1980–1989

Roky 1980–1989, souhrnně zvané 80. léta 20. století, je možno charakterizovat celosvětovým důrazem na rozvoj materiálního blahobytu a ekonomické produkce. Technické i ekonomické zaostávání sovětského bloku bylo završeno jeho zhroucením na přelomu 80. a 90. let.

Počátek 80. let byl v Česku a na Slovensku charakterizován pokračováním okupace sovětskými vojsky, totalitou sovětského typu, cenzurou, diktaturou Komunistické strany a nesvobodou. Utajováním černobylské havárie ztratil režim poslední zbytky důvěryhodnosti. Příchod perestrojky v druhé půlce 80. let neměl na normalizační Československo téměř žádný vliv. Rok 1989 byl charakterizován demokratickými změnami v sousedním Polsku, NDR a Maďarsku, které v listopadu 1989 následovalo sametovou revolucí i ČSSR.

Události

Sovětská válka v Afghánistánu byla jedním z klíčových konfliktů studené války a ovlivnila mezinárodní politiku 80. let. Sovětský svaz vojensky intervenoval v prosinci 1979 na podporu komunistické vlády v Kábulu ohrožené povstáním islamistických a kmenových skupin. Proti sovětským jednotkám bojovali mudžáhidové podporovaní USA, Pákistánem, Saúdskou Arábií a dalšími zeměmi. Konflikt se změnil v dlouhou vyčerpávající guerillovou válku v obtížném horském terénu. Sovětská armáda utrpěla značné ztráty a válka se stala ekonomickou i morální zátěží sovětského režimu. Boje si vyžádaly statisíce mrtvých civilistů a miliony uprchlíků. Stažení sovětských vojsk dokončené roku 1989 symbolizovalo slábnutí sovětské moci a předznamenalo krizi vedoucí k rozpadu Sovětského svazu.

Hnutí Solidarita vzniklo v Polsku v srpnu 1980 během stávky v gdaňských loděnicích vedené elektrikářem Lechem Wałęsou jako reakce na hospodářskou krizi, růst cen a dlouhodobou nespokojenost s komunistickým režimem. Solidarita se stala prvním nezávislým odborovým svazem v sovětském bloku a během krátké doby získala přes osm milionů členů. Polské vedení v prosinci 1981 vyhlásilo válečný stav a činnost hnutí zakázalo, opozici se však nepodařilo potlačit. Solidarita pokračovala v ilegalitě za podpory katolické církve i západních států a postupně se stala symbolem odporu proti komunistické moci ve střední Evropě. Jednání vlády s opozicí v roce 1989 vedla k částečně svobodným volbám a zahájila pád komunistického režimu v Polsku.

Republikánský politik Ronald Reagan se stal americkým prezidentem v lednu 1981 v období hospodářské stagnace, vysoké inflace a oslabené mezinárodní prestiže Spojených států po ropných krizích 70. let. Reagan prosazoval konzervativní program založený na snižování daní, omezení role federální vlády, deregulaci ekonomiky a posílení armády. Jeho politika, označovaná jako „reaganomika“, podpořila hospodářský růst, ale zároveň zvýšila sociální rozdíly a státní zadlužení. Reaganova politika hospodářského a vojenského tlaku na Sovětský svaz přispěla k prohloubení krize východního bloku a urychlila změny, které na konci 80. let vedly k pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě.

Dne 13. května 1981 byl papež Jan Pavel II. těžce zraněn při atentátu na náměstí svatého Petra ve Vatikánu, když na něj během veřejné audience několikrát vystřelil turecký atentátník Mehmet Ali Ağca. Papež utrpěl vážná zranění břicha a ruky, lékařům se jej však podařilo zachránit. Motiv atentátu zůstal nejasný a během následujících let vznikly spekulace o možném zapojení tajných služeb východního bloku, zejména kvůli podpoře papeže polskému opozičnímu hnutí Solidarita.

