Přeskočit na obsah

Strahovský klášter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Královská kanonie premonstrátů na Strahově
Mons Sion
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
MístoPraha
Hradčany
UliceStrahovské nádvoří
Souřadnice50°5′9,47″ s. š., 14°23′21,41″ v. d.
Strahovský klášter
Strahovský klášter
Strahovský klášter, Praha
Základní informace
ŘádŘád premonstrátských řeholních kanovníků
ZakladatelVladislav II. Český a Jindřich Zdík
Založení1143
Obnovení1990
Mateřský klášterKlášter Steinfeld
Dceřiný klášterZábrdovický klášter
PředstavenýP. ThLic. PhDr. Daniel Peter Janáček, PhD., O.Praem.
Znak
Odkazy
Kód památky11720/1-904 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Webwww.strahovskyklaster.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strahovský klášter, plným názvem Královská kanonie premonstrátů na Strahově[1] (latinsky Monasterium Strahoviense, starým označením též Mons Sion[2]), je nejstarší premonstrátský klášter v Čechách, založený roku 1143, a jedna z nejvýznamnějších architektonických památek České republiky. V klášteře, jehož konvent byl obnoven po roce 1990, sídlí také Památník národního písemnictví, součástí kláštera je slavná Strahovská knihovna a obrazárna.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Pečeť Strahovského konventu, 1475
Kostel svatého Rocha

O nejstarších dějinách kláštera přináší informace pokračování Kosmovy kroniky psané premonstrátem Jarlochem půlstoletí po založení kláštera. Podle něj na tomto odlehlém místě bylo původně lotrovské hnízdo. Název Strahov však spíše poukazuje na pojmenování osady, jejímž úkolem bylo strážit západní cestu k Pražskému hradu. Existenci osídlení by mohl dokládat archeologický nález laického hřbitova (pokud nešlo o hřbitov hradních služebníků).[3]

Klášter byl založen roku 1143 knížetem Vladislavem II. s chotí Gertrudou a olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a dostal nové jméno Mons Sion podle biblické hory Sijón, sídla krále Davida. Zdá se, že Jindřich Zdík se zde pokusil s podporou pražského biskupa Jana vytvořit klášter řeholních kanovníků zřejmě inspirovaný kanovníky Božího hrobu. Po smrti biskupa Jana tyto snahy podporoval i jeho nástupce Ota a kníže Vladislav. Těžkosti řeholníků posléze vyřešil Jindřich Zdík žádostí na generální kapitulu premonstrátského řádu o nové osazení konventu.[4]

„ A protože bylo hodno, aby jako řízením Božím vzrůstala zbožnost řeholních mužů, aby tak, ba ještě více měla v něm vzrůstati řehole svatého života a klášterní dokonalosti, začal jsem v starostlivém rozjímání pátrati, odkud by se takové osoby pro to místo přízni Boží obstaraly. Protože se pak o steinfeldském klášteře rozšířila častá pověst a nás uvědomila, že jak pan probošt, tak všichni bratři pod řeholí svatého Augustina Pánu tam rytěřující i mezi vynikajícími muži toho řádu září jako světla na klenbě nebeské, zatoužil jsem, abych zasloužil dostat z jejich svaté a Bohu milé společnosti opata s konventem, poprosil jsme o ně pana probošta a obdržel jsem je a odevzdal jsem jim s pomocí Boží správu toho místa... “
— Jindřich Zdík v zakládací listině kláštera [5]

Roku 1142 na Strahov přišli premonstrátští mniši z vestfálského Steinfeldu a postavili první provizorní stavby.[6] V rámci první etapy vystavby klášterního areálu byla budována velká románská bazilika, ve které byli v roce 1150 pohřbeni zakladaté Jindřich Zdík a kněžna Gertruda. Mezi lety 1175–1178 sem bylo z Míšně přeneseno tělo Vladislava II. Po úpravách byl kostel podruhé vysvěcen roku 1182. Jižně od kostela byl vystavěn rozlehlý klášter kolem čtvercového rajského dvora s ambitem zaklenutým 32 poli křížové klenby. Postaveny byly i různé další budovy, mezi nimi na východě obytný palác Vladislava II., později sídlo opata, a různé hospodářské stavby včetně větrného mlýna znovu postaveného roku 1277.[3]

