Přeskočit na obsah

Luftwaffe (Bundeswehr)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo Německé letectvo. Tento článek je o vzdušných silách Spolkové republiky Německo. Další významy jsou uvedeny na stránce Luftwaffe.
Luftwaffe
(Letecká zbraň)
ZeměNěmeckoNěmecko Německo
Vznik9. ledna 1956
Typletectvo
Velikost27 000 vojáků[1]
PosádkaBerlín-Gatow (stanoviště velitelství)
Velitelégenerálporučík Karl Müllner
Nadřazené jednotkyNěmecko Bundeswehr
Webová stránkawww.bundeswehr.de/de/organisation/luftwaffe
Účast
Válkyoperace Rozhodná síla
operace Spojenecká síla
válka v Afghánistánu
válka proti Islámskému státu[2]
MiseBaltic Air Policing
Insignie
ZnakLetecký výsostný znak
 Letecký výsostný znak
Letouny
BitevníTornado IDS
PrůzkumnéGlobal Express 6000
Airbus A319
StíhacíEurofighter Typhoon
CvičnéTornado IDS
Grob G-120
DopravníAirbus A321
TransportníAirbus A400M Atlas
Lockheed Martin C-130J Super Hercules
BezpilotníIAI Heron
Vrtulníky
TransportníCH-53G Stallion
VíceúčelovéEurocopter Cougar

Luftwaffe je běžně používaný název pro německé letectvo. Také to byl oficiální název dvou ze čtyř dřívějších německých vzdušných sil – odnož Wehrmachtu založená v roce 1935 a rozpuštěna v roce 1946 a současná odnož Bundeswehru, založená v roce 1956 v Západním Německu (ve Východním Německu fungovaly Luftstreitkräfte der NVA). Jeho historie sahá až do roku 1910, kdy vznikly Vzdušné síly císařského Německa. Kvůli první světové válce nemohlo mít Německo v letech 1918–1935 žádné letectvo. Podobná situace následovala po druhé světové válce do roku 1955. Od té doby se letectvo SRN zúčastnilo bojových operací v 90. letech, kdy zasahovalo na Balkáně a později v Afghánistánu.

Luftwaffe na konci roku 2024 disponovala zhruba 27 tisíci vojáky a 4 800 záložníky.[3]

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Luftstreitkräfte.

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Luftwaffe (Wehrmacht).

Studená válka

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Studená válka.

Znovusjednocení

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Znovusjednocení Německa.

Německé letectvo se dlouhodobě potýkalo s podfinancováním a po konci povinné základní vojenské služby v roce 2011 i rozsáhlou redukcí. Luftwaffe čelila kritice za nízkou provozuschopnost svých letadel, v roce 2018 měla mít dle týdeníku Der Spiegel provozuschopné pouze čtyři stíhací letouny.[4]

Zásadním přelomem byla ruská invaze na Ukrajinu od února 2022, která znamenala masivní navýšení rozpočtu na obranu. V roce 2022 Německo objednalo 35 víceúčelových letounů Lockheed Martin F-35A, které by měly být dodávány od roku 2026.[4] Luftwaffe o letounech uvažovala již od roku 2017, tehdy ovšem ministerstvo obrany preferovalo evropské řešení; kvůli sporům nakonec skončil i velitel Luftwaffe a zastánce nákupu F-35 Karl Müllner.[5] Stroje F-35 jsou schopné nést americké jaderné pumy B-61, umístěné v Německu v rámci Programu sdílení jaderných zbraní.[6] V roce 2025 Německo nakoupilo střely s plochou dráhou letu Joint Strike Missile, které je možné umístit do vnitřních zbraňových šachet letounů F-35, a tím zachovat nízký radarový odraz letounu.[7]

Kromě F-35 německé letectvo objednalo i 58 kusů (38 Tranche 4 + 20 Tranche 5) modernizovaných letounů Eurofighter Typhoon, které by měly nahradit nejstarší stroje.[8] Vzhledem k neshodám a konci programu FCAS, společného vývoje letounu tzv. šesté generace ze strany Německa, Francie a Španělska,[9] Německo vsadilo na hloubkovou modernizaci letounů Eurofighter Typhoon, které by i díky integraci kolaborativních bojových letounů (CCA) měly tvořit jádro německého letectva minimálně do roku 2060.[10] Dále došlo k nákupu 60 těžkých vrtulníků Boeing CH-47F Chinook.[11]

