spojit

Czech

Etymology

Etymology tree

Czech s-

Proto-Indo-European *peh₃-

Proto-Indo-European *peh₃y-

Proto-Indo-European *poh₃y-éyetider.

Proto-Slavic *pojiti

Old Czech pojiti

Czech pojit

Czech spojit

From s- + pojit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspojɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

spojit pf (imperfective spojovat)

1. to unite
2. to join

Conjugation

Conjugation of spojit

infinitive spojit, spojiti active adjective spojivší verbal noun spojení passive adjective spojený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person spojím spojíme — spojme 2nd person spojíš spojíte spoj spojte 3rd person spojí spojí — — The verb spojit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate spojil spojili spojen spojeni masculine inanimate spojily spojeny feminine spojila spojena neuter spojilo spojila spojeno spojena transgressives present past masculine singular — spojiv feminine + neuter singular — spojivši plural — spojivše

Antonyms

• rozdělit
• rozpojit

Derived terms

• spoj m
• spojenec m
• spojení n
• spojený
• spojnice f
• spojovatelka f

See also

• sjednotit

Further reading

• “spojiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “spojiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “spojit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026