Chrlič

Chrliče na Kolínském dómu

Chrlič na katedrále sv. Víta

Chrlič je plastický funkční a dekorativní prvek historických staveb. Zajišťuje odvod dešťové vody z okraje střechy nebo okapového žlabu do dostatečné vzdálenosti od budovy. Nahrazuje tak do jisté míry okapovou rouru.

Historie

Chrliče byly podstatnou součástí a architektonickým prvkem především gotické architektury, zejména katedrál, kdy byly tesány z kamene. Nejčastěji mívaly podobu čtyřnohých nebo dvounohých okřídlených nestvůr mytologické inspirace, nebo pitoreskních lidských či zvířecích postav, vždy s doširoka otevřenou tlamou a korýtkem na hřbetě. V renesanci a v baroku byly nejčastěji vyrobeny ze železného plechu a zakončovány dračí hlavou.

V architektuře období historismu v 19. století se chrliče staly pouhou dekorací, někdy provedeny pouze ve štuku.

Symbolika

Chrliče byly součástí zobrazení boje mezi ctnostmi a neřestmi, usilování ďábla o lidskou duši. Zpodobnění nestvůr, včetně chrličů, se proto objevuje pouze na vnější fasádě chrámové stavby. Vstupem dovnitř byl věřící před nimi chráněn.

Odkaz v kultuře

Tři sta let mám nadhled nad životem,
a teď už dávno chápeš, kdo vlastně jsem.
Chrlič
Co do mě dáš, to vychrlím,
jen z výšky čnít je údělem mým, odvěkým údělem mým.
Už tři sta let sluncem rozpalován, deštěm smáčen
Já se chci smát, jenže tři sta let znám zvuky pláče.

text: Michael Kocáb

Píseň vyšla na sólovém albu Michaela Kocába Povídali, že mu hráli v roce 1988.

Odkazy

Literatura

• HLOBIL, Ivo; CHOTĚBOR, Petr; PETRASOVÁ, Taťána. Chrliče Svatovítské katedrály. Praha: Správa Pražského hradu, 2012. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chrlič na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Chrlič v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo chrlič ve Wikislovníku

Autoritní data	NKC: ph385061 GND: 4200058-0 LCCN: sh85053162 NLI: 987007557908105171

Portály: Architektura a stavebnictví