Přeskočit na obsah

Giorgia Meloniová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Giorgia Meloniová
Giorgia Meloniová (2023)
Giorgia Meloniová (2023)
60. předsedkyně vlády Italské republiky
Úřadující
Ve funkci od:
22. října 2022
PrezidentSergio Mattarella
PředchůdceMario Draghi
Předsedkyně strany Bratři Itálie
Úřadující
Ve funkci od:
8. března 2014
PředchůdceIgnazio La Russa
Předsedkyně Strany evropských konzervativců a reformistů
Úřadující
Ve funkci od:
duben 2020
PředchůdceJan Zahradil
Poslankyně Poslanecké sněmovny
Úřadující
Ve funkci od:
28. dubna 2006
Ministryně pro mládež
Ve funkci:
8. května 2008 – 16. listopadu 2011
Předseda vládySilvio Berlusconi
PředchůdceGiovanna Melandri
NástupceJosefa Idem
Stranická příslušnost
ČlenstvíItalské sociální hnutí (1992–1995)
Národní aliance (1995–2009)
Lid svobody (2009–2012)
Bratři Itálie (od 2012)
Narození15. ledna 1977 (49 let)
Řím
ObčanstvíItálie
Partner(ka)Andrea Giambruno (2015–2023)
RodičeFrancesco Meloni a Anna Paratore
Dětidcera Ginerva
PříbuzníArianna Meloniová[1][2] (sestra)
Francesco Lollobrigida (švagr)[2]
Nino Meloni (dědeček z otcovy strany)[3]
Zoe Incrocciová (babička z otcovy strany)[3]
Profesepolitička a novinářka
Náboženstvíkatolicismus
Oceněnívelkokříž Řádu bílé růže (2023)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (2024)
Řád svobody (2024)
Zlatý olympijský řád (2026)
PodpisGiorgia Meloniová, podpis
Webová stránkawww.giorgiameloni.it
CommonsGiorgia Meloni
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giorgia Meloniová (nepřechýleně: Meloni, * 15. ledna 1977 Řím) je italská politička a novinářka, od října 2022 předsedkyně italské vlády, jakožto první žena v tomto úřadu. Od dubna 2014 je předsedkyní strany Bratři Itálie, když nahradila Ignazia La Russeho. V letech 2008–2011 byla ministryní pro mládež ve čtvrté vládě Silvia Berlusconiho za stranu Lid svobody.

Poslankyní italské poslanecké sněmovny je od parlamentních voleb 2006, ve kterých kandidovala v obvodě Lazio 1. Do parlamentu byla znovuzvolena v roce 2008 za obvod Lazio 2, roku 2013 za obvod Lombardia 3 a v roce 2018 za obvod Latina.

V roce 2021 začala být vzhledem k vzestupu preferencí její politické strany Bratři Itálie považována za možnou kandidátku na premiérku.[4] V předčasných parlamentních volbách 25. září 2022 její strana zvítězila a 22. října téhož roku složila přísahu do rukou prezidenta Sergia Mattarelly jako nová předsedkyně vlády. V této funkci je historicky první ženou.[5]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Byla vychována matkou samoživitelkou a sama je svobodnou matkou dcery, jejímž otcem je bývalý přítel Andreou Giambrunoe.[6][7]

Angažovat v politice se začala již v patnácti letech, kdy se stala členkou Italského sociálního hnutí založeného bývalými fašisty a spolupracovníky Benita Mussoliniho, kterého v té době obdivovala a chválila.[7]

V říjnu 2023 se rozešla se svým dlouholetým přítelem Andreou Giambrunem, zaměstnáním moderátorem TV, který veřejně během vysílání činil kolegyni nemravné sexuální návrhy.[8]

Předsedkyně vlády

[editovat | editovat zdroj]

Během předvolební kampaně v roce 2022 Meloniová slibovala zavedení úplné námořní blokády ve Středozemním moři s cílem zastavit nelegální migraci. Tento návrh kritizovali odborníci na lidská práva a námořní problematiku jako politický slogan, který by byl prakticky neproveditelný, porušoval by mezinárodní právo a ohrozil záchranné operace.[9] Vláda však čelila kritice části pravicových voličů poté, co počet nelegálních příchodů migrantů v roce 2023 dosáhl jedné z nejvyšších zaznamenaných úrovní. Následně schválila Decreto flussi („dekret o migračních tocích“), který rozšířil kvóty legální imigrace a umožnil v letech 2023 až 2025 příchod téměř 452 000 pracovníků ze zemí mimo EU s cílem zmírnit nedostatek pracovních sil v Itálii.[10] V červenci 2025 bylo oznámeno, že vláda v letech 2026 až 2028 umožní vydání téměř 500 000 pracovních víz pro občany ze třetích zemí.[11][12][13] Tyto kvóty jsou vyhrazeny pro občany vybraných států, především v Asii, Africe a západním Balkánu.[14]