V roce 1981 byly ve Spojených státech zaznamenány první případy onemocnění AIDS, kdy lékaři identifikovali neobvyklé infekce a nádory spojené s těžkým oslabením imunity. Původcem choroby byl virus HIV přenášený především pohlavním stykem, krví a z matky na dítě. Epidemie se rychle rozšířila do celého světa a během desetiletí si vyžádala statisíce obětí. Nemoc byla zpočátku spojována zejména s homosexuální komunitou, což vedlo k silné stigmatizaci nemocných a šíření dezinformací.

Válka o Falklandy byla krátkým ozbrojeným konfliktem mezi Spojeným královstvím a Argentinou o kontrolu nad Falklandskými ostrovy v jižním Atlantiku. V dubnu 1982 argentinská vojenská junta obsadila ostrovy, které Argentina dlouhodobě považovala za své území. Britská vláda premiérky Margaret Thatcherové vyslala námořní a expediční síly k jejich znovudobytí. Boje probíhaly na moři, ve vzduchu i na samotných ostrovech a trvaly přibližně deset týdnů. Konflikt skončil britským vítězstvím a kapitulací argentinských jednotek v červnu 1982. Válka posílila postavení Thatcherové ve Spojeném království a přispěla k pádu argentinské vojenské diktatury.

Izrael zahájil vojenskou operaci v Libanonu v červnu 1982 s cílem zničit základny Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), které z jižního Libanonu podnikaly útoky proti izraelskému území. Izraelská armáda rychle pronikla hluboko do Libanonu a oblehla Bejrút, kde sídlilo vedení OOP v čele s Jásirem Arafatem. Konflikt si vyžádal vysoké civilní ztráty a způsobil rozsáhlé škody. Mezinárodní pobouření vyvolal zejména masakr v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla, který provedly libanonské křesťanské milice za nepřímé odpovědnosti izraelské armády. Invaze vedla k dlouhodobé izraelské přítomnosti v jižním Libanonu a přispěla ke vzniku militantního hnutí Hizballáh.

Dne 28. ledna 1986 se americký raketoplán Challenger rozpadl 73 sekund po startu z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě. Příčinou havárie bylo selhání těsnění pomocné rakety způsobené nízkými teplotami při startu. Zahynulo všech sedm členů posádky. Katastrofu sledovaly živě miliony televizních diváků po celém světě. Havárie na několik let přerušila program raketoplánů.

Při havárii v černobylské jaderné elektrárně na Ukrajině došlo 26. dubna 1986 explozi reaktoru. Následný požár uvolnil do atmosféry velké množství radioaktivních látek, které zasáhly rozsáhlé území Sovětského svazu i Evropy. Evakuace města Pripjať postihla desítky tisíc obyvatel, kteří byli nuceni opustit své domovy natrvalo. Událost oslabila důvěru veřejnosti v sovětské úřady a přispěla k politice glasnosti a perestrojky.

Masakr na náměstí Nebeského klidu byl násilný zásah čínských ozbrojených sil proti prodemokratickým protestům v Pekingu na jaře 1989. Demonstrace vedené převážně studenty a intelektuály začaly po smrti reformního politika Chu Jao-panga a postupně se rozrostly na rozsáhlé hnutí požadující politické reformy, svobodu slova a boj proti korupci. Centrem protestů se stalo náměstí Nebeského klidu v Pekingu, kde se shromáždily statisíce lidí. V noci z 3. na 4. června 1989 čínská armáda v rámci vyhlášeného stanného práva tvrdě zakročila proti demonstrantům s použitím střelných zbraní a tanků. Počet obětí není přesně znám, odhady se pohybují od stovek po tisíce mrtvých.

Pád Berlínské zdi byl klíčovým momentem konce studené války a symbolem rozpadu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Berlínská zeď, postavená roku 1961, oddělovala Západní a Východní Berlín a sloužila jako hlavní symbol rozdělení Německa i celé Evropy. V roce 1989 sílil tlak veřejnosti ve Východním Německu (NDR) v souvislosti s ekonomickou krizí a reformami v Sovětském svazu vedenými Michailem Gorbačovem. Dne 9. listopadu 1989 došlo po chybné komunikaci na tiskové konferenci funkcionáře Güntera Schabowského k otevření hraničních přechodů mezi oběma částmi Berlína, kde se shromáždily tisíce obyvatel a hranice byla fakticky prolomena. Následovalo spontánní bourání zdi a masové oslavy. Událost urychlila pád komunistického režimu v NDR, vedla k procesu znovusjednocení Německa v roce 1990.