Rostoucí schopnosti letectva Německo v roce 2022 demonstrovalo přeletem šesti letounů Eurofighter Typhoon během jednoho dne na cvičení do Singapuru.[12]

Seznam letadel

[editovat | editovat zdroj]
Letadlo Foto Země původu Typ Verze Ve službě[13]
Bojová letadla
Eurofighter Typhoon Spojené království Spojené království
Německo Německo
Itálie Itálie
Španělsko Španělsko
stíhací S/T 127+58 objednaných
Panavia Tornado Spojené království Spojené království
Německo Německo
Itálie Itálie
stíhací bombardér
letadlo pro rádioelektronický boj
IDS
ECR
63
21
Lockheed F-35 Spojené státy americké USA víceúčelový bojový A 0+35 objednáno
Tankovací letadla
Lockeed Martin KC 130 Spojené státy americké USA tankovací J 3
Speciální letadla
Global Express 6000 Kanada Kanada průzkumný Global Express 6000 1+2 objednány
Airbus A319 Německo Německo průzkumný A319OH 1
Dopravní letadla
Airbus A321 Německo Německo doprava VIP A321 2
Lockheed Martin C-130 Německo Německo taktický dopravní C-130J 3
Airbus A400M Atlas Španělsko Španělsko taktický dopravní A400M 50+3 objednané
Vrtulníky
VFW-Fokker/Sikorsky CH-53G Německo Německo dopravní CH-53G/GA/GS 81
Boeing CH-47 Chinook Spojené státy americké USA dopravní CH-47F 0+60 objednáno
Eurocopter AS532 Cougar Francie Francie doprava VIP AS532U2 3[zdroj?]
Cvičná letadla
Panavia Tornado Spojené království Spojené království
Německo Německo
Itálie Itálie
cvičný IDS 2
Grob G 120 Německo Německo cvičný G 120A 6[zdroj?]
Bezpilotní letadla
EuroHawk Německo Německo bezpilotní letadlo RQ-4B Block 20 1[zdroj?]
Spojené státy americké USA
IAI Heron Izrael Izrael bezpilotní letadlo IAI Heron 3[zdroj?]
  1. ↑ The Military Balance 2025. Příprava vydání James Hackett. London: International Institute for Strategic Studies, 2025. ISBN 978-1-041-04967-8. S. 93.
  2. ↑ Intel report: A long haul (Inherent Resolve). AirForces Monthly. Březen 2017, čís. 348, s. 72–85. (anglicky)
  3. ↑ The Military Balance 2025. Příprava vydání James Hackett. 1. vyd. London: The International Institute for Strategic Studies, 2025. ISBN 978-1-041-04967-8. S. 93.
  4. 1 2 NOVÁK, František. Němci modernizují letectvo, kromě stíhaček F-35 kupují další eurofightery. Chtějí pomoci evropským firmám. Hrot24.cz [online]. 2024-06-08 [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
  5. ↑ MYKLÍN, Michael. Šéf německého letectva odešel kvůli americké stíhačce F-35. Armádní noviny [online]. 2018-03-2 [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
  6. ↑ GROHMANN, Jan. Německo kupuje 35 amerických stealth letadel F-35A Lightning II. Armádní noviny [online]. 2022-03-15 [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
  7. ↑ Střely Joint Strike Missile pro německé F-35. Armádní noviny [online]. 2025-06-09 [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
  8. ↑ GROHMANN, Jan. Podpora evropské suverenity: 20 Eurofighterů pro Luftwaffe. Armádní noviny [online]. 2024-06-10 [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
  9. ↑ GROHMANN, Jan. FCAS je mrtvý: Německo sní o bombardéru, který dosáhne Moskvy. Armádní noviny [online]. 2026-06-11 [cit. 2026-06-27]. Dostupné online.
  10. ↑ GROHMANN, Jan. Německo po krachu FCAS sází na Eurofighter: Do roku 2060 páteř Luftwaffe. Armádní noviny [online]. 2026-06-15 [cit. 2026-06-27]. Dostupné online.
  11. ↑ GROHMANN, Jan. Německo kupuje těžké americké vrtulníky CH-47F Chinook. Armádní noviny [online]. 2022-06-06 [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
  12. ↑ MACHI, Vivienne. German Air Force takes flight for first Indo-Pacific deployment. Defense News [online]. 2022-08-15 [cit. 2026-01-17]. Dostupné online.
  13. ↑ HOYLE, Craig. World Air Forces 2026 [online]. London: Flight Global [cit. 2026-01-17]. S. 19. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]