Rozšíření legální pracovní migrace kritizovali někteří pravicoví politici, podle nichž bylo v rozporu s předvolebním důrazem Meloniové na omezení imigrace.[15] Tvrdili, že premiérka upřednostňuje zájmy zaměstnavatelů a velkých korporací před podporou domácí porodnosti a opatřeními na podporu italských rodin.[10][16]

Političtí a mediální analytici přístup vlády charakterizovali jako politický „kouřový manévr“. Podle jejich názoru slouží rétorika zaměřená na nelegální příchody migrantů k odvedení pozornosti veřejnosti od rozsáhlého přijímání legálních zahraničních pracovníků.[17][18]

Vláda Giorgii Meloniové po útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023 vyjadřovala Izraeli podporu a obhajovala jeho právo na obranu.[19] V průběhu roku 2025 se však Meloniová začala během války v Pásmu Gazy výrazněji vymezovat vůči některým krokům izraelské vlády. V září 2025 prohlásila, že Izrael reagoval na útoky Hamásu „zjevně nepřiměřeně“ a že Itálie nemůže podpořit plánovanou okupaci města Gaza. Zároveň uvedla, že pokračující zadržování izraelských rukojmích ze strany Hamásu představuje zásadní překážku pro dosažení míru.[20] Její vláda dlouhodobě odmítá uznat samostatný palestinský stát.[21]

V září 2025 se v Itálii konaly rozsáhlé protesty a generální stávky na podporu Palestinců a proti izraelským vojenským operacím v Gaze, které reagovaly i na izraelský postup vůči Global Sumud Flotilla. Meloniová odsoudila násilné střety demonstrantů s policií a označila účastníky, kteří poškozovali veřejný majetek, za „výtržníky“.[21]

Po vstupu unijního Paktu o migraci a azylu v platnost v červnu 2026 označila Meloniová reformu za „historické opatření“, které podle ní odpovídá přístupu dlouhodobě prosazovanému její vládou.[22][23] Meloniová rovněž v rámci Evropské unie prosazovala urychlení provádění paktu a vytvoření společného evropského seznamu bezpečných zemí původu, který by podle jejích zastánců mohl usnadnit rychlejší vyřizování žádostí a návraty neúspěšných žadatelů o azyl.[24]

V červenci 2026, v souvislosti s incidentem na marocko-španělské hranici, Meloniová vyzvala k pozastavení členství Španělska v bezvízovém Schengenském prostoru. Na sociální síti X uvedla, že „nekontrolovaná nelegální migrace představuje skutečnou hrozbu pro bezpečnost evropských hranic“.[25] Španělský premiér Pedro Sánchez její kritiku odmítl a poukázal na to, že podle jeho údajů od roku 2021 přicestovalo do Itálie přibližně 478 000 nelegálních migrantů, zatímco do Španělska zhruba 234 000.[26]

V září 2026 se Meloniová stala vůbec nejdéle slouží italskou premiérkou od konce druhé světové války (tedy od doby Benita Mussoliniho).[27]

Politické postoje

[editovat | editovat zdroj]

Pozorovatelé označili politické postoje Meloniové za krajně pravicové;[28] v srpnu 2018 napsal Friedel Taube v Deutsche Welle, že „Giorgia Meloniová má dlouhou historii v krajně pravicové politice“.[29]

Giorgia Meloniová při projevu na shromáždění strany Vox ve španělské Malaze

V rozhovoru s Nicholasem Farrellem z The Spectator v červenci 2022 odmítla popis své politiky jako krajně pravicové, označila jej za pomlouvačnou kampaň svých odpůrců a jako jeden ze svých vlivů uvedla britského konzervativního filozofa Rogera Scrutona.[30] Sama sebe označila za mainstream konzervativce.[31] Kromě toho byla označována za tvrdou pravičačku,[32] pravicovou populistku[33][34] a nacionalistku.[35][36][37]

