roku 1927; seznam byl jistě neúplný a výběrový, ale přece ukazuje na značný pokles v sortimentu dřevin.[7]

Nejvýznamnějším obdobím rozvoje sbírek parku byla léta 1963–1968, kdy byl park součástí Botanické zahrady ČSAV. Proběhla revize a inventarizace sbírek, která postupně vycházela ve Zprávách botanické zahrady ČSAV. V roce 2026 bylo v parku evidováno celkem 1606 druhů a odrůd, v počtu taxonů převažují dřeviny listnaté (1264) nad jehličnatými (342). Kromě dřevin také 227 taxonů trvalek.[8]

Po nástupu Ing. Ivana Stani so vedení Průhonického parku byla zrušena vlastní pěstební činnost vyjma oddělení alpina a pro výsadbu byly rostliny zajišťovány externě, většinou ve spolupráci s VUKOZ.[6] Dochází tak k ochuzení druhové pestrosti i přerušení vlastních výzkumných a šlechtitelských programů.

Památková ochrana

[editovat | editovat zdroj]

Od 3. května 1958 byl zámek vyhlášen kulturní památkou rejst. č. ÚSKP 33728/2-2285.[9]

V roce 1965 byl zámek a park zapsán do státního seznamu kulturních památek pod č. 2-2285 a kostel Narození P. Marie pod č. 2-2286.[10]

V roce 1992 navrhuje Milena Roudná na Ministerstvu kultury i přímo v sídle UNESCO v Paříži zapsání Průhonického parku na seznam světového dědictví UNESCO.[6] Zámecký park v Průhonicích byl za národní kulturní památku prohlášen nařízením vlády č. 50/2010 Sb. ze dne 8. února 2010 (s účinností od 1. července 2010) pod oficiálním názvem „Park a zámek v Průhonicích“ . Tento status navázal na mezinárodní ochranu z roku 1992, kdy byl park zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO jako přípojitelná součást uceleného statutu Historického centra Prahy.[11] Potvrzení o zápisu na Seznam světového dědictví, jako součást sériové památky Historického jádra Prahy (od r. 1992), bylo potvrzeno v roce 2010.

Památka obsahuje následující prvky: Starý zámek, Nový zámek, kostel Narození Panny Marie, park, vrátnice, rybárna, hájovna u Babku, hájovna zvaná Welzovna, hájovna u Kučerů, hájovna U zlatého bažanta, Česká chalupa, alpský srub, strážní domek zvaný Wachhaus, gloriet, ohrazení, kašna, studna, terasa se schodištěm, kaple Jména Panny Marie a jiné nemovité objekty na pozemcích vymezených prostorovými identifikačními znaky, včetně těchto pozemků. Pozemky Průhonické botanické zahrady nejsou zahrnuty do národní památky Průhonický park.

V roce 2002 došlo k organizační změně v rámci Botanického ústavu AV ČR. Průhonická botanická zahrada byla spojena se správou Průhonického parku. Odešla část odborných pracovníků a byla zrušena školkařská činnost, která zajišťovala rostliny pro výsadbu do parku.[6]

Významné osobnosti spojené s Průhonickým parkem a Průhonickou botanickou zahradou

[editovat | editovat zdroj]

Na správě Botanické zahrady ČSAV, Průhonického parku a Průhonické botanické zahrady se podílela řada významných vědeckých osobností a osobností kulturního života, například:[6]

Přístupnost a rozdělení parku

[editovat | editovat zdroj]

Ještě v 80. letech byl park volně přístupný a po délce procházela oběma částmi parku červeně značená turistická trasa 0013, cca v 90. letech 20. století však byla přeložena, takže park obchází po severozápadní straně. Zpoplatnění a omezenému přístupu podlehla nejprve severní část parku, později i jižní.

Do roku 2019 park rozdělovala silnice III/0032 na dvě části. První část bližší vsi, v níž se nachází zámek a Podzámecký rybník, se někdy označuje jako zámecký park, druhá část za silnicí s rybníky Labeška a Bořín se někdy označuje jako obora. Vedení parku spolu s vedením obce Průhonice léta usilovalo o zrušení této silnice a sloučení parku, aby prostorově, kompozičně a provozně sjednotili obě části parku a zajistili bezpečný pohyb návštěvníků. Proti tomuto kroku se stavěly okolní obce jako Jesenice, Dobřejovice, Modletice, pro které uzavření znamená zvýšení dopravní zátěže.[12] Obec Průhonice v územním plánu stanovila dosavadní silnici III/3022 jako účelovou komunikaci sloužící pouze pro účely parku a požádala kraj o vyřazení silnice ze silniční sítě a převzetí do majetku obce Průhonice.[12] Zastupitelstvo Průhonic uzavřelo smlouvu s Botanickým ústavem AVČR o uzavření silnice III/0032 v úseku Průhonice–Dobřejovice.[13] Vedení Dobřejovic v roce 2015 s uzavřením vyjádřilo souhlas. Novému vedení Dobřejovic se rozhodnutí nepodařilo zvrátit.[13] Jesenice původně vydala souhlasné stanovisko, nové vedení v čele se starostkou Radkou Vladykovou (ANO) však s uzavřením nesouhlasilo.[12] Odpůrci zorganizovali petici občanů obce Dobřejovice, Modletice a Herinku, nasbírali však pouze 70 hlasů.[12] Silnice byla 13. května 2019 uzavřena a zrušena a její pozemek začleněn do plochy parku.[13][14] Odkloněna musela být rovněž cyklotrasa Pražské kolo.

