Ledvinovník západní
 Ledvinovník západní | |
|---|---|
 Ledvinovník západní (Anacardium occidentale) v Koehlerově herbáři z r. 1887 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | mýdelníkotvaré (Sapindales) |
| Čeleď | ledvinovníkovité (Anacardiaceae) |
| Rod | ledvinovník (Anacardium) |
| Binomické jméno | |
| Anacardium occidentale L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ledvinovník západní (Anacardium occidentale) je až 12 metrů vysoký tropický strom z čeledi ledvinovníkovité, poskytující jedlé nažky, známé pod tržním názvem ořechy kešu (podle SSČ kešú). Tyto nažky se nacházejí v nepravém plodu, kterému se říká „kešu jablko“. Osemení obsahuje velké množství kardolu, což je smolnatý olej, který při manipulaci dráždí pokožku a před konzumací se z jedlých částí (ořechů) odstraňuje zahříváním (pražením).
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Ledvinovník západní pochází ze severovýchodní Brazílie, kde je nazýván Caju (kažů). Od 16. století se šířil s portugalskými mořeplavci do Mosambiku a pobřežních oblastí Indie.
Tento „ovocný“ strom je rozšířen celosvětově v suchých tropických oblastech. Pěstuje se na plantážích nebo extenzivně v agrolesnických systémech.
Botanický popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o nižší, silně rozvětvený strom, dosahující výšky 12 m. Květy tvoří květenství lata a jsou žluto-růžové, samičí a oboupohlavné. Z botanického hlediska nejsou ořechy kešu ořechy ani peckovice, ale nažky.
Stanoviště
[editovat | editovat zdroj]Ledvinovníku vyhovuje tropické klima, nadmořská výška 1000 m nad mořem, průměrné teploty v rozmezí 21–28 °C, průměrné roční srážky v rozmezí 700–1200 mm a pH půdy 4,3–8,7. Není tolerantní k zasoleným půdám a snáší teploty jen mírně pod bodem mrazu, do −1 °C.
Agrotechnika
[editovat | editovat zdroj]Klíčivost ledvinovníku je velmi malá, proto se současně seje více semen. Pokud vzejde současně více rostlin, jsou následně vyjednoceny. Po 18–24 měsících se objevují první květy a následně i plody, které jsou ale nepoživatelné. První sklizeň se provádí až ve 4. roce a od 8. roku už plodí ledvinovník kvalitní „jablka“ s „kešu ořechy“.
Jako meziplodina se na plantážích používá bavlník, podzemnice olejná nebo jamy. Stromy, které jsou schopny plodit i 30 let, je nutné na plantážích pravidelně prořezávat.
Sklízí se většinou ručně. Jeden strom může vyprodukovat až 50 kg „kešu oříšků“ za rok. Plantáž poskytuje 800–1000 kg/ha.
Produkce ve světě
[editovat | editovat zdroj]V roce 2023 činila světová produkce 3,9 milionů tun. Zemí s nejvyšší produkcí kešu oříšků byly Pobřeží slonoviny a Indie, kteří se na světové produkci podílely 46 %. Africké státy se na celkovém množství podílely přibližně 57,2 % a asijský region vyprodukoval 37,9 %.[2]
Deset největších producentů kešu ořechů v roce 2023:[2]
| Pořadí | Stát | Množství v tunách |
|---|---|---|
| 1. |  Pobřeží slonoviny | 1 044 449 |
| 2. |  Indie | 782 000 |
| 3. |  Vietnam | 347 634 |
| 4. |  Benin | 203 884 |
| 5. |  Tanzanie | 189 114 |
| 6. |  Indonésie | 164 151 |
| 7. |  Mozambik | 157 496 |
| 8. |  Burkina Faso | 143 965 |
| 9. |  Filipíny | 136 263 |
| 10. |  Brazílie | 125 728 |
| Svět | 3 934 839 |
Využití
[editovat | editovat zdroj]Hlavním důvodem pro pěstování ledvinovníku západního jsou kešu oříšky. Další využití nacházejí též „kešu jablka“, která se společně s kůrou a větvemi z prořezu zkrmují dobytkem, ale lze je využít také na výrobu džemu nebo kompotů. Z plodů se též lisuje šťáva, ze které se vyrábějí alkoholické nápoje (víno, pálenka) nebo ocet.
Kardol z osemení má dezinfekční účinky a přidává se do insekticidů, laků, barviv apod. V Indii se jím tradičně impregnuje dřevo jako ochrana proti termitům.
Plody kešu jsou bohaté na taniny nebo vitamin C. Při konzumaci „kešu jablek“ nebo kešu oříšků může docházet k různým zdravotním potížím. U „jablek“ je to kvůli obsahu kardolu a taninů, na ořechy se vyskytuje alergie.
Dřevo ledvinovníku je velmi tvrdé a používá se při výrobě nábytku jako tzv. bílý mahagon.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- 1 2 FAOSTAT-Production quantities of Cashew nuts, aufgerufen am 01. December 2025.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jirásek, V. a Procházka, F. Rostliny známé neznámé, Albatros, Praha 1985
- Hušák, S. et al. Tropické a subtropické ovoce, Brázda, Praha 1996, ISBN 80-209-0258-9
- Pospíšil, František: Ovocnářství: Tropické a subtropické ovocné druhy, Vysoká škola zemědělská, Brno 1990
- VALÍČEK, Pavel. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. S. 139–140.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ledvinovník západní na Wikimedia Commons - Galerie ledvinovník západní na Wikimedia Commons