Sametová revoluce byla nenásilná politická změna, která v listopadu a prosinci 1989 ukončila komunistický režim v Československu. Impulzem byla studentská demonstrace 17. listopadu 1989 v Praze, násilně potlačená bezpečnostními složkami. Následné protesty se rychle rozšířily do celé země a přerostly v masové demonstrace se statisíci účastníků. Vzniklo hnutí Občanské fórum vedené Václavem Havlem, které jednalo s vládou o předání moci. Pod tlakem veřejnosti rezignovalo vedení Komunistické strany a začala demokratizace. V prosinci 1989 byl Václav Havel zvolen prezidentem.

Věda a technika

Rozvoj osobních počítačů se v 80. letech zrychlil a tyto stroje se staly dostupnějšími a výkonnějšími. Společnost IBM v roce 1981 představila svůj první osobní počítač IBM PC, který se stal standardem pro budoucí počítačové systémy. Tento počítač používal operační systém MS-DOS od společnosti Microsoft, což položilo základy pro dominanci Microsoftu v softwarovém průmyslu. O tři roky později, v roce 1984, představila společnost Apple svůj revoluční počítač Macintosh, který jako první masově dostupný počítač používal grafické uživatelské rozhraní (GUI) a myš. Tento přístup změnil způsob, jakým lidé interagovali s počítači.

První umělý srdeční implantát Jarvik-7 byl představen v roce 1982 a úspěšně použit u pacienta Barneyho Clarka. Tento přístroj otevřel nové možnosti v léčbě srdečních onemocnění. V tomto roce byl také schválen první lék vyrobený pomocí genetického inženýrství – lidský inzulin. Tento lék nahradil zvířecí inzulín a zlepšil léčbu diabetu. O tři roky později objevil americký chemik Kary Mullis techniku polymerázové řetězové reakce (PCR), která umožnila rychlé a přesné kopírování DNA. Tato metoda se stala klíčovou pro genetický výzkum, forenzní vědu a diagnostiku onemocnění. V roce 1987 byly na trh poprvé uvedeny statiny, léčiva snižující hladinu cholesterolu, který výrazně snížil riziko kardiovaskulárních onemocnění.

První mobilní telefonní systém 1G byl spuštěn v USA v roce 1983, což umožnilo masové používání mobilních telefonů. V roce 1989 představil britský informatik Tim Berners-Lee koncept World Wide Webu, který položil základy pro moderní internet. Tento vynález změnil způsob, jakým lidé komunikují, pracují a přistupují k informacím.

První raketoplán Columbia byl vypuštěn v roce 1981, čímž zahájil éru opakovaně použitelných vesmírných lodí. V roce 1986 došlo k tragédii, když raketoplán Challenger explodoval krátce po startu, což vedlo k přehodnocení bezpečnostních opatření. Sonda Voyager 2 proletěla v roce 1989 kolem Neptunu a poslala na Zemi detailní snímky této planety. Tato mise uzavřela éru průzkumu vnějších planet sluneční soustavy.

Výrazný pokles koncentrace ozonu nad Antarktidou v roce 1985 vedl k mezinárodnímu úsilí o omezení používání látek poškozujících ozonovou vrstvu. V roce 1987 byl podepsán Montrealský protokol, který zakázal používání chlor-fluorovaných uhlovodíků (CFC). Tato dohoda se stala jedním z nejúspěšnějších mezinárodních environmentálních opatření.

V roce 1981 byl ve Francii uveden do provozu první vysokorychlostní vlak TGV ve Francii a stal se symbolem moderní železniční dopravy.

