Přeskočit na obsah

Japonská banka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Japonská banka
Logo
Logo
Základní údaje
Právní formaAuthorized Corporation
Datum založení27. června 1882
ZakladatelMasajoši Macukata
Adresa sídlaBank of Japan Head Office, Japonsko
Souřadnice sídla
Charakteristika firmy
Dceřiné společnostiBank of Japan Osaka Branch
Bank of Japan Nagoya Branch
Identifikátory
Oficiální webwww.boj.or.jp
LEI353800717BLAHZMEXR15
OpenCorporates IDjp/3010005002599
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Japonská banka (japonsky: 日本銀行, Nippon Ginkó) je centrální banka Japonska. Sídlí v Tokiu. Není administrativní jednotkou japonského státu a je zcela nezávislá na japonské vládě. Od svého založení je částečně v soukromém vlastnictví, její akcie se nicméně obchodují mimo burzu.[1] Měnová jednání se konají každé dva měsíce.

Byla založena v roce 1882 ministrem financí Masajoši Macukatou, a to podle belgického vzoru.[2] V roce 1884 banka získala monopol na vydávání japonské měny, jenu. Staré bankovky vydávané různými soukromými bankami kolovaly do roku 1899. Roku 1897 přistoupila banka ke zlatému standardu.[3] Zákon z roku 1942 omezil nezávislost banky na státu. Po kapitulaci Japonska v roce 1945 nastalo krátké období, kdy byla činnost banky pozastavena a byla vydána vojenská měna.[4] V roce 1949 byla banka opět uvedena v činnost, ustanovení z roku 1942 zůstala v platnosti.

Během poválečné éry, do níž spadá tzv. japonský ekonomický zázrak, měla japonská vláda na centrální banku vliv přes mechanismus neformálních pokynů v japonštině známý jako madoguči šindó (dnes ho užívá komunistická Čína).[5] Ten umožnil mohutný ekonomický růst, ovšem také způsobil bublinový efekt v 80. letech (rozsáhlé nadhodnocování nemovitostí a investic). Roku 1997 proto zákon zvýšil nezávislost centrální banky. Stanovil dva základní úkoly banky: "cenovou stabilitu" a "stabilitu finančního systému". Zrušeno bylo ustanovení z roku 1942, že banka musí "zajistit odpovídající využití celkové ekonomické moci národa (...) v souladu s politikou státu". Od přijetí zákona banka odmítá vládní žádosti o stimulaci ekonomiky.

Od 90. let 20. století ovšem centrální banka vede často diskutovaný boj s deflací za pomoci politiky nulových nebo velmi nízkých úrokových sazeb. V letech 2016 až 2024 dokonce přešla na politiku záporných úrokových sazeb. Masivní nákup japonských akcií vedl k tomu, že od roku 2020 je banka největším držitelem japonských akcií na světě.[6] I v roce 2026 mělo Japonsko nejnižší úrokovou sazbu ze všech vyspělých zemí.[7]

  1. ↑ VANDE WALLE, Willy. Institutions and ideologies: the modernization of monetary, legal and law enforcement 'Regimes' in Japan in the Early Meiji-period (1868-1889).. Research Portal [online]. KU Leuven [cit. 2026-08-02]. Dostupné online.
  2. ↑ SCHILTZ, Michael. An ‘ideal bank of issue’: the Banque Nationale de Belgique as a model for the Bank of Japan. Financial History Review. 2006-10, roč. 13, čís. 2, s. 179–196. Dostupné online [cit. 2026-08-02]. ISSN 1474-0052. doi:10.1017/S0968565006000230. (anglicky)
  3. ↑ METZLER, Mark. Lever of Empire: The International Gold Standard and the Crisis of Liberalism in Prewar Japan. [s.l.]: University of California Press 395 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-93179-4. (anglicky) Google-Books-ID: NRHlkwQ0JH4C.
  4. ↑ Bytheway, Simon James. "Money, Banking, and Fiscal Reforms in Allied Occupied Japan, 1945–1952." in Reconsidering Postwar Japanese History: A Handbook (2023): 20-44.
  5. ↑ LANGDON, Frank C. Big Business Lobbying in Japan: The Case of Central Bank Reform. The American Political Science Review. 1961, roč. 55, čís. 3, s. 527–538. Dostupné online [cit. 2026-08-02]. ISSN 0003-0554. doi:10.2307/1952681.
  6. ↑ BOJ Becomes Biggest Japan Stock Owner With $434 Billion Hoard. Bloomberg.com [online]. 2021-02-17 [cit. 2026-08-02]. Dostupné online.
  7. ↑ Japonská centrální banka zvedla úrokovou sazbu, je nejvyšší od roku 1995. Seznam Zprávy [online]. 2026-06-16 [cit. 2026-08-02]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]