Po požáru roku 1258 a ve 14. století byl klášter různě přestavován. Velkou pohromou bylo jeho vypálení v husitských válkách dne 8. května 1420. Ve 3. třetině 15 století bylo na východě postaveno nové opatství s hrázděným patrem, které je zachyceno na Sadelerově prospektu.[7]

Proměnou prošel klášter na začátku 17. století. Obnoven a výrazně přestavěn byl v letech 1601–1605 (kostel) a 1614–1626 konvent. Roku 1613 byla také nově založena Opatská zahrada. Roku 1627 sem byly z protestantského Magdeburku převezeny ostatky zakladatele premonstrátského řádu svatého Norberta († 1134) a 1648 klášter vyrabovalo švédské vojsko, které odvezlo i velkou část knihovny.[8]

Barokní přestavbu vedli architekti Giovanni Domenico Orsi (1671–1674), který postavil také nový knihovní sál (dnešní Teologický), a Jan Baptista Mathey (budova opatství, po 1682). Po poškození kostela roku 1742 opravoval fasády Anselmo Lurago a koncem 18. století se na přestavbách průčelí Filosofického sálu knihovny podílel Ignác Jan Nepomuk Palliardi.

Po převzetí moci komunisty byl roku 1950 klášter uzavřen a řeholníci z větší části deportováni do sběrných táborů. Při rekonstrukci pro účely Památníku národního písemnictví v letech 1950–1953 se ukázalo, že velké části původní románské stavby kostela i kláštera se zachovaly, a to až do výše prvního patra. V letech 1992–1993 byl klášter obnoven a v následujících letech opraven.[7]

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie

[editovat | editovat zdroj]
Klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Podrobnější informace naleznete v článku Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Strahov).

Původně románská bazilika Nanebevzetí Panny Marie z druhé poloviny 12. století byla goticky přestavována po požáru v roce 1258. Zároveň byla k severní boční lodi přistavěna kaple zasvěcená původně sv. Voršile, dnes sv. Norbertovi.

Další přestavba přišla po vyplenění baziliky husity a dlouhém chátrání až za opata Jana Lohelia v letech 1601–1605, kdy byla stržena příční loď a staré věže průčelí a postaveny nové. V renesančních úpravách pokračoval i jeho nástupce Kašpar z Questenberka, který v letech 1630–1631 nechal baziliku prodloužit a zbudovat nové průčelí. K jižní lodi pak nechal přistavět kapli Panny Marie Pasovské.

Současná barokní podoba baziliky je dílem italského architekta Anselma Luraga, který vedl přestavbu poté, co byla v roce 1742 a 1751 poškozena při francouzském a pruském bombardování Prahy. Bazilika byla důkladně opravena po roce 1993.[9]

Konvent

[editovat | editovat zdroj]

Ambity kláštera původní románské stavby obklopují dvůr a vstupuje se z nich do hlavních sálů a expozice dejin kláštera: a) Kapitulní síň, postavená v letech 1750–1753 na místě románské síně, vybombardované pruským vojskem. Na klenbě je freska Siarda Noseckého se scénou Kristus zázračně uzdravuje chromého se slovy „Vstaň a choď“. Na oltáři je obraz obraz „Blahoslavený Heřman Josef před Pannou Marií“, namalovaný podle originálu Antona van Dycka. Na stěnách jsou rozvěšeny obrazy svatých a blahoslavených patronů řádu od Františka Lichtenreitera: Svatý Norbert; blahoslavená Gertruda; blahoslavený Milo; blahoslavený Gerlach; svatý Siard; svatý Bohumír/Gottfried a svatý Augustin. b) Letní refektář s malbou hostiny na klenbě, c) zimní refektář, c) opatská jídelna, rovněž na klenbě zdobená freskou hostiny od Siarda Noseckého. Na čelné stěně je lunetový obraz Jana Jiřího Heinsche, přenesený z malostranského semináře jezuitů, s námětem Kristus po postu obsluhován anděly. Dále je zde cyklus šesti obrazů ze života svatého Norberta od Jana Jiřího Heringa, který původně visel na stěnách hlavní lodi strahovské baziliky, pak přenesen do Milevska a před nedávnem po restaurování vystaven zde. Dále je zde vystavena sádrová rekonstrukce hlavy svatého Norberta provedená antropoložkami podle světcovy lebky, vyzvednuté ze sarkofágu v bazilice. Stříbrná schránka ve tvaru srdce obsahuje srdce generálního opata řádu Jeana Baptisty L'Ecuye († 1834).