80. léta v Československu

Československá kultura

V anketě Zlatý slavík o nejoblíbenějšího interpreta populární hudby se na první místa dostali Karel Gott, Hana Zagorová, Dalibor Janda, Petra Janů, Miroslav Žbirka, Peter Nagy, Iveta Bartošová a kapely Elán, Olympic, Katapult, Citron a Team. Vznikly kapely Kabát, Arakain, Tři sestry, Čechomor, Mňága a Žďorp, Turbo, Tata Bojs, Visací zámek, Orlík, Buty, Argema, Laura a její tygři, Stromboli a Nerez.

V tomto období měly premiéru filmy Jiřího Menzela (Vesničko má středisková, Slavnosti sněženek, Postřižiny), Ladislava Smoljaka (Jára Cimrman ležící, spící, Vrchní, prchni, Nejistá sezóna, Rozpuštěný a vypuštěný), Karla Kachyni (Smrt krásných srnců, Pozor, vizita!), Oldřicha Lipského (Tajemství hradu v Karpatech, Tři veteráni) nebo Juraja Jakubiska (Sedím na konári a je mi dobre, Tisícročná včela). Československá televize natočila televizní seriály jako Dobrodružství kriminalistiky, Vlak dětství a naděje, Arabela a Návštěvníci.

V roce 1984 byla básníku Jaroslavu Seifertovi udělena Nobelova cena za literaturu.

Československý sport

Na mistrovství světa v ledním hokeji v roce 1985 získali českoslovenští hokejisté zlatou medaili, v letech 1982 a 1983 stříbrné a 1981, 1987 a 1989 bronzové. Českoslovenští fotbalisté v roce 1980 na mistrovství Evropy v Itálii a získali bronzovou medaili.

Hlavy států a političtí lídři

Francie
- prezident: Valéry Giscard d’Estaing (1974–1981), François Mitterrand (1981–1995)
- premiér: Raymond Barre (1976–1981), Pierre Mauroy (1981–1984), Laurent Fabius (1984–1986), Jacques Chirac (1986–1988), Michel Rocard (1988–1991)
Sovětský svaz
- Generální tajemník ÚV KSSS: Leonid Iljič Brežněv (1964–1982), Jurij Andropov (1982–1984), Konstantin Černěnko (1984–1985), Michail Gorbačov (1985–1991)
Spojené království
- královna: Alžběta II. (1952–2022)
- premiér: Margaret Thatcherová (1979–1990)
Spojené státy americké
- prezident: Jimmy Carter (1977–1981), Ronald Reagan (1981–1989), George H. W. Bush (1989–1993)
Vatikán
- papež: Jan Pavel II. (1978–2005)
Československo
- prezident: Gustáv Husák (1975–1989), Václav Havel (1989–1992)
- premiér: Lubomír Štrougal (1970–1988), Ladislav Adamec (1988–1989), Marián Čalfa (1989–1992)
Spolková republika Německo
- prezident: Karl Carstens (1979–1984), Richard von Weizsäcker (1984–1994)
- spolkový kancléř: Helmut Schmidt (1974–1982), Helmut Kohl (1982–1998)
Německá demokratická republika
- Generální tajemník SED: Erich Honecker (1971–1989), Egon Krenz (1989)
- premiér: Willi Stoph (1976–1989), Hans Modrow (1989–1990), Lothar de Maizière (1990)
Polsko
- prezident: Henryk Jabłoński (1972–1985), Wojciech Jaruzelski (1989–1990)
- premiér: Wojciech Jaruzelski (1981–1985), Zbigniew Messner (1985–1988), Tadeusz Mazowiecki (1989–1991)
Rakousko
- prezident: Rudolf Kirchschläger (1974–1986), Kurt Waldheim (1986–1992)
- spolkový kancléř: Bruno Kreisky (1970–1983), Fred Sinowatz (1983–1986), Franz Vranitzky (1986–1997)

Úmrtí

Během tohoto desetiletí z osobností zemřeli politici Leonid Iljič Brežněv, Nicolae Ceaușescu a Josip Broz Tito, umělci Jaroslav Seifert, Jan Werich, Vladimír Menšík, Louis de Funès, John Lennon, Salvador Dalí, Andy Warhol a Bob Marley.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu 1980–1989 na Wikimedia Commons