Přeskočit na obsah

Masturbace

Upravit odkazy
Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Masturbující žena
masturbující muž
Ženská a mužská masturbace

Masturbace je druh pohlavního ukájení, který v úzkém slova smyslu označuje sexuální dráždění pohlavních orgánů ženy nebo muže rukou, ať už se provádí jako autoerotismus, nebo s partnerem/kou. V širším slova smyslu označuje i jiné formy nepenetrativního pohlavního styku.

Etymologie

Výraz masturbace, resp. masturbovat, pochází z latinského masturbare, složeného ze dvou částí. V první se nachází buď manus (ruka), nebo mas (muž, samec), ve druhé části pak turbare (rušit, dráždit, vzrušovat, pobuřovat, porušovat). Podle toho pak může masturbare značit buď dráždit rukou, nebo rušit, vzrušovat (či porušovat) mužství.[1][2][3] Jiří Rejzek však uvádí, že ani jedna z variant první části tvarově neodpovídá.[3]

Synonymním výrazem je ipsace (z lat. ipso – sám), dříve také samohana či narcismus.[1] Používá se též termín onanie podle biblické postavy Ónana. Ónan, který podle 1. knihy Mojžíšovy nechtěl zplodit dítě se svou ovdovělou švagrovou a „vypouštěl své semeno na zem“, ovšem nemasturboval, ale praktikoval přerušovanou soulož.[4][5]

Masturbace

První masturbace[6]
VěkMuži %Ženy %
10 a méně7,49,4
112,23,0
1212,16,9
1318,610,1
1423,714,8
1517,012,6
169,59,4
173,16,7
182,93,9
19 a více2,523,4

Techniky

Masturbace hraje v sexuálním životě člověka důležitou roli.[7] Může být praktikována jako automasturbace, kdy masturbuje člověk sám, nebo formou heterosexuální či homosexuální, kdy je masturbace prováděna vzájemně mezi osobami opačného nebo téhož pohlaví.[7]

Techniky autoerotismu v úzkém smyslu slova (zahrnující jen ruku) spočívají u mužů v ručním dráždění a masáži pyje, u žen v ručním dráždění klitorisu (poštěváčku).[7] Masturbace však může zahrnovat i zavádění různých předmětů (např. tzv. robertek aj.) do pochvy.[7]

Heterosexuální masturbace v úzkem slova smyslu znamená, že žena vzrušuje rukou pyj partnera a že muž laská vulvu, pochvu a především klitoris partnerky.[7] V širším smyslu zahrnuje masturbace cunnilingus a felaci (dráždění pohlavních orgánů ústy či jazykem) a také prakticky všechny ostatní způsoby sexuálních styků nevyžadující aktivní účast pyje.[7]

Lze rozlišovat suchou a mokrou masturbaci. U mužů lze masturbaci za sucha provádět přímo na nahém pyji drážděním koruny žaludu nebo přes tkaninu spodního prádla. Masturbace za mokra využívá lubrikaci žaludu slinami, případně vazelínou, lubrikačním gelem aj.[7] Ženy při automasturbaci mohou využít laskání klitorisu prstem přes kryjící kožní přehyb či přímé dráždění při zasunutí prstu pod přehyb.[8] Při heterosexuální masturbaci je možné žalud pyje přitisknout na oblast klitorisu a provádět pohyby podobné souloži, zvláštní variantou je toto tření přes tkaninu spodního prádla, případně vsunutí penisu pod prádlo.[8]

Četnost a postoje

Počet s masturbační zkušeností[6]
VěkMuži %Ženy %
15–1774,433,9
18–2982,464,1
30–4488,157,1
45–5987,252,6
60 a více74,533,2
Počet v současnosti masturbujících[6]
VěkMuži %Ženy %
15–1787,778,9
18–2958,652,3
30–4451,748,5
45–5946,043,5
60 a více27,829,2

Podle Thomase Glynna z doby, kterou člověk věnuje sexu, připadá celých devět desetin na masturbaci a pouze desetina na souložení.[7] Podle údajů téhož autora z počátku 90. let 20. století silná většina žen i mužů (80–90 %) bez ohledu na jejich stáří, rasu, náboženské přesvědčení atd. autoerotismus neboli automasturbaci praktikuje či praktikovala.[7]