Popis parku

[editovat | editovat zdroj]

Osou parku je říčka Botič se třemi většími rybníky, skalnatými partiemi, alpinem a loukami v nivě potoka. Na svazích jsou místy přirozené lesy, místy kultury mnoha druhů i vypěstovaných kultivarů dřevin. Úpravou jeho toků a přítoků vznikly příznivé klimatické podmínky pro růst původní i nové flory a společenstev dřevin. Vznikl tak postupně jeden z největších přírodně krajinářských parků v Evropě, bezprostředně u zámku byl upraven anglický park. Park je v současnosti i významným refugiem planých druhů rostlin, hub i živočichů, díky své velké diverzitě rostlin a stromů je např. významným hnízdištěm ptactva.

Nejatraktivnější rostlinou v zámeckém parku jsou pěnišníky (rhododendrony) a azalky. V celém parku se nalézá více než 250 jejich druhů a kultivarů, z toho 40 kultivarů vyšlechtěných v místě. Hodnota kolekce pěnišníků Průhonického parku je především v jejich stáří a velikosti keřů. Rozsáhlejší národní sbírka pěnišníků je v Zoo a botanickém parku v Ostravě.

Potok Botič prochází oběma částmi parku. V zámecké části parku se do něj zprava vlévá Dobřejovický potok, v Oboře se do něj zleva nad rybníkem Labeška vlévá Jesenický potok.

Průhonický park a zámek společně s Průhonickou botanickou zahradou vytváří jeden návštěvnický areál. Botanická zahrada je, na rozdíl od parku, otevřena pouzem během sezóny od dubna do září a má také rozdílnou otevírací dobu.

Ve filmu

[editovat | editovat zdroj]

Zámecký park se objevil v mnoha filmech a seriálech, např.:

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ VÁLKOVÁ, Hana. Průhonický park pronikl mezi památky UNESCO, přiřadili ho k centru Prahy. iDNES.cz [online]. 2010-08-20 [cit. 2024-09-13]. Dostupné online.
  2. ↑ whc.unesco.org [online]. [cit. 2024-09-13]. Dostupné online.
  3. 1 2 3 4 5 6 7 PINCOVÁ, Veronika. Průhonické panství a park v proměnách století a majitelů.. Historické zahrady a parky 2005. 2005, roč. 2005, čís. 1, s. 1–6.
  4. ↑ Gartenanlagen Oesterreich-Ungarns im Wort und Bild, 1909
  5. 1 2 3 4 5 6 7 HELEBRANT, Ludvík. Průhonický park ve státní správě (1927-1962). Historické zahrady a parky 2005. 2005, roč. 2005, čís. 1, s. 9–11.
  6. 1 2 3 4 5 SEKERKA, Pavel. Šedesát let botanické zahrady v Průhonicích. Zpravodaj botanických zahrad ČR. 2022, roč. 50, s. 26–47.
  7. ↑ KAVKA, Bohumil. Národní park a botanická zahrada v Průhonicích.. 1. vyd. Praha: SZN, 1959. 160 s.
  8. ↑ Sbírky rostlin v parku [online]. Botanický ústav AV ČR, v. v. i. [cit. 2026-08-20]. Dostupné online.
  9. ↑ zámek Průhonice - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2026-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-21.
  10. ↑ https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/zamek-145390
  11. ↑ zámek Průhonice - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2026-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-02-21.
  12. 1 2 3 4 Uzavře se průjezd Průhonickým parkem?. www.ctidoma.cz [online]. [cit. 2024-09-13]. Dostupné online. (anglicky)
  13. 1 2 3 Milan Hulínský: Silnice mezi průhonickým parkem a oborou se uzavře. In: Dobřejovický zpravodaj 3/2019, vyšlo 5. 4. 2019
  14. ↑ Silnice Průhonickým parkem byla uzavřena! - Oficiální stránky obce Dobřejovice. www.dobrejovice.cz [online]. [cit. 2024-09-13]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CHYTRÁ, Magdalena; HANZELKA, Petr; KACEROVSKÝ, Radoslav. Botanické zahrady a arboreta České republiky. Praha: Academia a Unie botanických zahrad České republiky, 2010. , strany 180 – 193

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zámecký_park_Průhonice&oldid=26194709“