Knihovna

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Strahovská knihovna.
Průčelí knihovny

Strahovská knihovna je jednou z nejcennějších a nejlépe zachovaných historických knihoven nejen v Česku. Uchovává přes 200 tisíc knih, z toho přes 3000 rukopisů a 1500 prvotisků, uložených ve zvláštním depozitáři. Knihovnu tvoří dva sály, Teologický a větší Filosofický, a spojovací chodby mezi nimi.

Průčelí knihovny

[editovat | editovat zdroj]

bylo dokončeno v roce 1783, toskánské pilastry nesou kladí s triglyfy a štít ukončený segmentem. V metopě vlysu je nápis: RELIGIONI PATRIAE SIONEORUM PROFECTUI (náboženství, vlasti, Sionským k prospěchu) s letopočtem A. M. D. CCLXXXIII (1783). Mezi vázami nad středem vlysu je plastika obsahující zeměkouli, žezlo, kružítko a knihy. Pod ní, ve středu reliéfu, je zlacený medailon s portrétem Josefa II., císaře Svaté říše římské. [10]

Po roce 1781 Josef II. rušil neužitečné kláštery, ale Strahovský klášter k nim nepatřil. Umístění medailonu tohoto panovníka na fasádě církevního objektu je unikátní.

Teologický sál

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší část dnešní knihovny, tak zvaný Teologický sál, vznikl v letech 1671–1674 podle návrhu a pod vedením G. D. Orsiho. Nástropní fresky od strahovského řeholníka Siarda Noseckého jsou z let 1721–1727. V sále je uložena hlavně teologická literatura, většinu severní stěny pokrývají různá vydání Bible.

Kabinet kuriozit a spojovací chodba

[editovat | editovat zdroj]

Obě spojovací chodby slouží také jako knihovny, na západním konci severní spojovací chodby je takzvaný kabinet kuriozit, předchůdce pozdějších muzeí. V zasklených skříních jsou zde umístěny pozoruhodné přírodniny (lastury, vycpaná zvířata apod.).

Filosofický sál

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní klenutý sál historické knihovny, nazvaný Filosofický, o rozměrech asi 10 x 32 m sahá přes dvě patra budovy a má zhruba v polovině výšky ochoz. Vznikl úpravou původní sýpky v letech 1783–1785 s novým průčelím od I. J. Palliardiho a sochami Ignáce Františka Platzera. Roku 1792 byl upraven tak, aby se sem mohl přestěhovat knihovní mobiliář z roku 1778 ze zrušeného kláštera v Louce u Znojma. Nástropní fresky jsou od F. A. Maulbertsche z roku 1794 a znázorňují duchovní vývoj lidstva.

