Rudi Kennes
| Rudi Kennes | |
|---|---|
 Kennes v roce 2024 | |
| Poslanec Evropského parlamentu | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 16. července 2024 | |
| Volební obvod | Nizozemskojazyčný |
| Člen městské rady ve Willebroeku | |
| Ve funkci: 1. ledna 2013 – 14. října 2018 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | SP.A (2007–2018) PVDA–PTB (2021–2025) nezávislý (2025–) |
| Narození | 22. července 1959 (67 let) Niel, Belgie |
| Občanství | Belgie |
| Profese | syndicalist a politik |
| Commons | Rudi Kennes |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudi Kennes (* 22. července 1959 Niel) je belgický odborář a nezávislý politik, bývalý člen Dělnické strany Belgie (PVDA–PTB), který od roku 2024 působí jako poslanec Evropského parlamentu. V letech 2013–2018 byl členem městské rady ve Willebroeku.
Život
[editovat | editovat zdroj]Kennes vyrůstal v dělnické rodině jako syn komunistky a sociálního demokrata.[1][2] Již od mládí se angažoval v odborovém a protifašistickém hnutí. V patnácti letech začal pracovat v továrně na zpracování kovů, kde se pravidelně účastnil pátečních stávkových akcí a zpíval protifašistické písně.[1]
V osmnácti letech nastoupil do automobilky Opel v Antverpách, tehdy patřící společnosti General Motors. Nejprve byl zvolen do mládežnického zastoupení zaměstnanců, později se rozhodl kandidovat v řádných odborových volbách, aby zastupoval všechny pracovníky podniku. Navzdory svému nízkému věku získal nejvyšší počet hlasů. Následně po mnoho let působil jako odborový předák a od roku 1997 také jako místopředseda Evropské podnikové rady společnosti Opel, v jejímž rámci zastupoval zaměstnance na celoevropské úrovni.
Žije ve Willebroeku a je ženatý s Karimou Esbaïovou, se kterou se seznámil v automobilce Opel v Antverpách.[3]
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Kennes byl zpočátku politicky aktivní v belgické sociální demokracii a byl členem strany Vooruit. Ve všeobecných volbách v roce 2007 kandidoval za SP.A v antverpském volebním obvodu, kde obsadil šesté místo na kandidátní listině. Přestože byl jako populární odborový předák zvažován jako kandidát strany SP.A také pro vlámské regionální volby v roce 2009, nabízené místo na kandidátce odmítl. Ve všeobecných volbách v roce 2010 kandidoval za SP.A na čtvrtém místě kandidátní listiny v antverpském volebním obvodu, mandát však nezískal. Stranu však opustil v roce 2018 poté, co ve Vlámsku navázala spolupráci s vlámskými nacionalisty.
Následně vstoupil do Dělnické strany Belgie (PVDA–PTB), jejímž prostřednictvím usiloval o prosazování politiky úzce spjaté s obyvatelstvem a odborovým hnutím. Po ničivých povodních v Belgii v roce 2021 se podle Kennese jako jeden z prvních na místo dostavil právě solidární tým Dělnické strany, který se podílel na odstraňování následků katastrofy a obnově postižených oblastí.
I v politické činnosti udržoval úzké kontakty s odborovými organizacemi a odborové hnutí považoval za jedinou účinnou protiváhu vůči autoritářské pravici. Je rovněž členem belgické protifašistické organizace Front de l’Indépendance (Fronta nezávislosti)[1] a podporuje vystoupení Belgie ze Severoatlantické aliance (NATO).[4]
Evropský parlament
[editovat | editovat zdroj]Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024 kandidoval jako lídr kandidátky Dělnické strany Belgie.[5] Uvedl, že jeho cílem je být jedním z mála skutečných dělníků v Evropském parlamentu a pokračovat zde ve své odborové činnosti. Požadoval silnější zastoupení pracujících, odborů a sociálních organizací v evropských institucích a kritizoval odtrženost europoslanců od běžných občanů. Jeho strana ve volbách získala 10,7 % hlasů, na jejichž základě byl zvolen poslancem Evropského parlamentu.[6] Po svém zvolení se připojil k frakci Levice v Evropském parlamentu (GUE/NGL) a stal se členem Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE).
V březnu 2025 z blíže neupřesněných důvodů vystoupil z Dělnické strany a v Evropském parlamentu začal zasedat jako nezávislý poslanec. Nadále však zůstal členem frakce Levice.[7][8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudi Kennes na nizozemské Wikipedii.
- 1 2 3 Rudi Kennes: “Aan het piket zongen wij antifascistische liederen”. Solidair [online]. [cit. 2026-08-05]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ Rudi Kennes: “In het Europees parlement zal ik de taal spreken van de werkende klasse”. www.pvda.be [online]. [cit. 2026-08-05]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ Rudi Kennes, vakbondsman bij Opel Antwerpen. HUMO [online]. [cit. 2026-08-05]. Dostupné online.
- ↑ "We want Belgium out of NATO and NATO out of Belgium" 2/2 | PVDA-PTB International Dept. international.pvda-ptb.be [online]. [cit. 2026-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vakbondsman Rudi Kennes is Europees lijsttrekker voor PVDA: “Voor de sociale rechten van de werkende klasse”. Nieuwsblad [online]. 2023-12-12 [cit. 2026-08-05]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ EIFLER, Ulrike. Unser Anspruch ist es, der Arbeiterklasse im Parlament eine Stimme zu geben - etos.media [online]. [cit. 2026-08-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ NWS, VRT. Rudi Kennes verlaat PVDA en gaat als onafhankelijk Europarlementslid verder | VRT NWS Nieuws. VRTNWS [online]. 2025-03-07 [cit. 2026-08-05]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ « Chacun suit à présent sa propre route » : un eurodéputé quitte le PTB. Le Soir [online]. 2025-03-07 [cit. 2026-08-05]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rudi Kennes na Wikimedia Commons - Profil na stránkách Evropského parlamentu