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se Meloniová zavázala k vojenské podpoře Ukrajiny dodávkami zbraní[38] a posunula se směrem k atlantismu.[39][40] Podporuje NATO[41] a odmítá označení euroskeptičky. Místo toho prosazuje eurorealismus a představu Evropské unie jako konfederace suverénních států.[42]

Meloniová a americký prezident Donald Trump v Bílém domě, 17. dubna 2025

Meloniová byla popisována jako osoba blízká Viktoru Orbánovi, maďarskému premiérovi a vůdci strany Fidesz,[43][44] a politické straně Vox ve Španělsku,[45][46] představitelům strany Právo a spravedlnost v Polsku[47][48] a Republikánské strany ve Spojených státech amerických.[49][50][51] Svou politickou stranu Bratři Itálie (FdI) označila za mainstreamovou konzervativní stranu[52] a bagatelizovala její postfašistické kořeny.[53][54] Krátce po volbách v roce 2022, ve kterých zvítězila, oznámila, že chce vládnout jako ,,naši přátelé v České republice a v Polsku", tedy jako sesterské strany ODS a PiS.[55] Politika obou zmíněných stran se přitom v některých bodech značně liší, zejména v kulturních otázkách.[56][57] Je zastánkyní prezidencialismu a podporuje změny italské ústavy.[58]

V roce 2024 kritizovala jako „ideologické šílenství“ zákaz prodeje nových osobních automobilů se spalovacími motory po roce 2035 v rámci Zelené dohody pro Evropu (Green Deal).[59]

Sociální otázky

[editovat | editovat zdroj]

Meloniová se vyjádřila proti potratům, eutanazii a zákonům uznávajícím manželství osob stejného pohlaví a sama sebe označuje za „prorodinnou“.[60][61] Řekla, že by „neměnila“ zákon o potratech v Itálii, ale chtěla by více uplatňovat část zákona „o prevenci“, jako je povolení lékařům odmítnout jejich provedení (výhrada svědomí proti potratům).[62][63] Rovněž prohlásila, že uznávání svazků osob stejného pohlaví je v Itálii dostatečně dobré,[64][65] a řekla, že to je něco, co by neměnila;[66] v roce 2016 sice řekla, že bude respektovat zákon, pokud bude zvolena starostkou Říma, ale podpořila referendum o zrušení zákona o občanských svazcích.[67][68] Na shromáždění na náměstí Piazza del Popolo v říjnu 2019 vystoupila proti rodičovství osob stejného pohlaví; její projev se stal virálním na italských sociálních sítích.[69] Během rozhovoru pro italský televizní pořad Le Iene v únoru 2016 rovněž uvedla, že by „raději neměla homosexuální dítě“.[70][71][72]

Postavila se proti Mancinovu zákonu z roku 1993, který se týkal nenávistných projevů.[72] Je proti DDL Zan, zákonu proti homofobii, který by rozšířil Mancinův zákon na diskriminaci LGBT a v roce 2020 prohlásila, že „v Itálii neexistuje žádná homofobie“.[73] Je také proti náhradnímu mateřství, kterému se v italštině pejorativně říká utero in affitto,[74][75] a v parlamentu prosadila zákon, který by z něj učinil „všeobecný zločin“.[65] Meloniová podporuje antigenderové hnutí, vycházející z katolické teologie 90. let 20. století, které odsuzuje společenské postoje neschválené katolickou církví, včetně genderových studií, a je skeptická k tomu, co nazývá „genderovou ideologií“;[76][77] podle ní se vyučuje ve školách[78][79] a útočí na ženskou identitu a mateřství.[80] Podporuje změnu italské ústavy, která by znemožnila adopci dětí páry stejného pohlaví.[81] V březnu 2018 kritizovala společnost The Walt Disney Company za rozhodnutí představit v hudebním fantasy filmu Ledové království II homosexuální pár. Na Facebooku napsala: „Dost! Už toho máme dost! Dejte ruce pryč od dětí.“[82][83][84]

Feminismus

[editovat | editovat zdroj]
Meloniová, americký prezident Joe Biden, britský premiér Rishi Sunak a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na summitu NATO ve Vilniusu v červenci 2023