Podle výzkumu Českého sexuologického ústavu, provedeného v roce 1994,[6] má zkušenosti s masturbací významně více mužů než žen. Muži i ženy začínají masturbovat okolo 14. roku, ale čtvrtina žen poprvé masturbuje až kolem 18. roku života. Ženy masturbují méně často než muži. S věkem frekvence masturbace klesá, u mužů rychleji. Výsledky českého výzkumu odpovídaly výsledkům podobných šetření ve Francii a USA.[6] Podle soudobých průzkumů se ženy věnují masturbaci jednou týdně, muži pak cca 2,6× za týden.[9]

Někteří sexuologové v 21. století zastávají názor, že masturbace je zdraví prospěšná.[10][11][12] Glynn uvádí, že pro muže je automasturbace „nezbytná pro udržení sexuální schopnosti, chybí-li obyčejné sexuální styky“.[13]

V minulosti byla masturbace kvůli velkému vlivu některých, k tomuto fenoménu netolerantních, náboženství zakazována (tabu). I dnes jsou podobné odsuzující názory v některých společnostech pokládány za správné. Naproti tomu v některých kulturách mohla být masturbace součástí náboženské sféry – tak tomu bylo u mužské masturbace např. ve starověkém Egyptě v návaznosti na tamní mýtus o stvoření světa bohem Atumem prostřednictvím sebeukojení.[14]

Masturbace na veřejnosti může být projevem exhibicionismu.

Léčba masturbace

Proti těm, kdož by chtěli tvrditi, že onanie nemá žádného škodlivého vlivu na nervovou soustavu, možno postaviti jako corpus delicti notorické onanisty. Již ten jejich pohled zdá se býti jakoby blbým. Pamět jejich jest slabou, obličej bledý a zrak k zemi upřený, jako by si netroufali pohlédnouti do očí svým bližním. Jestli někteří lékaři upírají neblahý vliv onanie na duševní kvalitu, není sporu o tom, že zanechává nebezpečné následky na ústrojí pohlavním. Ti, kdož dlouho holdovali onanii, stávají se brzy impotentnimi, t.j. nejsou vstavu normálně obcovati. Odvykli ženě a ta je neuvede v rozčilení. Jsou známy případy, kdy již ve 30 letech nebyl onanista schopen normálního obcování.
Červánky – časopis pro šíření osvěty a hájení pravdy, ročník XXVI., 1914[15]
Onanismus – kniha, která se na dlouhá léta stala základním dílem, z něhož vycházely pokusy o léčbu onanie.
Podrobnější informace naleznete v článku Léčení masturbace.

Na konci 18. století švýcarský lékař Samuel Tissot prohlásil masturbaci za příčinu nespočtu fyzických i duševních chorob a zahájil snahu o její léčení, která pokračovala až do padesátých let 20. století.[16] Dalšími významnými spisy o léčbě masturbace jsou anonymní Onania: or the Heinous Sin of Self-Pollution, and AU Its Frightful (1730), a de Bienvillova Nymphomania (1771) líčící potíže s furorem uterinus (běsem děložním).[17] Metody léčby zahrnovaly celou škálu různých postupů od prostého svazování penisu chlapcům, nasazování nejrůznějších pásů cudnosti (včetně ostnatých, které měly chlapci způsobit bolest při erekci), až po ústavní léčbu, skotské střiky, elektrošoky či kastraci. V roce 1859 zkonstruoval E. T. Cramer mechanismus nazvaný aidousoter, který si chlapci museli povinně nasazovat na noc.[18]

Masturbace a náboženství

Křesťanství

Podle některých křesťanských autorů je masturbace symptomem poruchy mezilidských vztahů.[19] Někteří autoři tvrdí, že masturbace vyskytuje především u dětí vystavených krutému zacházení a stresu a při častější frekvenci masturbace hovoří o „masturbační krizi“, která musí být léčena; základní metodou pomoci je dát poznat mladému člověku jeho základní životní problémy, které se stávají „hlubšími principiálními příčinami“ autoerotického chování.[20]

