zbýt

See also: zbyt

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zbýti, from Proto-Slavic *jьzbyti. Equivalent to z- +‎ být.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzbiːt]
• Homophones: zbít, sbít

Verb

zbýt pf (imperfective zbývat)

1. to remain, to be left

Conjugation

Conjugation of zbýt

infinitive zbýt, zbýti active adjective zbyvší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person zbudu, zbydu zbudeme, zbydeme — zbuďme 2nd person zbudeš, zbydeš zbudete, zbydete zbuď zbuďte 3rd person zbude, zbyde zbudou, zbydou — — The verb zbýt does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate zbyl zbyli — — masculine inanimate zbyly — feminine zbyla — neuter zbylo zbyla — — transgressives present past masculine singular — zbyv feminine + neuter singular — zbyvši plural — zbyvše

Derived terms

• zbytek m
• zbytky m pl

Further reading

• “zbýti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zbýti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zbýt”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026
• František Št. Kott (1887), “zbýti”, in Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický (in Czech), Prague: František Šimáček, page 395
• František Št. Kott (1893), “zbýti”, in Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický (in Czech), Prague: František Šimáček, page 1131