Ve své knize We Believe z roku 2011 napsala: „Jsem pravicová žena a hrdě podporuji ženská témata. V posledních letech jsme musely snášet opovržení a rasismus ze strany feministek. Možná, že pokud je feminismus pojímán tímto způsobem, jde spíše o ideologii než o gender a podstatu.“[85] Je proti růžovým kvótám a odmítá, že by byla proti ženám, jak ji někteří kritici obviňují.[86][62][87] Giorgia Serughettiová, politická filozofka a autorka knihy The Conservative Wind, uvedla, že femonacionalismus Meloniové vyhovuje.[88]

O možnosti, že by se stala první ženou na postu italské premiérky, se hojně diskutovalo před italskými parlamentními volbami v roce 2022 i po nich. Některé ženy to vzhledem k jejím politickým postojům nevnímaly jako vítězství, jiné to viděly alespoň částečně pozitivně a několik dalších ji označilo za feministku, přestože toto označení odmítla.[89] Před volbami se k tomu vyjádřila bývalá americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová: „Zvolení první ženy premiérkou v zemi vždy představuje rozchod s minulostí, a to je jistě dobře.“[90][91] To vyvolalo reakci některých kritiků a pozorovatelů, včetně historiků Ruth Ben-Ghiatové a Davida Brodera. Ben-Ghiatová napsala: „Meloniová by také představovala kontinuitu s nejtemnější epizodou Itálie.“[92] Politička zase prohlásila, že je připravena vládnout, a kritizovala feministky.[93]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giorgia Meloni na italské Wikipedii.

