Únor 2011

Praha byla Casurgis

Brno leželo na Jantarové stezce a jmenovalo se Eburodunum, ukazuje analýza díla Ptolemaia.

Němečtí vědci oznámili, že se jim podařilo prolomit �Ptolemaiův kód�: zjistili, jakých chyb se dopustil antický zeměpisec při určování polohy téměř sta měst ve střední Evropě. Nyní je tak možné velmi přesně určit, kde ležela. Ukazuje se, že plná šestina z nich se nacházela v ČR. �Atlas, který jsme sestavili, je mapou pokladů a jeho souřadnice vedou ke ztraceným místům v naší minulosti,� řekl v týdeníku Der Spiegel člen německého týmu Andreas Kleineberg. Možná má pravdu téměř doslova. V Leufaně, která byla centrem Langobardů a předchůdcem dnešního polabského Hitzackeru, už byly nalezeny bohaté hroby se stříbrnými předměty.

Tajemství antického zeměpisce Claudia Ptolemaia se dlouho snažila odhalit celá řada jazykovědců, historiků i zeměpisců, obvykle každý na vlastní pěst. Nejznámějším českým pokusem je čtyřdílná práce profesora Emanuela Šimka, vydaná v letech 1930�1953. V zoufalství nad tím, jak se tyto výklady údajů starověkého zeměpisce navzájem lišily, bylo Ptolemaiovo dílo označeno za �začarovaný zámek�, kam člověk vstoupí a hned se ztratí. Němci proto dali dohromady interdisciplinární skupinu, složenou z klasických filologů, matematiků, historiků a geodetů z Technické univerzity v Berlíně. I jim zabrala práce na odstranění nesrovnalostí v antickém díle téměř šest let. Museli kvůli tomu dokonce vyvinout novou metodu práce, geodetickou deformační analýzu.

Vědci vyšli z Ptolemaiova Návodu ke geografii, jenž obsahuje jména všech známých míst antického světa a jejich souřadnice. Měli i štěstí. Dosud bylo možné pracovat jen s vatikánskou kopií tohoto díla z doby okolo roku 1300. Oni však získali přístup ke staršímu zpracování Ptolemaiových údajů � k dosud neznámému opisu, který se skrýval v archivech Istanbulu.

Ptolemaios prožil svůj život v egyptské Alexandrii ve stínu jednoho z divů světa, majáku na ostrově Faru. Nikdy se asi nedostal ani na dohled domovů germánských barbarů. Musel vzít zavděk mapovými náčrtky římských legií a zprávami od mořeplavců či obchodníků. Ať už se snažil o přesnost sebevíce, do jeho díla se dostala celá řada chyb, které dosud bránily přesnému určení polohy 94 �měst�, zakreslených ve střední Evropě, od Rýna až po střední Polsko. Výsledkem těchto chyb mimo jiné bylo, že střední Evropa se v jeho podání od západu na východ zúžila, zatímco v severojižním směru se protáhla.

Tyto deformace mapového obrazu i celou řadu dalších �léček� museli vzít němečtí experti v potaz. Nakonec se jim podařilo určit polohu měst s přesností na deset až dvacet kilometrů. Přitom se potvrdilo, že pro tehdejší Římany neexistovala na severu Evropy dvě moře, Baltské a Severní, jako dnes � břehy kontinentu tehdy omýval jeden velký Oceanus Germanicus, Germánský oceán. Vědci v něm lokalizovali tři �Saské ostrovy�, o nichž mluví antický zeměpisec � jedná se prý o fríské ostrovy Amrum, F�hr a Sylt, ležící v Severním moři. �Byli jsme schopni lokalizovat i jedenáct osad podél hlavní silnice, která začínala v Moers na Rýně a sahala až k poloostrovu Sambia� (u Kaliningradu � pozn. red), uvedl Kleineberg.

Ptolemaiova Sudéta (Sudety), které byly dosud považovány za některé z českých pohraničních horstev, označili němečtí experti za pohoří Francký les v severním Bavorsku. I proslulé Marobudum, kladené obvykle do Čech, prý leželo u bavorského Ambergu. Ukázalo se, že třeba u Jeny leželo před dvěma tisíci lety Bicurgium, u severoněmeckého Essenu stávala Navalia, Lipsko bylo Aregellum a předchůdce Hamburku nesl název Treva. Průzkum odhalil, že řada germánských měst ležela u řek, na jejich brodech, což se v názvech projevuje příponou -furdum, jako u Lupfurda, předchůdce Drážďan.

Pokud se výsledky analýzy potvrdí, dějiny mnoha míst se prodlouží téměř o tisíc let. Platí to i pro Čechy a Moravu. Na naše území umístil Ptolemaios celkem šestnáct �měst�, na Slovensko pak další čtyři. Zdá se, že většina velkých germánských sídlišť v dnešním Česku ležela na dvou důležitých spojnicích, jež vedly přes naše území z jihu na sever či severozápad.

Jednou z nich byla proslulá Jantarová stezka. Není jisté, zda na naše území vstupovala v Eburu nedaleko dnešního Znojma, nebo spíše v Parienně na okraji Břeclavi. Vedla však zjevně přes oblast Brna, Komořan, Vyškova, Kojetína a pak snad mířila na sever k Rýmařovu. Osamoceně, poněkud stranou, leží na Moravě jen Coridorgis u Jihlavy. Snad tudy vedla nějaká spojnice mezi Čechami a Moravou � mohla by směřovat k Budorgis na Kolínsku.

V Čechách byla značná část ptolemaiovských sídlišť umístěna v blízkosti Vltavy � tudy asi vedla cesta od Usbia u dnešního Lince. Povltavská komunikace směřovala z oblasti Českých Budějovic přes Písecko a Sedlčansko k pražské kotlině. Tady se cesta zřejmě dělila: zdá se, že kromě �odbočky� na Moravu vybíhaly z oblasti dnešní Prahy dvě cesty, jedna do Lužice a druhá do Saska. V prvním případě by tomu odpovídala poloha Hegetmatie u Mladé Boleslavi, která mohla ležet na spojnici mezi Casurgis v dnešní Praze a Stragonou u lužického Zhořelce. Spojovacím článkem mezi Casurgis a Lupfurdem u Drážďan mohlo být buď Redintuinum u Loun, nebo Nomisterium u Litoměřic. Žádné z těchto �měst� asi nepřežilo dobu stěhování národů v 5. a 6. století, kdy většina germánských kmenů opustila oblast Čech a Moravy. Místa, která Germáni obývali, však byla až na výjimky vhodná i pro pozdější, skutečná města, která existují dodnes.

Co znal Ptolemaios v Česku

Furgisatis u Českých Budějovic

Meliodunum u Písku

Strevinta u Hříměždic na západ od Sedlčan

Casurgis u Prahy

Redintuinum u Loun

Nomisterium u Litoměřic

Hegetmatia u Mladé Boleslavi

Budorgis u Kolína

Coridorgis u Jihlavy

Eburum u Hrádku, na východ od Znojma

Parienna u Břeclavi

Eburodunum u Brna

Setuia u Komořan nedaleko Vyškova

Felicia u Vyškova

Asanca u Kojetína

Carredunum u Rýmařova

(mcm)

(Právo)