Listopad 1989 v Československu byl sice především ve znamení událostí v Praze, již týden před 17. listopadem se však konaly nezvykle silné protesty v Teplicích. Na jejich počátku stál vcelku nepolitický impulz – smogová inverze. Třídenní demonstrace za čistý vzduch, které vyvrcholily 13. listopadu 1989, přinutily místní komunistické funkcionáře k dialogu s veřejností. Akce se konaly mimo hlavní struktury disentu.
Smogové inverze v roce 1989 na severu Čech trvaly už od poloviny října. Koncentrace oxidů síry a množství spadlého popílku z elektráren několikanásobně překračovaly limity, lidem bylo doporučeno nevětrat a raději moc nevycházet z domu. Podle odborníků celodenní průměrné koncentrace oxidu siřičitého tehdy přesahovaly tisíc mikrogramů na metr krychlový. Limit byl v té době 150.
„Byl to smog, který byl štiplavý, páchl, vyvolával podráždění sliznic,“ popsala pro ČT24 historička Doubravka Olešáková z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. „Bylo velmi těžké v tom vůbec vycházet ven z domu.“ Smog bránil i viditelnosti, například řidiči se podle Olešákové museli řídit svítícími pruhy na silnicích, protože viditelnost se pohybovala jen kolem pár metrů. „Bylo to nepříjemné nejen lidsky, ale opravdu i zdravotně,“ doplnila historička.
Ve středu 8. listopadu odpoledne se v Teplicích začaly objevovat plakáty s výzvou, aby se lidé dostavili v sobotu 11. listopadu na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnes Benešovo náměstí) a vyjádřili nesouhlas s „nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva“.
Podívejte se na dobové záběry:
Oněginova revolta
Plakáty vylepil tehdy šestnáctiletý učeň Zbyšek Jindra, mezi svými přáteli známý pod přezdívkou Oněgin. Pomáhal mu jednadvacetiletý Jindřich Uhlíř, kytarista místní punkové kapely Jateční ulice. Podle Uhlíře bylo vylepeno asi tři sta plakátů. Část jich ale strhala policie, která oba mladíky zadržela.
U výslechu se k autorství protestu přiznal Jindra. Pamětníci ale podle Mladé fronty Dnes pochybují o tom, že by byl schopen obstarat takové množství plakátů. On sám k tomu již nic neřekne, neboť koncem roku 1996 tragicky zemřel při automobilové nehodě. Zpětně je ale pravděpodobné, že akce měla původ v prostředí teplického undergroundu, který v té době tvořili především lidé napojení na místní punkové a rockové kapely.
V sobotu 11. listopadu se začali scházet na náměstí první demonstranti – celkem přišlo asi osm set většinou mladých lidí, velké zastoupení měly matky, které požadovaly čistší vzduch pro své děti. Někteří z účastníků měli plynové masky nebo roušky přes ústa. Demonstrace nebyla organizovaná a neměla politický charakter. Skandovala se hesla o čistém vzduchu a policie nezasahovala.
Od ekologie k politice
O den později se již shromáždilo přes tisíc lidí a došlo na první potyčky s ozbrojenými složkami Veřejné bezpečnosti. Večer pak byla sestavena petice, na jejímž vzniku se podílel mimo jiné i pozdější prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Voleník. Hlavním požadavkem petice bylo, aby vedení města uspořádalo veřejné shromáždění s občany o řešení ekologické situace.
V pondělí 13. listopadu převzal archy předseda městského národního výboru a náměstí bylo opět plné lidí. Atmosféra ale postupně houstla a policie vytlačila dav z náměstí. Ten se přesunul před sídlo okresního vedení KSČ, kde tajemník Antonín Váňa slíbil veřejnou debatu za týden na zimním stadionu.
O den později o událostech na straně dvě informovalo i tehdejší Rudé právo, které napsalo, že „přítomní příslušníci Veřejné bezpečnosti až na výjimky nemuseli zasahovat“. Článek o demonstracích Rudé právo doplnilo článkem o „neúměrně znečištěném ovzduší“ v Severočeském kraji.
A 20. listopadu se komunisté opravdu s demonstranty na zimním stadionu sešli, hlavním tématem však už tehdy nebyla ekologie, ale politika a události na pražské Národní třídě.
Listopadová revoluce přinesla změnu k lepšímu
Ekologické demonstrace za lepší informovanost o životním prostředí, přísnou regulaci zdrojů znečištění ovzduší a smogové prázdniny, se v Teplicích uskutečnily i v březnu 1991 a v únoru 1993.
Od roku 1992 začal tlak veřejnosti nést ovoce. Právě tehdy totiž začalo masivní odsiřování uhelných elektráren. ČEZ, který tehdy elektrárny provozoval, dokázal v letech 1992 až 1998 odsířit 5930 megawattů výkonu v uhelných elektrárnách a dalších přibližně pět set megawattů vybavil moderními kotli.
„Elektrárenská společnost tak v sedmi letech zrealizovala patrně vůbec nejrozsáhlejší a nejrychlejší ekologický program v Evropě (v Německu trval tento proces dvojnásobnou dobu). Celkem bylo do modernizace, odsíření a dalších opatření uhelných elektráren investováno 111 miliard korun,“ píše web TBZinfo.