  1. ↑ Dostupné online.
  2. 1 2 Famiglia Lollobrigida. Chi è il ministro dell'Agricoltura, cognato d'Italia e "semipremier". Ritratti. 20. dubna 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-20].
  3. 1 2 Dostupné online.
  4. ↑ Do čela Itálie míří žena. Vadí jí politická korektnost, gayům by děti nesvěřila. iDNES.cz [online]. 2021-08-09 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online.
  5. ↑ Meloniová složila přísahu, je první ženou v čele italského kabinetu. iDNES.cz [online]. 2022-10-22. Dostupné online.
  6. ↑ BUCHERT, Vilém. Bůh, vlast a rodina. Itálii povede rázná konzervativní premiérka Meloniová. Není to fašistka, jak někdo tvrdí. Reflex.cz [online]. CZECH NEWS CENTER, 2023-09-26 [cit. 2023-10-21]. Dostupné online.
  7. 1 2 ‚Nejnebezpečnější žena Evropy‘ Meloniová za pomoci Berlusconiho a Salviniho míří za volebním vítězstvím. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-09-21 [cit. 2023-10-21]. Dostupné online.
  8. ↑ Italská premiérka se rozešla s partnerem. Televizní moderátorce nabízel skupinový sex. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-10-21 [cit. 2023-10-21]. Dostupné online.
  9. ↑ EU, Italy talk tough on migration but action won't be easy. Reuters. 19 September 2022. Dostupné online.
  10. 1 2 Only the Pragmatic Survive: The Meloni Government's Struggle with Migration. Illiberalism Studies. 19 September 2023. Dostupné online.
  11. ↑ Italy to issue half million non-EU work visas over next three years. www.reuters.com. 1 July 2025. Dostupné online.
  12. ↑ Italy: Government approves 500,000 work visas over next three years. www.infomigrants.net. 2 July 2025. Dostupné online.
  13. ↑ Italian PM Meloni's government to issue 500,000 visas for non-EU workers. www.france24.com. 2 July 2025. Dostupné online.
  14. ↑ The decreto flussi [online]. 2026. Dostupné online.
  15. ↑ Italy's Meloni talks tough on migrants while opening up to foreign workers [online]. 6 December 2023. Dostupné online.
  16. ↑ Strategic ownership of immigration politics in populist radical right governments: the case of Italy. Journal of Contemporary European Studies. 2025. doi:10.1080/23745118.2025.2583069.
  17. ↑ How to tackle (and not tackle) migration: lessons from Italy. Financial Times. 4 September 2025. Dostupné online.
  18. ↑ Whatever happened to Meloni's promised anti-migrant naval blockade?. EUobserver. 4 September 2025. Dostupné online.
  19. ↑ G7 Leaders’ Statement on recent developments in the Middle East [online]. 3 October 2024 [cit. 2026-08-29]. Dostupné online.
  20. ↑ Italy can't support decision to occupy Gaza - Meloni. ANSA. 17 September 2025. Dostupné online.
  21. 1 2 GRECO, Claudia; URAS, Anna. Pro-Palestinian protesters fight police in Milan, Italian ports blocked. Reuters. 22 September 2025. Dostupné online.
  22. ↑ Italian premier hails EU migration reform as 'historic measure'. Anadolu Agency. 17 June 2026. Dostupné online.
  23. ↑ Italy’s PM Meloni determined to continue sending migrants to Albania. Al Jazeera. 13 November 2025. Dostupné online.
  24. ↑ Meloni-Brunner promise to expedite EU Migration Pact and list of safe countries. InfoMigrants. 20 February 2025. Dostupné online.
  25. ↑ STANLEY-SMITH, Joe. Italy and Spain clash over Schengen as Ceuta migration spat boils over. Politico. 31 July 2026. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 July 2026.
  26. ↑ Spanish Prime Minister Sanchez fends off blistering criticism within the EU over Ceuta crisis. Associated Press. 4 August 2026. Dostupné online.
  27. ↑ Meloni otevírá šampaňské, slaví nejdelší vládu v poválečných italských dějinách. Deník N [online]. 2026-09-03 [cit. 2026-09-04]. Dostupné online.
  28. ↑ PYATOVSKAYA, Evgeniya; KHREBTAN-HÖRHAGER, Julia. Giorgia Meloni – the political provocateur set to become Italy's first far-right leader since Mussolini. The Conversation [online]. 2022-09-19 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
  29. ↑ Women increasingly drawn to right-wing parties. Deutsche Welle [online]. 2018-08-30 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
  30. ↑ FARRELL, Nicholas. Is Giorgia Meloni the most dangerous woman in Europe?. The Spectator [online]. 2022-08-18 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
  31. ↑ FARRELL, Nicholas. It is absurd to call Giorgia Meloni 'far-Right'. The Telegraph. 2022-09-27. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. ISSN 0307-1235. (anglicky)
  32. ↑ HOROWITZ, Jason. Italian Voters Appear Ready to Turn a Page for Europe. The New York Times. 2022-09-24. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  33. ↑ [Ticker] Italian far-right star turns against Russia. EUobserver [online]. 2022-05-30 [cit. 2023-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-05-30. (anglicky)
  34. ↑ Italy's election: Far-right Giorgia Meloni's populist appeal. Deutsche Welle [online]. 2022-09-20 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
  35. ↑ Country-by-country guide on how the Ukraine war has changed Europe. euronews [online]. 2022-08-24 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
  36. ↑ AMANTE, Angelo; VAGNONI, Giselda; BALMER, Crispian. EXCLUSIVE Italy's Meloni says public finances will be safe in her hands. Reuters. 2022-08-25. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. (anglicky)