Interiéry

[editovat | editovat zdroj]

Obrazárna

[editovat | editovat zdroj]

Strahovský klášter po staletí pečoval o vzdělanost a kulturu. Již v 18. století zde existovala hodnotná sbírka obrazů. Rok po svém zvolení strahovským opatem (1834) se Jeroným Josef Zeidler rozhodl pro vybudování obrazárny. Stalo se tak v souvislosti se zájmem o Růžencovou slavnost, stěžejní dílo Albrechta Dürera, jež bylo v té době v majetku kláštera. Do obrazárny bylo hned po zřízení umístěno na 400 obrazů. V průběhu dalších let byla získána řada významných děl a byl také pořízen katalog. V sedmdesátých letech 19. století čítala obrazárna přes tisíc položek. Sál se stovkami obrazů navštěvovaly ročně desítky, později stovky zájemců z celé Evropy. Přesto byla možnost zhlédnout sbírku omezena jejím umístěním v prostorách klauzury. Po násilném zrušení kláštera roku 1950 došlo k rozchvácení sbírek, nejhodnotnější části převzala pražská Národní galerie a další díla se většinou dostala do správy památkových objektů.

Společně s obnovení řeholního života byl v letech 1992–1993 fond obrazárny z větší části scelen, sbírka nyní obsahuje půldruhého tisíce maleb. Od roku 1993 je část kolekce poprvé veřejnosti prezentována ve stálé expozici, představující výběr části nejkvalitnějších obrazů z časového rozmezí 14. až 19. stol. Současná expozice je výběrem tematických celků, jež jsou ve strahovské sbírce obsaženy.[11]

Současnost kláštera

[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je opatem Královské kanonie premonstrátů na Strahově Rmus. D. Daniel Peter Janáček, O.Praem. (zvolen 26. června 2018). Ke kanonii patří celkem 75 řeholníků, žijících v klášteře samotném nebo na farách po celé České republice a v části Slovenska.

Místa působení strahovských premonstrátů v současnosti

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2018 působí jeden člen kanonie na Islandu.[12]

Budovy

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Strahovský klášter [online]. Královská kanonie premonstrátů na Strahově [cit. 2014-07-12]. Dostupné online.
  2. ↑ Premonstráti v Čechách a na Moravě [online]. Svatý kopeček [cit. 2014-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.
  3. 1 2 VLC̆EK, Pavel; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie c̆eských klás̆terů. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 782 s. ISBN 978-80-85983-17-3. S. 443–451.
  4. ↑ SOMMER, Petr; ŽEMLIČKA, Josef; MAŠEK, Michal, a kol. Vladislav II. Druhý král z Přemyslova rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 264 s. ISBN 978-80-7106-512-8. S. 15.
  5. ↑ Vladislav II., str. 15
  6. ↑ www.strahovskyklaster.cz
  7. 1 2 P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Pražský Hrad a Hradčany. Str. 348–360.
  8. ↑ P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy IV. Praha 2000, str. 114.
  9. ↑ P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Pražský Hrad a Hradčany. Str. 112–124.
  10. ↑ SOKOLOVÁ, Jiřina. Strahov. Praha: Sdružení přátel baroka - Umělecká beseda, 1941.
  11. ↑ Sbírky Strahovského kláštera on line
  12. ↑ https://katyd.cirkev.cz/vydani-20210914/z-domova/skandinavsti-biskupove-na-strahove_9763?media=desktop

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, heslo Praha 16. Popis města – Strahov. Sv. 20, str. 411n.
  • P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Pražský Hrad a Hradčany. Praha: Academia 2000.
  • KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online. - kapitola O premonstrátském klášteře na Strahově, s. 152–155. 
  • ZAP, Karel Vladislav. Popis královského hradu, hlavního chrámu u sv. Víta a všech jiných kostelův a světských stavení na Hradčanech v Praze. Praha: Kober, 1868. Dostupné online. - kapitola Klášter na Strahově. 
  • BRUNNER, Sebastian. Ein Chorherrenbuch: Geschichte und Beschreibung der Bestehenden und Anführung der aufgehobenen Chorherrenstifte. Wien: Leo Woerl, 1883. 848 s. Kapitola Das Prämonstratenser-Chorherrenstift Strahov oder Berg Sion in Prag, s. 548–588. 
  • EKERT František, Posvátná místa král. hl.města Prahy I., B. Stýblo Praha 1883, s. 121-145

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Strahovský_klášter&oldid=26359602“