Římskokatolická církev

Oficiální Katechismus katolické církve uvádí o masturbaci v paragrafu 2352 toto (a tento názor je možno považovat za oficiální postoj katolické církve): Výrazem sebeukájení (masturbace) se míní úmyslné vydráždění pohlavních orgánů s cílem zakoušet pohlavní rozkoš. „Jak učitelský úřad církve, v linii stálé tradice, tak i mravní smysl věřících bez váhání tvrdily, že sebeukájení je skutek vnitřně a těžce nezřízený.“ – „Vědomé užívání pohlavních schopností z jakýchkoliv důvodů mimo normálních manželských vztahů podstatně odporuje jejich účelu (zaměření). Vyhledává se v něm pohlavní rozkoš mimo pohlavní vztah požadovaný mravním řádem, totiž takový, který v souvislosti pravé lásky uskutečňuje plný smysl vzájemného sebedarování a lidského plození“. K vytvoření správného úsudku o mravní odpovědnosti jednotlivců a ke správné orientaci pastorální činnosti je třeba brát v úvahu citovou nezralost, sílu získaných návyků, stavů úzkosti nebo jiných psychických či sociálních činitelů, které mohou vinu zmenšovat, případně i na nejmenší míru.[21]

Judaismus

Judaismus považuje mužskou masturbaci za těžký hřích. Podle Talmudu by muži měla být ruka, jíž si „šmátrá pod pupkem“, useknuta. Vztah k ženské masturbaci tak jasně vymezen není, zcela jistě se však jedná o hřích nečistých myšlenek.[22]

Islám

ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Podle hadísu Hasana ibn Arfaha Prorok Mohamed pravil: „Sedm jest lidí tak odpudivých, že Bůh nepohlédne na ně v Soudný den: 1. onanista; 2. sodomita; 3. ten, na němž byla sodomie učiněna; 4. alkoholik; 5. člověk, jenž bije své děti, až křičí o pomoc; 6. člověk, jenž ubližuje svým sousedům, až mu zlořečí; 7. člověk, který má poměr se ženou svého souseda.“[23]

Taoismus

Někteří učitelé a vyznavači tradiční čínské medicíny, taoistické meditace a bojových umění tvrdí, že masturbace mužům způsobuje snížení hladiny energie a oslabení „zdroje qi“ z dantianu, energetického centra v podbřišku. Sex s partnerem prý takto nepůsobí, protože partneři si qi vzájemně doplňují. Uvádí se také, že muži by nejméně 48 hodin po masturbaci neměli cvičit bojová umění.

Podobně někteří taoisté důrazně nedoporučují ani ženskou masturbaci. Ženám dovolovali, aby na sobě praktikovaly masážní techniky, ale zároveň je poučovali, aby v případě prožívání pocitu rozkoše nemyslely na sexuální témata. V opačném případě se ženě „doširoka rozevřou stydké pysky a vytečou sexuální sekrety“ a žena ztratí část své životní síly, což ji může stát nemoc a zkrácení života.[24]

Buddhismus

Nejrozšířenější formulací buddhistické etiky je Pět přikázání. Tato přikázání mají podobu dobrovolných osobních závazků, nikoli božského příkazu nebo pokynu. Třetí přikázání zní: „Zdržet se sexuálního přestupku.“ Různé školy buddhismu však mají odlišný výklad toho, co je sexuální přestupek.

V mahájánové sútře Upāsakaśīla je masturbace charakterizována jako sexuální přestupek: „Pokud je sex provozován v nevhodnou dobu (dobu, která není povolena přikázáními), [na] nevhodném místě (místě, které není povoleno přikázáními), s ne-ženou, s pannou, s vdanou ženou, nebo pokud se sex týká vlastního těla, je znám jako sexuální přestupek.“

Nicméně někteří současní buddhističtí autoři naznačují, že masturbace je pro laika v podstatě neškodná.

Fotogalerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Religious views on masturbation na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 ROTTER, Hans. Sexualita a křesťanská morálka. 1. vyd. Svazek 9. Praha: Vyšehrad, 2003. 127 s. (Cesty). ISBN 80-7021-669-7. Kapitola Masturbace, s. 42–44.
  2. ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého: se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 527 s. Dostupné online. Heslo masturbovat, s. 305.
  3. 1 2 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 2., nezměněné vyd. Voznice: Leda, 2012. 752 s. ISBN 978-80-7335-296-7. Heslo masturbovat, s. 367.
  4. ↑ Juda tedy řekl Ónanovi: „Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo.“ Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoliv vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka. Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho. - Gn 38, 8–10 (Kral, ČEP), citace z ekumenického překladu
  5. ↑ UZEL, Radim. Přerušovaná soulož. www.medicina.cz [online]. Medicina.cz, 2000-09-13 [cit. 2026-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-23.
  6. 1 2 3 4 5 WEISS, Petr; ZVĚŘINA, Jaroslav. Masturbační aktivita obyvatel České republiky: Výsledky národního výzkumu [online]. Sexuologický ústav 1. LF UK, Praha [cit. 2008-08-18]. Dostupné online. Také dostupné.
  7. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 GLYNN, Thomas J. Sexuální praxe. Praha: Pluto, 1991. 158 s. ISBN 80-900192-1-8. Kapitola 42. Masturbační technika, s. 43–46.
  8. 1 2 GLYNN, Thomas J. Sexuální praxe. Praha: Pluto, 1991. 158 s. ISBN 80-900192-1-8. Kapitola 43. Technika laskání klitoris, s. 46–48.
  9. ↑ MOSS, Rachel. This Is How Many Times A Year Women Masturbate, Compared To Men. The Huffington Post [online]. huffingtonpost.co.uk, 2021-08-16 [cit. 2025-01-04]. Dostupné online.
  10. ↑ PONDĚLNÍČEK, Ivo; PONDĚLNÍČKOVÁ-MAŠLOVÁ, Jaroslava. Lidská sexualita. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1971. 327 s.
  11. ↑ Radim Uzel o masturbaci. www.planovanirodiny.cz [online]. [cit. 2008-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-23.
  12. ↑ Docs Mum on Masturbation Therapy for Prostate Cancer. mpelembe.mappibiz.com [online]. [cit. 2008-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-13.
  13. ↑ GLYNN, Thomas J. Sexuální praxe. Praha: Pluto, 1991. 158 s. ISBN 80-900192-1-8. Kapitola 95. Automasturbace, s. 111.
  14. ↑ VERNER, M.; BAREŠ, L.; VACHALA, B. Ilustrovaná encyklopedie Starého Egypta. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, 1997. 487 s. ISBN 80-7184-446-2. S. 189.
  15. ↑ Červánky – časopis pro šíření osvěty a hájení pravdy. Svazek 26. [s.l.]: [s.n.], 1914. Dostupné online. S. 161.
  16. ↑ The Myth of a "Natural" Human Sexuality. www2.hu-berlin.de [online]. [cit. 2008-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-27.
  17. ↑ Libido a jeho realisace. www.levret.cz [online]. [cit. 2008-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-22.
  18. ↑ Dějiny masturbace od A do Z. iDNES.cz [online]. 2008-04-23 [cit. 2023-01-12]. Dostupné online.
  19. ↑ Masturbace: symptom poruchy v mezilidských vztazích.. www.vira.cz [online]. [cit. 2008-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-23.
  20. ↑ Masturbace: čtenářský koutek Karmelitánského nakladatelství.. www.karmelitanske-nakladatelstvi.cz [online]. [cit. 2008-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-26.
  21. ↑ http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2352
  22. ↑ Kosher Sex - Judaism 101 (JewFAQ). www.jewfaq.org [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné online.
  23. ↑ Is mastrubation is haram in Islam? What are the things to control this act, Islam.tc. www.islam.tc [online]. [cit. 2008-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-21.
  24. ↑ WILE, Douglas. Art of the Bedchamber: The Chinese Sexual Yoga Classics Including Women's Solo Meditation Texts. [s.l.]: [s.n.], 1992. ISBN 978-0-7914-0885-8. S. 59.

Literatura

  • GLYNN, Thomas. Sexuální praxe. Redakce Jiří Poláček; překlad Zdeněk Abé. 1.. vyd. Praha: PLUTO, 1991. 160 s. ISBN 80-900192-1-8. Kapitola II. Technika, s. 43–48. Přeloženo z francouzského originálu Praktique sexuelle vydaného Georges Fall Paris.. 
  • Bohuslav Brouk: Autosexualismus a psycherotismus, Praha 1935 (2. vyd. pod téměř nepatrně pozměněným názvem Autosexualismus a psychoerotismus, Praha 1992)
  • Bohuslav Brouk: Psychoanalytická sexuologie, Praha 1933 (2. vyd. in Lidská duše a sex, Praha 1992)
  • Bohuslav Brouk: Onanie jakožto světový názor, Erotická revue, říjen 1930–květen 1931, r. 1, s. 80-81 (reprint Praha 2001)
  • LAQUEUR, Thomas W. Samotářský sex. Kulturní dějiny masturbace. Praha: Academia: 2025. ISBN 978-80-200-3570-7.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Masturbace&oldid=25793285“