  37. ↑ BALMER, Crispian. Nationalist Meloni set to smash Italy's glass ceiling, become premier. Reuters. 2022-09-26. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. (anglicky)
  38. ↑ Italy's Meloni: Right-wing government is 'nothing to fear' [online]. 23 July 2022 [cit. 2022-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 July 2022.
  39. ↑ VITALE, Giovanna. FdI, Giorgia l'atlantista: le metamorfosi di Meloni. La Repubblica. 25 March 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 May 2022. (italsky)
  40. ↑ L'atlantismo di Giorgia Meloni è un fatto piuttosto recente. Il Post. 5 September 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 September 2022. (italsky)
  41. ↑ RANKIN, Jennifer. Far-right favourite to be Italy's next PM softens on EU as election looms. The Guardian. 18 September 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 September 2022.
  42. ↑ SONDEL-CEDARMAS, Joanna. The Right-Wing Critique of Europe. Redakce Berti Francesco. London: Taylor & Francis, 2022. ISBN 978-1-0005-2042-2. doi:10.4324/9781003226123-8. S2CID 246381004. Kapitola Giorgia Meloni's New Europe: Europe of Sovereign Nations in the Brothers of Italy Party Manifestos.
  43. ↑ FdI, Orbán scrive a Meloni: "Collaboriamo, abbiamo una visione comune del mondo: lottiamo insieme". la Repubblica [online]. 2021-02-25 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (italsky)
  44. ↑ Meloni difende Orban: "Ue contro di lui perché si batte per la sovranità". Today [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (italsky)
  45. ↑ Ue, Meloni incontra a Madrid Santiago Abascal. «Totale sintonia tra FdI e Vox per rafforzare Ecr». Secolo d'Italia [online]. 2021-05-11 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (italsky)
  46. ↑ Brothers of Italy, the far-right party on the cusp of power. France 24 [online]. 2022-07-24 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
  47. ↑ ADNKRONOS. Meloni da Kaczynski: "Insieme decisivi nell'Ue". Adnkronos [online]. 2020-12-14 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (italsky)
  48. ↑ Polonia. Andrzej Duda vince le presidenziali. Gli auguri di Giorgia Meloni - Agenpress [online]. 2020-07-13 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (italsky)
  49. ↑ SEMINARA, Giulio. Giorgia Meloni e le convention con Trump e i conservatori europei: è sfida a Salvini [online]. 2020-01-31 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (italsky)
  50. ↑ ROBERTIS, PIERFRANCESCO DE. Giorgia Meloni negli Usa per l’esame di maturità - Politica - quotidiano.net. Quotidiano Nazionale [online]. 2020-02-05 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (italsky)
  51. ↑ ADNKRONOS. Meloni a Salvini: "Ci sono dei patti e vanno rispettati". Adnkronos [online]. 2020-12-12 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (italsky)
  52. ↑ Italy's frontrunner party suspends candidate over Hitler praise. Reuters. 2022-09-20. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. (anglicky)
  53. ↑ BALMER, Crispian; AMANTE, Angelo. Italy's right wing, led by Meloni, wins election, exit polls say. Reuters. 2022-09-26. Dostupné online [cit. 2023-10-07]. (anglicky)
  54. ↑ Italy's far-right coalition led by Meloni wins election, exit polls say. France 24 [online]. 2022-09-25 [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
  55. ↑ Vládnout budeme jako naši přátelé v Česku, hlásí vítězka italských voleb Meloniová. Aktuálně.cz [online]. 2022-10-09 [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
  56. ↑ A ptali jste se doma svých dětí? ODS řeší, nakolik dál trvat na dogmatech - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-02-26 [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
  57. ↑ FROUZOVÁ, Kateřina. V ODS přibývá hlasů pro euro, zejména místních politiků, kteří jsou v kontaktu s podnikateli. Deník N [online]. 2024-02-21 [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
  58. ↑ PIETROMARCHI, Virginia. Who is Italy’s leadership hopeful Giorgia Meloni?. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2023-10-07]. Dostupné online. (anglicky)
  59. ↑ Italy’s Meloni denounces ‘ideological madness’ of EU ban on gas and diesel cars. Politico. 26. června 2024. Dostupné online.
  60. ↑ The anti-women agenda of the woman set to be Italy's next PM. openDemocracy [online]. [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (anglicky)
  61. ↑ What Meloni’s far-Right government will mean for Italy. openDemocracy [online]. [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (anglicky)
  62. 1 2 POVOLEDO, Elisabetta; PIANIGIANI, Gaia. Giorgia Meloni Could Be the First Woman to Lead Italy. Not All Women Are Happy.. The New York Times. 2022-09-23. Dostupné online [cit. 2023-10-08]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  63. ↑ Mixed reactions abroad to Meloni winning Italian elections. France 24 [online]. 2022-09-26 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (anglicky)
  64. ↑ BUBOLA, Emma. ‘They are not happy with how we love each other’: Gay parents fear a Meloni victory.. The New York Times. 2022-09-25. Dostupné online [cit. 2023-10-08]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  65. 1 2 BOLLINGER, Alex. Marjorie Taylor Greene loves Italy’s new fascist prime minister. But she can’t spell her name.. LGBTQ Nation [online]. 2022-09-26 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online.
  66. ↑ CIGNA, Ygnazia. Meloni al ragazzo che l'ha contestata sul palco: «Rispetto il tuo coraggio. Unioni civili? Non le toccherò». Open [online]. 2022-09-03 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  67. ↑ Unioni civili, la Meloni: "Se diventerò sindaco di Roma rispetterò legge". la Repubblica [online]. 2016-05-11 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  68. ↑ Unioni civili: Meloni, rispetterò legge - Notizie - Ansa.it. Agenzia ANSA [online]. 2016-05-11 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  69. ↑ TG24, Sky. 'Io sono Giorgia', virale il remix del discorso di Meloni. VIDEO. tg24.sky.it [online]. 2019-11-12 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  70. ↑ Giorgia Meloni alle Iene: «Preferirei non avere un figlio gay». Il Secolo XIX - Ilsecoloxix [online]. 2016-02-22 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  71. ↑ Opinion: I’m Italian and I’m deeply worried about our probable next prime minister. The Independent [online]. 2022-07-29 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (anglicky)
  72. 1 2 In Rome's progressive quarter, Meloni's win causes anger and concern. euronews [online]. 2022-09-27 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (anglicky)
  73. ↑ "Gli omosessuali in Italia? Non sono discriminati": Meloni e Salvini in piazza contro la legge sull'omofobia minimizzano le aggressioni. Il Fatto Quotidiano [online]. 2020-07-16 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  74. ↑ Maternità surrogata, ok al testo base: sì a proposta Meloni. "Va considerata reato universale". la Repubblica [online]. 2022-04-21 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  75. ↑ Meloni: "Utero in affitto reato universale". HuffPost Italia [online]. 2022-08-10 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  76. ↑ Meloni, FdI: contro l'ideologia gender presenti al raduno sulla famiglia. Secolo d'Italia [online]. 2015-06-10 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  77. ↑ CROWLEY, Michael. Italy’s Hard-Right Lurch Raises New Concerns in Washington. The New York Times. 2022-09-27. Dostupné online [cit. 2023-10-08]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
  78. ↑ Giorgia Meloni parla di "gender", ma poi ammette di non sapere cos'è | VIDEO [online]. 2021-05-06 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  79. ↑ CARDONI, Aldo. Scuola, Meloni a Giannini: Teoria del gender non è lotta alla discriminazione [online]. 2015-06-24 [cit. 2023-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-10. (italsky)
  80. ↑ CIOFFI, Arianna. Meloni: "Teorie gender attaccano l'identità delle donne e il ruolo materno" [online]. 2022-05-13 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  81. ↑ Giorgia Meloni: "In Costituzione il divieto di adozione per le coppie omosessuali" [online]. 2018-01-29 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  82. ↑ GREGORIO, Antonella De. Elsa di Frozen lesbica? Da Salvini a Meloni, la destra contro la Disney. Corriere della Sera [online]. 2018-02-03 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  83. ↑ Elsa di Frozen lesbica? Salvini e Meloni contro la Disney. www.ilmessaggero.it [online]. 2018-03-02 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  84. ↑ Salvini: "Elsa di Frozen lesbica? Il mondo al contrario...". ilGiornale.it [online]. 2018-03-02 [cit. 2023-10-08]. Dostupné online. (italsky)
  85. ↑ ARFINI, Eliaa.G.; GHIGI, Rossella; MAGARAGGIA, Sveva. Can feminism be right?. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 693–719. (anglicky)
  86. ↑ Will Italy’s first female prime minister be bad for women? [online]. 2022-09-02 [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  87. ↑ GIUFFRIDA, Angela. Italy’s Giorgia Meloni denies she is anti-women as credentials questioned. The Guardian. 2022-09-29. Dostupné online [cit. 2023-10-12]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
  88. ↑ The anti-women agenda of the woman set to be Italy's next PM. openDemocracy [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  89. ↑ La vittoria di Meloni sarebbe una vittoria "per le donne"?. Il Post [online]. 2022-08-24 [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. (italsky)
  90. ↑ Hillary Clinton Is Wrong: Electing a Far-Right Woman Is Not a Step Forward for Women. jacobin.com [online]. [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  91. ↑ LENNARD, Natasha. It’s a Girl (Fascist)!. The Intercept [online]. 2022-09-26 [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  92. ↑ BEN-GHIAT, Ruth. The Return of Fascism in Italy. The Atlantic [online]. 2022-09-23 [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. (anglicky)
  93. ↑ REDAZIONE. Giorgia Meloni: «Io pronta a governare ma le femministe di casa nostra non lo tollerano». Open [online]. 2022-09-19 [cit. 2023-10-12]. Dostupné online. (italsky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Giorgia Meloniová na Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky (italsky)
  • GRIM, Jakub. ‚Nejnebezpečnější žena Evropy‘ Meloniová za pomoci Berlusconiho a Salviniho míří za volebním vítězstvím. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-09-21. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giorgia_Meloniová&oldid=26184886“